Ztrácí Babiš půdu pod nohama? Ignorovat hlas demonstrantů se mu může vymstít
Devadesát tisíc na náměstí, statisíce podpisů, patos na pódiu. A v průzkumu? Babiš v klidu na 34,5 %. Kdo tady ztrácí půdu pod nohama doopravdy?
Ulice se plní, petice bobtnají, Morávek by z toho sestříhal dvoudílné drama. Jenže v číslech se nic nehne a Babiš se jen spokojeně opře v křesle. A přesně tady začíná ten problém.
Plná náměstí, plné iluze
Devadesát tisíc lidí v centru Prahy, stovky obcí, přes šest set tisíc podpisů. A v modelu Kantar dál svítí 34,5 procenta pro ANO, jako by se šlo maximálně projít na svařák. Paralelní vesmíry, ve kterých spolu voliči a demonstranti jen náhodou sdílejí stejnou geografii.
Milion chvilek vyrábí další díl morálního superseriálu „Stojíme za prezidentem“, čísla na petici rostou, náměstí se hezky fotí shora. A v druhém okně na monitoru volič ANO zívne, odklikne další anketu a jde si udělat večeři. Progresivní bublina má zase na chvíli pocit, že „národ se probouzí“, jen nějak podezřele jinak, než ukazují průzkumy.
Andrej Babiš k tomu pronese, že je rád, že se lidé mohou svobodně scházet a vyjadřovat své názory, bez jediného náznaku, že by měnil vládu, kurz nebo aspoň tón. A upřímně: proč by to dělal, když mu kantarovských 34,5 procenta dává pohodlné alibi, že tohle všechno je jen hlasitý, ale pořád menšinový koníček?
Vy si vážně myslíte, že někdo, kdo vede o deset a víc bodů před ODS, se začne potit kvůli jedné dobře nafilmované „občanské sobotě“, a nevyužije ten kontrast ještě cyničtěji?
Ulice řve, backstage licituje
Zatímco na náměstích se pateticky brání prezident, v politickém backstage běží mnohem zábavnější žánr: SMS diplomacie. Petr Pavel mluví o „pokusu o vydírání“, NCOZ to prověřuje, a premiér v klidu prohlásí, že o žádné vydírání nejde a že si všichni tři v pohodě sednou ke stolu. Tohle není krize, to je jen další díl seriálu „Nedorozumění mezi přáteli“.
Je skoro dojemné, jak se jedna část demokracie s nadšením vrhne na transparenty, zatímco druhá část demokracie raději vysílá ministrovy zprávy prezidentovi a pak to celé odbude jako „nešťastnou formulaci“. Jedni si měří sílu počtem lidí na náměstí, druzí počtem hlasů ve Sněmovně. A oba tábory jsou přesvědčené, že právě to je jediná legitimní měna moci.
Petr Macinka mezitím pronáší, že respektuje právo protestu, ale účastníci by si měli připomenout, že proběhly volby a „politický proud kolem prezidenta Pavla“ v nich neuspěl. Překlad: klidně křičte, jen nečekejte, že se kvůli tomu bude přepisovat scénář. Morální majáky s megafonem z náměstí tak narážejí na velmi prostý výpočet většiny v Poslanecké sněmovně.
A pak přijde perla: stejný ministr, který relativizuje prezidentovo „vydírání“, zároveň naznačuje, že by na summit NATO bylo vhodnější vyslat premiéra než hlavu státu, za kterou se demonstruje. Ulice bojuje za Pavla, kabinet si v klidu zvažuje, zda ho v zahraničí neodsunout na lavičku náhradníků. Myslíte, že si někdo v tomhle politickém bizáru opravdu sedá na zadek z plných náměstí?
Patrioti, křesla a naše daně
Říkáme si, že tlak z ulic časem každého premiéra semele. Jen drobný detail: Petr Macinka je stále vicepremiérem a ministrem zahraničí, opozice může psát výzvy k jeho odchodu jak o život a v praxi se nestalo vůbec nic. Babiš mluví o „nešťastných slovech“, Turka na životní prostředí měnit nechce, Motoristům prý diktovat nebude. Kdo čekal obětní beránky, dostává maximálně obětní tweet.
Progresivní tábor mezitím upíná veškerou energii k symbolické obraně prezidenta, jako by se celá politika vešla mezi Hrad a Letnou. Reálný kurz vlády se přitom měří jinde: v tom, že koalice ANO–SPD–Motoristé je v Evropském parlamentu zaparkovaná v bloku Patriots for Europe kolem Viktora Orbána a že když přijde na 90miliardový úvěr pro Ukrajinu, Česko odmítne dát garance, ale slíbí pokračování muniční iniciativy. Všichni si tak mohou vybrat, do kterého úhlu záběru se jim zrovna hodí dívat.
Možná jsme jen staromódní blázni v Kontext24, ale když vidíme, jak se jedni opájí šesti sty tisíci podpisů a druzí třiceti čtyřmi a půl procenty v průzkumu, napadá nás jediné: obě strany si navzájem dokonale vyhovují. Jedni mají za co demonstrovat, druzí mají čím mávat v Bruselu, a my všichni tenhle „patriotský kabaret“ poslušně financujeme z daní.
Tak co, budeme se dál uklidňovat, že Babiš „ztrácí půdu pod nohama“, jen proto, aby nám nepřišlo trapné, že po všech těch pochodech a peticích nedokážeme pohnout ani jedním Macinkovým křeslem, nebo si radši přiznáme, komu tahle hra vyhovuje nejvíc?
