Za milion si Češi mohou koupit pět let důchodu navíc. Je to správně? Pro stát to výhodné není
Předdůchod je nejdražší sociální výsada, kterou si v Česku můžete koupit za vlastní peníze, a stát vám k ní ještě přihodí ze svého.
Obsah článku
Říká se tomu předdůchod a zní to demokraticky: naspořte si dost, a můžete odejít z práce až pět let před řádným důchodovým věkem, aniž by vám stát trvale seškrtal penzi. Jenže „dost“ znamená v roce 2026 minimálně 867 078 korun, a pokud chcete žít na úrovni dnešního průměrného předdůchodce, potřebujete přes milion. Průměrný účastník doplňkového penzijního spoření má přitom naspořeno asi 143 tisíc korun. Šestinu zákonného minima. Takže když politici mluví o předdůchodu jako o nástroji pro všechny, mluví o politické fikci.
Milion, který není milion, a přesto je
Zákon říká, že měsíční výplata předdůchodu musí dosahovat alespoň 30 procent průměrné mzdy. Pro rok 2026 je to 14 451,30 koruny. Vynásobte šedesáti měsíci a dostanete oněch 867 tisíc, zákonný práh pro pětiletý předdůchod. Mediální „milion“ je tedy přísně vzato přestřelený. Jenže jen o kousek. Podle dat Asociace penzijních společností činil k 31. březnu 2026 průměrně vyplácený předdůchod 16 688 korun měsíčně. Za pět let to dělá 1 001 280 korun. Milion na korunu přesně. Realitě tedy nekřivdí mediální zkratka, křivdí jí spíš zákon, který nastavil laťku tak vysoko, že ji většina účastníků systému ani nevidí.
Kdo si to může dovolit, a kdo rozhodně ne
V doplňkovém penzijním spoření bylo ke konci prvního čtvrtletí 2026 přes 2,2 milionu účastníků. Předdůchod z nich pobíralo 7 537 lidí. To není statistická odchylka, to je exkluzivní klub. A vstupní bariéra není jen otázkou osobní disciplíny.
Průměrný stav účtu v DPS (asi 143 tisíc korun) je šestinásobek pod zákonným minimem pro pětiletý předdůchod. Veřejná data bohužel neukazují, kolik lidí má naspořeno víc než průměr, ale samotný poměr mluví jasně: pro naprostou většinu střadatelů je předdůchod papírová možnost, ne reálná volba.
Kdo na něj dosáhne? Především lidé s nadprůměrnými příjmy, dlouhým horizontem spoření a hlavně se zaměstnavatelem, který přispívá. Firemní příspěvek do DPS mělo 791 443 účastníků, průměrně 1 264 korun měsíčně. Právě tato skupina má k předdůchodu strukturálně nejblíž. Jinými slovy: předdůchod není odměna za šetrnost. Je to bonus za to, že máte správnou práci u správného zaměstnavatele.
Proč to stát dotuje, a co ho to stojí
Zastánci předdůchodu rádi zdůrazňují, že člověk čerpá vlastní peníze, nikoli státní důchod. To je pravda. Ale jen poloviční. Stát totiž za každého předdůchodce platí zdravotní pojištění, a to i tehdy, když dotyčný zároveň pracuje nebo podniká. VZP to výslovně potvrzuje: příjemce předdůchodu je státním pojištěncem až do dosažení řádného důchodového věku bez ohledu na souběžný příjem.
Kolik to stojí? V roce 2026 platí stát za jednoho pojištěnce 2 188 korun měsíčně. Při 7 537 předdůchodcích vychází měsíční účet na zhruba 16,5 milionu korun. V ročním přepočtu je to necelých 198 milionů. Není to astronomická suma v kontextu celého zdravotního systému, ale je to suma vynaložená na institut, který reálně slouží necelým čtyřem promile účastníků penzijního spoření. Dvě stě milionů ročně za výsadu pro sedm a půl tisíce lidí. To je průhledný manévr, ne sociální politika.
Předčasný důchod vás potrestá, předdůchod ne
Ironie celého systému vynikne ve srovnání s předčasným důchodem. Ten je formálně přístupnější, stačí 40 let pojištění a můžete odejít až tři roky před řádným věkem. Jenže stát vás za to trvale penalizuje: za každých 90 dnů předčasnosti přijdete o 1,5 procenta výpočtového základu. Navždy. A do řádného důchodového věku máte navíc omezený přivýdělek.
Předdůchod? Žádné trvalé krácení. Žádné omezení práce. Doba čerpání se sice nezapočítává do pojištění, ale eviduje se jako vyloučená doba, takže nepoškodí průměr pro výpočet budoucí penze. Můžete klidně dál podnikat, brát plný plat, a stát vám mezitím hradí zdravotní pojištění. Kdo má milion, dostane komfort. Kdo nemá, dostane sankce. Řečnická otázka: je tohle systém, který má motivovat k práci, nebo k tomu, abyste se narodili do správné příjmové skupiny?
Ventil pro politiky, byznys pro penzijní fondy
Když se v roce 2011 předdůchod zaváděl, tehdejší ministři Kalousek a Drábek ho prezentovali jako odpověď na prodlužování důchodového věku, jako ventil pro lidi v těžkých profesích nebo ty, kdo přijdou o práci krátce před důchodem. Sociální partneři si ho prý vyžádali. Už tehdy ale v parlamentní debatě zaznívaly námitky, že jde o nástroj pro úzkou skupinu.
O čtrnáct let později se námitky potvrdily. Předdůchod neslouží masám, slouží penzijním společnostem, které spravují rostoucí objem prostředků, zaměstnavatelům, pro něž je příspěvek na DPS daňově výhodný benefit, a relativně úzké vrstvě dobře situovaných střadatelů. Stát si mezitím může říkat, že lidem nabízí alternativu k předčasnému důchodu. Že na ni většina nedosáhne, už neříká.
Předdůchod není špatný nápad. Je to nápad pro pár tisíc lidí, zabalený do řeči o milionech. A dokud za něj stát platí zdravotní pojištění i těm, kdo si zároveň vydělávají, není to ani soukromá věc, je to veřejně dotovaná výsada s univerzální etiketou.