Důchodová apokalypsa na papíře

Alena Schillerová nejdřív na výborech maluje apokalypsu za 32 miliard „v nejcitlivějších oblastech“ včetně penzí, a pak její vlastní návrh rozpočtu u položky „Důchody“ vykouzlí prosté 722,24 / 722,24. Žádné mínus, žádné plus, jen účetní ticho po bouřce.

Věta o tom, že stát nebude schopen vyplácet důchody už v listopadu 2026, ale zůstává viset ve vzduchu jako zaručená předpověď konce světa. Do toho Mojmír Hampl z rozpočtové rady suše říká: peníze na důchody tam normálně jsou, v téhle oblasti jsme problém nenašli. Čili žádná „důchodová díra“, jen stará dobrá rozpočtová kreativita a hodně hlasité sirény.

A my? My radši slyšíme sirény než tabulku se dvěma stejnými čísly, protože z tabulky se nevystrašíte sdíleným statusem. A když u televize sedí babička, slyší „nejpozději na podzim přestanou chodit důchody“ a začne škrtat nákupy, nezachrání to ani tři tiskové konference s vysvětlováním, co přesně znamená položka 722,24 mld. Kč v návrhu kapitoly MPSV.

Protože paní poslankyně jí už dávno prodala lístek do katastrofického seriálu, který nikdy nemusí mít poslední díl…

Jurečka hrdina z excelu

A pak přichází opačný tábor a tváří se, že vytáhne meč a důchodce zachrání. Marian Jurečka obviní Schillerovou, že buď lhala předtím, nebo lže teď, protože na důchody „nepřidala ani korunu“. Důchodové divadlo pokračuje, jen se vymění hlavní herec.

Jenomže v té samé srovnávací tabulce, na kterou se všichni tak rádi odvolávají, svítí u „Důchodů“ znovu to trapně stejné číslo: 722,24 mld. Kč v návrhu minulé i nové vlády. Vláda mezitím slavnostně oznamuje, že do sociálních mandatorních výdajů v kapitole MPSV přidává 17 miliard, ale ty končí u nemocenské, příspěvku na péči, podpor v nezaměstnanosti a dalších dávek, ne u penzí.

Rytíř v lesku kamer se tak pere o hromádku, na kterou si nikdo fakticky nesáhl. Vy si opravdu myslíte, že jedna strana je „zlý kat důchodců“ a druhá „jejich poslední obránce“, když si obě nechají v rozpisu stejný řádek a jen k tomu přibalí jinou legendu pro vlastní voliče?

Rozdíl je hlavně v tom, jestli strašíme kolapsem státu, nebo hrdě oznamujeme, že jsme „odhalili lež“ – zatímco samotným důchodům se pořád jen díváme na ty samé miliardy v excelu a čekáme, komu tenhle výkřik prodá víc potlesku v hledišti.

Strach prodává líp než čísla

Tohle není spor o fakta, to je soutěž v tom, kdo prodá lepší strach. Jedni křičí „nebude na důchody“, druzí odpovídají „nepřidali jste ani korunu“ a reálný problém, že rozpočet jako celek je dlouhodobě v rozporu se selským rozumem i s vlastním zákonem, zůstává v pozadí jako ten nudný strýček, kterého na rodinné oslavy zveme jen z povinnosti.

Hampl z rozpočtové rady připomíná, že peníze na penze jsou rozpočtovány řádně, ale zároveň střílí do rozpočtové praxe napříč obdobími. Ministerstvo financí se mezitím chlubí, že „doplnilo“ sociální výdaje o 17 miliard a zvedlo deficit, jako by opravilo střechu domu, do kterého už léta teče ze všech stran.

Není to poprvé, co vidíme tenhle vzorec: díry se látají až ve chvíli, kdy je to neudržitelné, a politici nám to prodávají jako hrdinský čin. A pokaždé stačí jedna dobře mířená věta, aby přehlušila celé štosy rozpočtových analýz a zákonů, které se mají jen tvářit, že něco hlídají.

Otázka je, co se stane, až nám tenhle trik přestane stačit a někdo se opravdu začne ptát na to, kde se ty díry v rozpočtu berou.

Proč by něco měnili

Když vidíme, jak snadno stačí jedna věta o „zastavení důchodů“ nebo „nepřidání ani koruny“, aby se přeřvaly celé měsíce práce rozpočtové rady, napadá nás jediné.

Jestli nám tohle důchodové divadlo pořád stačí, proč by se politici vůbec obtěžovali opravovat ty skutečné díry v rozpočtu místo toho, aby nám dál hráli na strach a vděk jako na dvě nejlevnější struny, které v téhle zemi kdy kdo natáhl?

Článek Jurečka se tvrdě pustil do Schillerové: Sama sebe usvědčila ze lži a děsila důchodce se nejdříve objevil na Kontext24.