Slib vlády už existuje, paragrafy zatím ne

Vláda ten záměr opravdu napsala černé na bílém.

Vedle registru všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů slíbila i označování organizací, které vyvíjejí politickou činnost a čerpají peníze ze zahraničí. právního stavu.

Nejtvrdší tón zatím nevychází z vládního programu, ale z veřejně popsaného uniklého draftu. Materiál pracuje se širokým vymezením veřejně relevantního působení i zahraničních vazeb; v užším vládním slibu míří zahraniční financování na politicky činné organizace, kdežto v širším draftu působí pojem mnohem šířeji.

Právě tam se objevují i povinnosti zapisovat zaměstnance, činnosti, smlouvy a zahraniční financování, stejně jako sankce až 15 milionů korun a zákaz zahraničních vazeb až na pět let. Redakce proto odděluje dvě věci: co vláda oficiálně slíbila, a co zatím prosáklo jen z nefinálního materiálu.

Čísla ukazují jiný terč, než tvrdí politika

Paradox sedí v číslech. Podle dat ČSÚ tvořily veřejné zdroje 37,4 procenta financování netržních neziskových institucí, zatímco zahraniční dary a dotace EU jen 5,2 procenta.

Debata se tak hlasitě točí kolem vnějšího vlivu, přestože hlavní peněžní proud teče z domácích veřejných rozpočtů. A právě tady začíná důležitější otázka než samotné heslo o zahraničním vlivu: koho by tak široce nastavený režim v Česku vůbec trefil?

Trefit by mohl mnohem širší svět, než naznačuje politická zkratka. NNO, tedy neziskové instituce, nejsou jen aktivisté, ale i spolky, nadace, charity, sportovní a sociální organizace.

Podle ČSÚ bylo v roce 2023 registrováno přes 146 tisíc takových institucí, aktivních zhruba 115 591 a sektor vytvořil služby za 125,1 miliardy korun. Redakce v těchto datech nevidí okrajovou ideologickou bublinu, ale jednu z běžných vrstev české každodennosti.

Největší kus toho světa navíc neleží v politických kampaních. Data ČSÚ ukazují, že 22,1 procenta produkce mířilo do rekreačních a sportovních služeb, 20 procent do sociální péče a 15,3 procenta do vzdělávání.

Když se slovo neziskovka zúží na aktivismus, právě tyto oblasti zmizí z obrazu jako první. A právě proto politická zkratka funguje tak dobře: schová většinu sektoru za nejviditelnější menšinu.

Speciální dohled by nepřicházel do prázdna

Kontrast je o to ostřejší, že ještě na jaře vláda mluvila jinak. Usnesením z 9. dubna 2025 schválila Akční plán 2025 až 2027 ke Strategii spolupráce veřejné správy s NNO, který počítal i s podporou kybernetické bezpečnosti a digitální transformace neziskových organizací.

O pár měsíců později už stejné prostředí v programovém prohlášení vlády dostalo zvláštní transparentní označování kvůli zahraničnímu financování a politické činnosti. Jenže i kdyby stát chtěl víc světla, stále zbývá odpovědět, proč k tomu potřebuje zvláštní režim právě pro tento sektor.

České právo totiž nezačíná od nuly. Zákon o veřejných rejstřících už dnes ukládá zapsaným osobám předkládat dokumenty do sbírky listin, tedy do veřejně dostupného místa, kam se ukládají klíčové listiny jako účetní závěrka nebo výroční zpráva.

Za neuposlechnutí výzvy rejstříkového soudu hrozí pořádková pokuta až 100 tisíc korun a při opakovaném neplnění může soud zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací. Vedle toho od 1. července 2025 funguje i RELOB, registr lobbování spuštěný podle Ministerstva spravedlnosti.

Redakce tím netvrdí, že dnešní nástroje řeší všechno, ale připomíná prostý fakt: další vrstva dohledu by nepřicházela do prázdného prostoru.

Rozhodnout může jediný nejasný pojem

Skutečné jádro sporu leží jinde. Politická činnost, tedy pojem, který má rozhodnout o zvláštním označování, zůstává v programovém prohlášení vlády bez definice, a sama Rada vlády pro nestátní neziskové organizace v prosinci 2025 varovala před používáním neexistujících nebo nejasně vymezených pojmů.

Současně stále platí oněch 5,2 procenta zahraničních zdrojů podle ČSÚ. Ve chvíli, kdy definice zůstane rozostřená, už nejde jen o pořádek v datech, ale o to, koho půjde politicky označit.

Transparentnost není problém. Problém začíná ve chvíli, kdy stát staví drakonický dohled na gumovém pojmu a menšinovém zdroji peněz. Takový zákon by pak nechránil demokracii před vlivem zvenčí, ale učil by ji podezírat vlastní občanskou společnost.

Článek Zákon proti neziskovkám se vrací. Vláda už si na ně brousí zuby, vše je jen otázkou času se nejdříve objevil na Kontext24.

Macinkův životopis jako první háček

Podle vládního profilu strávil Macinka v Institutu Václava Klause dvanáct let, a protože tato obecně prospěšná společnost figuruje ve vládním registru NNO i na Portálu veřejné správy k podpoře nestátních neziskových organizací, nejde o žádnou okrajovou právní formu. Je to přesně ten druh subjektu, o jehož dotacích a transparentnosti Motoristé mluví nejhlasitěji.

Macinka se tedy nestal předsedou strany, která bojuje s neziskovkami, navzdory svému životopisu. Stal se jím s ním. A to neznamená, že jeho postoje jsou automaticky špatné. Znamená to, že jejich důvěryhodnost stojí na velmi vratkém základě, protože člověk, který dvanáct let neziskový sektor budoval zevnitř, dnes z vnějšku tvrdí, že je to problém. Takový obrat si zaslouží podrobnější vysvětlení, než jaké přináší stranický program.

Slogan vs. čísla

Číslo 26,7 miliardy korun ze stranického programu je volební konstrukce, nikoli vládní závazek: programové prohlášení vlády tuto cifru vůbec neuvádí a místo ní pracuje s opatrnějším jazykem o transparentnosti dotací a zamezení politického aktivismu. Tento rozdíl není kosmetický. Signalizuje, že to, co strana slibuje v kampani, a to, co vláda reálně hodlá dělat, nejsou totéž.

Jenže skutečný problém tkví hlouběji. Podle dat ČSÚ za rok 2023 šla naprostá většina prostředků v neziskovém sektoru na sport, sociální péči a vzdělávání, přičemž ze 125 miliard korun celkové produkce připadlo 64 procent domácnostem zdarma. Kampaňová zkratka o škodlivých neziskovkách tak ve skutečnosti míří hlavně na sportovní kluby, sociální služby a vzdělávací organizace. Kdo bez rozlišení mluví o škrtání neziskovek, mluví z velké části o infrastruktuře, kterou stát sám ani plně neprovozuje, ani provozovat nechce.

Mýtus zahraničního financování

Oblíbeným argumentem v kampani je obraz sektoru ovládaného zahraničními penězi. Jenže zahraniční zdroje tvořily podle stejných dat pouhých 5,2 procenta financování celého sektoru, zatímco veřejné zdroje 37,4 procenta. Z více než 115 tisíc aktivních NNO a produkce 125 miliard korun se obtížně vystaví obraz cizím vlivem ovládané sítě.

Existují jednotliví aktéři se zahraničním financováním, na které lze ukázat prstem a jejichž činnost je legitimní předmět veřejné debaty. Z několika takových případů ale nelze vyrobit obraz celého sektoru, a právě to stranická rétorika dělá: vybere příklady, které sedí, a vydává je za normu, která nesedí.

Stát sám s neziskovkami počítá

Největší paradox nepřináší Macinkův životopis, ale vlastní vládní logika. Zatímco část koalice v kampani neziskovky démonizuje, ministerstvo zahraničí je záměrně a opakovaně financuje jako nástroj zahraniční politiky: výběrové řízení programu transformační spolupráce, který podporuje demokratizaci a občanskou společnost v zahraničí, proběhlo jak pro rok 2025, tak pro rok 2026. Stát tedy v jedné části politiky neziskovky potřebuje jako partnery a v jiné části z nich dělá nepřítele veřejných peněz.

Tato schizofrenie není náhoda. Je to výsledek toho, že kampaňový jazyk se nepíše s ohledem na to, co stát sám dělá, ale s ohledem na to, co se voličům dobře poslouchá. Kdo v kampani kope do celého sektoru bez rozlišení, kope zároveň do logiky vlastního státu, a to je rozporuplnost, na níž nestačí jedno tiskové prohlášení ani jeden vládní profil s neupravenou kariérní historií.

Článek Motoristé chtějí neziskovkám sebrat peníze. Jejich předseda Macinka přitom z jedné sám vzešel se nejdříve objevil na Kontext24.