Vzestupy a pády Motoristů: Po rychlém startu padají do zapomění, dokážou to ještě zvrátit?
Motoristé sobě jsou nejpřesvědčivějším důkazem toho, že v české politice dokáže ego sežrat program rychleji než termiti dřevostavbu.
Obsah článku
Před necelým rokem vyskočili odnikud do Sněmovny s 6,77 % hlasů a třinácti mandáty. Dnes je Median měří na 3,5 %, tedy téměř o polovinu níž. A nejde o výstřelek jedné agentury: STEM hlásí 4,8 %, Kantar 5,0 %, NMS v květnu 4,8 % a v červnu 5,8 %. Průměr všech měření drží stranu v zóně, kde se volební lístek mění v propadlý hlas. Filip Turek, čestný prezident strany a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku, zůstává nejviditelnější tváří projektu, jenže viditelnost bez obsahu je v politice jen hlasitější forma zmizení. Čísla mluví jasně: Turkova přítomnost preference nezvedla ani o desetinu bodu. Problém Motoristů není v tom, že by jim chyběla pozornost. Problém je v tom, co s ní dělají.
Strana, která vyměnila program za přestřelky
Volební program Motoristů pro rok 2025 byl překvapivě soudržný kus práce: jednotné inkasní místo, sjednocené kontroly podnikatelů, dvacetiprocentní redukce státních zaměstnanců, cesta k vyrovnanému rozpočtu do roku 2029. Ekonomicko-provozní rétorika, která oslovila voliče znechucené byrokratickým státem. Jenže po vstupu do koalice s ANO a SPD se z této agendy stala kulisa. Mediální obraz strany ovládly spory o Turkovu ministerskou nominaci, kulturní přestřelky kolem veřejnoprávních médií, symbolické gesto s nulovou DPH na léky a nekonečný proud personálních konfliktů.
Nešlo o formální zrušení programu. Šlo o něco horšího, o jeho vytlačení z veřejného prostoru vlastními představiteli. NMS v květnovém modelu výslovně zachytila „zklamání z Motoristů“, přičemž respondenti jmenovali konkrétně Petra Macinku, Filipa Turka a témata, která s původním ekonomickým slibem nemají nic společného. Strana se proměnila v permanentní demonstraci ega, a voliči si toho všimli.
Voličské jádro z mokrého písku
Tady se dostáváme k nejtvrdšímu číslu celého příběhu. Median v květnu naměřil Motoristům volební jádro, tedy podíl lidí, kteří je budou volit prakticky za každých okolností, pouhých 0,5 %. Půl procenta. NMS v květnu uvádí 1,6 %, v červnu 2,7 %. Pro srovnání: ANO má jádro přes 20 %, i menší zavedené strany se pohybují v jednotkách procent s výrazně vyšší stabilitou.
Co to znamená v praxi? Každá kontroverze, každý pískot, každý Macinkův výstup na festivalu ve Strážnici bolí Motoristy nesrovnatelně víc než stranu s pevnou voličskou základnou. STEM to říká bez obalu: voliči Motoristů patří k nejméně ukotveným v celém spektru. NMS v červnu dodává, že zhruba třetina jejich voličů z říjnových voleb už zvažuje jinou stranu.
Strážnice je v tomto světle nikoli příčina, ale symptom. Macinka po pátečním vypískání poslance Klempíře sám požádal ředitele festivalu o sobotní vystoupení. Nebyla to smůla. Byl to aktivně vyhledaný střet člověka, který si plete politiku s estrádou, a voliči mu to spočítají v dalších průzkumech, jejichž sběr teprve začne.
Turek jako záchranný kruh, který nefunguje
Filip Turek měl být pojistkou. Silná osobní značka z kampaně, symbol strany, muž, kvůli kterému prezident odmítl jmenovat ministra a koalice musela improvizovat s pozicí vládního zmocněnce. Jenže ani tato mediální exploze Turkova jména nevrátila preference k volebnímu výsledku. V měsících po lednovém sporu o jeho nominaci se Motoristé u STEMu, Kantaru i NMS stabilně drželi kolem pěti procent nebo pod nimi.
Proč? Protože Turek je značka, ne program. A značka bez programového ukotvení je v politice jako billboard na dálnici: zaregistrujete ho, ale nezastavíte kvůli němu. Motoristé vsadili na personalitu místo na politiku a teď sklízejí přesně to, co zaseli: volatilní podporu, která se rozplývá při prvním zklamání.
Nahraditelný koaliční doplněk
Nejkrutější verdikt nevynášejí komentátoři, ale mandátové kalkulačky. V Medianově květnovém modelu by ANO získalo 93 mandátů a SPD 17, dohromady 110, tedy pohodlnou většinu i bez jediného motoristického křesla. Motoristé se z koaličního partnera stali koaličním přívěškem, jehož zmizení by vládní aritmetiku příštích voleb neohrozilo.
Kam by jejich voliči odešli? Přesná přelivová data veřejně neexistují, ale logika i dílčí čísla ukazují tři směry: ANO jako dominantní protestní adresa, SPD jako ideově nejbližší soused a prostá neúčast. Martin Kuba se svým Naše Česko zatím vysává hlavně bývalé voliče SPOLU, nikoli motoristický elektorát, ale i to se může změnit, pokud Motoristé zůstanou pod prahovou čarou.
Obrat je teoreticky možný. Vyžadoval by ale něco, čeho se strana zatím ukázala neschopná: vrátit se k ekonomickým tématům, ztlumit personální exhibice a přestat si plést folklorní festival s politickým ringem. Při jádru 0,5 % a třetině voličů s jednou nohou venku to není otázka strategie. Je to otázka, zda Motoristé vůbec vědí, čím chtěli být.