Letná nebyla účet za jednu vládu

Nacherův výklad stojí na reálné protivládní ostrosti protestu, ale míjí jeho hlavní smysl. Pořadatelé neprodávali Letnou jako stranický mítink proti jedné značce. Naopak v textech k akci psali, že chtějí „pojmenovat situaci“, ukázat, jak jí občané mohou čelit, a připomenout politikům, že nedostali bianco šek, jak uvádějí texty Milionu chvilek V neděli 410 obcí. Za měsíc LETNÁ a Ono to funguje. Teď Letná.

To je podstatné. Letná totiž v českém veřejném prostoru neznamená jen místo v Praze, ale symbol velkých občanských protestů. A Milion chvilek není náhodná parta na jednu sezonu, nýbrž spolek, který dlouhodobě organizuje občanské protesty a kampaně. Když tedy mluvil o pravidlech a hranicích pro moc, nebalil běžnou opoziční zlost do vzletných slov.

Konkrétní obsah tam navíc leží černý na bílém. Organizátoři mluvili o čistkách na úřadech, o veřejnoprávních médiích a o nutnosti nastavit politikům zdravé hranice, jak ukazují texty Ministerstva pod lupou: Začínáme v „kokpitu“ státu a znovu i pozvánky na Letnou.

V redakci právě tady vidíme, proč zkratka „může za to Fiala“ kulhá: prezident jmenoval Andreje Babiše premiérem už 9. prosince 2025 podle Hradu a ještě 16. března 2026 Úřad vlády zval na schůzi vlády Andreje Babiše. Jenže aby bylo jasné, proč tahle Fialova zkratka nestačí, je potřeba oddělit protest proti vládnutí od útoku na výsledek voleb.

Protest proti moci není útok na volby

Tady vede hlavní dělící čára. Milion chvilek ji popsal sám: neprotestuje proti volbě občanů, ale proti překračování mezí moci. Na akci 17. listopadu 2025 zaznělo, že spolek neútočí na výsledek hlasování, jak zachytila reportáž ČT24 z demonstrace proti vzniku vlády, a na vlastním webu v odpovědích Milionu chvilek vyjmenoval i čtyři červené čáry, tedy oblasti, které podle něj vláda nesmí překročit: média, ústavu, bezpečnost a střet zájmů. Totéž shrnuje i stránka Hlídáme demokratické hřiště.

Rozdíl zní technicky, ale rozhoduje všechno. Zpochybnění voleb znamená tvrdit, že výsledek není legitimní. Kritika vládnutí naopak znamená nesouhlasit s tím, jak vítěz voleb vykonává moc. Právě do druhé kategorie Letná podle vlastních pořadatelských textů patří.

Demokracie s tím počítá. Shromažďovací právo, tedy ústavně zaručené právo lidí pokojně protestovat, stojí v článku 19, kde Listina základních práv a svobod říká, že právo pokojně se shromažďovat je zaručeno a nevyžaduje povolení úřadu. Soudy navíc připomněly, že veřejný protest představuje legitimní formu projevu a kontroly veřejné moci.

Kdo přepíše Letnou, zabere i její symbol

A přesto debata utíká jinam. Jedni demonstranty adorují jako čistý hlas národa, druzí je shazují na „protesty opozice“. V redakci nám na tom vadí hlavně to, že obě zkratky mažou obsah: místo otázek po médiích, institucích nebo limitech moci se řeší jen nálepka tábora. Jakmile z protestu vyženete jeho věcný důvod, zůstane už jen boj o to, kdo si přivlastní samotnou Letnou.

Právě proto není Letná neutrální louka. Nese v sobě paměť roku 2019, kdy se stala značkou největších občanských protestů od roku 1989. Rekapitulace Příběh Milionu chvilek pro demokracii u obou tehdejších akcí uvádí cca 300 tisíc lidí, zatímco pozdější mediální rekapitulace pracovaly i s číslem kolem čtvrt milionu, v každém případě šlo podle organizátorů o dav, který z Letné udělal politický symbol, ne jen adresu.

Takové symboly nikdo nenechává ležet ladem. Samotné slovo Letná v českém publiku spouští víc než název místa, nese vzpomínku na občanskou sílu, masovost a tlak na mantinely moci. V redakci proto dnešní přepisy čteme jako spor o značku a paměť, ne jako nevinné slovní cvičení nad jednou demonstrací.

Z konkrétní přestřelky o Fialu tak nakonec zůstane širší problém. Demonstrace po volbách demokracii neohrožují, ohrožuje ji až chvíle, kdy politici začnou zpětně přepisovat, co ty demonstrace vůbec říkaly. Kdo dnes z Letné dělá jen účet pro Fialu, nepopisuje akci, ale zabírá symbol.

Článek Nacher z ANO otočil význam Letné naruby. Za všechno prý může Fiala se nejdříve objevil na Kontext24.

Jeden tweet, dvě odmítnuté funkce a „jisté“ Brno

Stačil jediný post na síti X 11. února 2026 a roky spekulací byly pryč. Petr Fiala v něm napsal, že nepůjde ani do Senátu, ani na Hrad a že zůstane „jen“ poslancem.

Současně vysvětlil, že nechce tříštit hlasy prozápadních a prodemokratických voličů a že prezident Petr Pavel podle něj „dělá svou práci dobře“. Tím dobrovolně odsunul ze stolu dva nejklasičtější české scénáře politického „druhého života“ expremiérů.

Kontrast s realitou je přitom zřejmý. Řádné volby do třetiny Senátu proběhnou 9. a 10. října 2026 a mezi 27 obvody je i číslo 60 Brno-město, Fialův domovský politický terén. Právě tam voliči v lednu 2025 zvolili Zdeňka Papouška, který dojíždí mandát do podzimu 2026 a podle dostupných informací zvažuje, že bude o křeslo znovu bojovat.

Politické kuloáry proto roky počítaly s tím, že pokud někde vznikne pro Petra Fialu „jistý“ senátorský obvod, bude to právě Brno-město. Jenže expremiér v situaci, kdy by šel do voleb na domácí půdě jako favorit, říká jasné ne.

Z parlamentu ale neodchází. Oficiální profil Poslanecké sněmovny ho vede jako poslance zvoleného v říjnu 2025 za Jihomoravský kraj a od 16. ledna 2026 sedí ve Výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport. Právě tudy procházejí zákony a koncepce, které určují budoucnost českých škol, univerzit, výzkumu i mládežnického sportu.

Redakce v tom čte signál: expremiér si ponechává mandát i kompetenci, ale opouští vrcholnou mocenskou lajnu, kde se běžně ucházejí o místo právě bývalí premiéři.

Na časové ose se jeho krok zařazuje mezi tři velké zlomy pravice:

• 15. prosince 2025 je jmenována vláda Andreje Babiše,
• 17. ledna 2026 svěřuje kongres ODS vedení strany Martinu Kupkovi,
• necelý měsíc poté Fiala rázně odmítá jak senátorskou, tak prezidentskou kandidaturu.

Jestli tedy nevyráží po dalších funkcích, ale zůstává v politice i u vzdělávání, musí si budovat jiný typ vlivu, a ten se začíná rýsovat mezi Karmelitskou ulicí a Masarykovou univerzitou, kde příběh nabírá další rozměr.

Think-tank v Karmelitské, katedra v Brně a tichá práce ve Sněmovně

O týden dříve než tweetem oznámil nekandidaturu podepisuje Petr Fiala jiný, pro jeho budoucnost možná ještě zásadnější dokument. 4. února 2026 zakládá zapsaný ústav Politické fórum z. ú., se sídlem v Karmelitské 380/16 na Malé Straně a s IČO 24433292.

Zakladatel v něm obsazuje funkci předsedy správní rady a vytváří si vlastní think-tank, instituci, která nevysílá kandidáty, ale vyrábí analýzy, programy a ideové směřování. Karmelitská ulice, kde sídlí i část vlády, tak dostává další politický „mozkový trust“ s podpisem expremiéra.

Forma zapsaného ústavu znamená víc než jen jinou koncovku v názvu. Občanský zákoník v oddílu o ústavu ukládá těmto subjektům povinnost sepsat a zveřejnit výroční zprávu, která popíše činnost, hospodaření i plnění vyplacená členům orgánů. Podle paragrafu 416 občanského zákoníku musí ústav zprávu uložit do sbírky listin do šesti měsíců po konci účetního období.

Výpisy zároveň uvádějí Petra Fialu jako předsedu správní rady Politického fóra, takže tato pravidla dopadnou i na jeho think-tank. Redakce v tom vidí pozoruhodný obrat: expremiér si nevytváří neprůhledný spolek, ale strukturu, která musí ve veřejném rejstříku ukázat, kolik peněz přijímá a komu je vyplácí.

Druhou nohu své nové kariéry staví v Brně. Masarykova univerzita mu v prosinci 2025 zvýšila akademický úvazek z 0,2 na 0,7, protože se po odchodu z vlády výrazněji zapojuje do chodu školy. Oficiální profil Fakulty sociálních studií uvádí, že jako profesor vyučuje mimo jiné kurz „Metodologické problémy sociálních věd a masmediálních studií“ v jarním semestru 2026.

Bývalý premiér tak přechází z práce s médii jako politický aktér k výuce o tom, jak média a sociální vědy zkoumat, a to právě ve chvíli, kdy česká debata bojuje s dezinformacemi a polarizací. Z politického ringového světla se částečně stahuje, ale kabinet rozhodně neopouští.

Ze Sněmovny se nestahuje ani fyzicky. Sedmá schůze začíná 10. února 2026 a stenografické záznamy z 11. února jmenují „poslance Petra Fialu“ mezi řečníky v debatě o státním rozpočtu na rok 2026. Fiala tedy hlasuje, vystupuje a zároveň v odborném výboru řeší školství, vědu a sport.

Podle zjištění redakce tak skládá trojúhelník vlivu, který spojuje poslanecký mandát, transparentní think-tank a univerzitní katedru a tím nenápadně přenastavuje roli, kterou na pravici hraje, což se naplno projeví u nadcházejících voleb.

Proč ne kandidát, ale kouč a co to udělá s pravicí

Svoji motivaci Fiala neschovává mezi řádky, formuluje ji přímo. V únorovém postu na síti X píše, že jeho kandidatura by „pouze tříštila hlasy prozápadních a prodemokratických voličů a napomáhala silám, které se snaží oslabit demokracii, svobodu a nezávislost naší země“, a dodává, že prezident Petr Pavel podle něj úřad vede dobře.

Už na kongresu ODS 17. ledna 2026 oznámil, že za dva roky na prezidenta kandidovat nehodlá a že by byla škoda, kdyby Pavel v roce 2028 nepokračoval. Expremiér tím jasně staví do popředí princip: jeden silný prozápadní prezident, žádný souboj eg uvnitř vlastního tábora.

Když k tomu přidáme základní fakta o české politické mapě, obraz se zaostří. Od prosince 2025 vládne zemi Andrej Babiš, od ledna 2026 vede ODS Martin Kupka a v Kramářově vile už nesedí Fiala, ale jeden z jeho hlavních soupeřů z posledních let. On sám mezitím zakládá politické fórum, posiluje akademickou pozici a zabydluje se ve školském výboru Sněmovny.

Redakce tuto kombinaci čte tak, že se expremiér nesnaží vrátit na vrchol v roli lídra, ale míří na pozici ideového kouče, který dodává pravici argumenty, kádry a strategie, aniž by sám vstupoval do přímého souboje.

Dopady na budoucí volby mohou sahat dál, než naznačuje jediný tweet. Senátní volby 2026 otevřou řadu obvodů, kde pravicové strany budou hledat výrazné, ale nekontroverzní osobnosti, a prezidentská volba 2028 postaví proti Andreji Babišovi či jiným populistickým kandidátům tvář, která ponese „prozápadní lístek“.

• Fialovo Politické fórum může dodávat témata a programy,
• jeho akademická role může formovat budoucí experty a politiky,
• poslanecký mandát mu dává přímý vliv na zákony ve školství a vědě.

Právě tato kombinace může fungovat jako líheň lidí i myšlenek pro další klání, přestože na plakátech neuvidíme jeho jméno. Zda pravice takové zázemí využije, nebo promrhá, zásadně ovlivní, jestli se motiv „netříštit hlasy“ naplní i v praxi.

Jedno se ale už dnes jeví jistě. Expremiér odmítá pohodlnou trafiku i další osobní souboj o Hrad a místo toho si staví dlouhodobé zázemí mezi Karmelitskou, Sněmovnou a Masarykovou univerzitou. Kdo v roce 2028 vstoupí do prezidentské arény proti Andreji Babišovi nebo jiným vyzyvatelům zatím nevíme, ale podle našeho čtení se Petr Fiala připravuje spíš na roli člověka, který bude stát za jejich zády jako ideový kouč, než na comeback tváře na billboardech, což může českou pravici ještě nepříjemně překvapit, nebo naopak zachránit.

Článek Fiala řekl ne Senátu i Hradu. Tichý odchod z politiky se ale nekoná, je to strategický tah se nejdříve objevil na Kontext24.

Den, kdy se SPOLU rozpojilo v přímém přenosu

Jeden lednový den rozstřihl značku SPOLU napůl. Na kongresu ODS 17. ledna 2026 Petr Fiala ze scény ujišťoval delegáty, že rozpad koalice SPOLU „není realistický“ a že budoucnost politiky vede přes „propojování, vytváření aliancí“.

O pár hodin později ti samí delegáti zvedli kartičky pro Martina Kupku. A nový předseda začal v médiích mluvit o budování silné samostatné ODS a větě „SPOLU rozvíjet nebudeme“. Pod jedním logem tak během jediného dne zazněly dvě zcela odlišné strategie.

Tahle slovní přestřelka se přitom opírá o starší Fialův výrok o „zradě voličů“. V říjnu 2025 předseda ODS prohlásil, že žádná z tehdejších vládních stran nebude jednat o koalici s ANO a že takový krok by byl „zradou voličů“. Tehdy mířil tenhle rámec hlavně na povolební dohody.

Dnes se ale význam slova „zrada“ posouvá nebezpečně blízko samotnému aktu volby. Tedy k tomu, co se stane s hlasem, který voliči svěří některé ze stran bývalého SPOLU. Nejde už jen o to, s kým si kdo po volbách podá ruku, ale zda se ten hlas vůbec dostane do přepočtu mandátů.

Průzkumy totiž kreslí úplně jiný typ rizika než tajné povolební dohody s ANO. TOP 09 zhruba 4,3 % a KDU‑ČSL „přes 3 %“ hlasů, tedy pod pětiprocentní hranicí pro samostatné strany, zatímco koaliční scénář SPOLU dosahuje 23 %.

Redakce proto vzala tato čísla a postavila proti sobě dva světy: společnou značku s 23 % a samostatnou ODS se 16 %, která sice působí sebevědoměji, ale může přesto oslabit blok proti ANO. A právě tady začíná volební matematika, která rozhodne o hodnotě každého pravicového hlasu, a k ní se teď dostáváme.

Když 4,3 a 3 procenta promění pravicový hlas v dárek pro ANO

Volební zákon nezná politickou romantiku, zná jen hranice 5/8/11 %. Podle § 48 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu statistici nejprve oddělí subjekty, které nepřekročí 5 % jako samostatné strany, 8 % jako dvoučlenné koalice a 11 % pro tři a více stran.

Hlasy pro tyto subjekty se potom úplně vymažou z dalšího přepočtu mandátů. Když tedy STEM naměří TOP 09 4,3 % a lidovcům „přes 3 %“, znamená to při samostatné kandidatuře jediné: hlasy jejich voličů ve Sněmovně neexistují.

Redakce v diskusích pravidelně naráží na argument „oni se po volbách nějak domluví“. Tenhle pocit ale přímo odporuje liteře zákona. Jakmile strana nebo malá koalice nedosáhne na 5/8/11 %, stejný volební zákon výslovně říká, že se k těmto hlasům „již nepřihlíží“.

Žádná pozdější dohoda už je z politického hřbitova nevykope. V praxi tak pravicový volič, který v situaci rozpadu projektu SPOLU vsadí na TOP 09 nebo KDU‑ČSL pod čarou, posílí ANO, SPD a Motoristy úplně zdarma. A právě to zásadně mění charakter celé současné hry, i pro ty, kteří jinak sledují politiku jen zpovzdálí.

Dnešní vláda z této mechaniky těží a zároveň tak získává čas. Volby 2025 přidělily ANO 34,51 % a 80 mandátů, SPD 15 a Motoristům 13, takže Babišova koalice drží ve dvousetčlenné Sněmovně většinu 108 hlasů. Každé další tříštění středu‑pravice může v praxi tuto vládu v podstatě „zabetonovat“ až do roku 2029, tedy do konce standardního volebního období.

To vše bez toho, aby ANO muselo získat jediný nový hlas. V takovém prostředí začíná být pochopitelné, proč se menší partneři SPOLU dívají na své tříprocentní preference a koketují s představou, že by se jim i v samostatné kampani podařilo zopakovat efekt „nejlevnějšího mandátu“, který pro KDU‑ČSL vyplynul z účasti v koalici SPOLU v roce 2025.

Analýzy po volbách 2025 spočetly, že jeden mandát vyšel KDU‑ČSL na zhruba milion korun, zatímco ODS zaplatila za poslanecké křeslo zhruba o polovinu víc a TOP 09 ještě víc. Lidovci tak mohli mluvit o „nejlevnějším mandátu“ a v koalici SPOLU působili jako vítězové v poměru cena/výkon, i když se v průzkumech drželi okolo tří procent.

Pokušení zopakovat finančně úspornou kampaň a přitom riskovat propad hlasů tak roste. A s ním roste i tlak na nové lídry pravice, aby převzali odpovědnost za to, kam jejich voliči svůj hlas vlastně vkládají, což otevírá další, tentokrát už osobní rovinu celé debaty.

Noví lídři, staré logo a otázka, kdo komu co dluží

Petr Fiala dnes sám připouští, že voliči „čekali užší spolupráci“, nikoli rozpad značky, kterou si spojili s protiváhou proti Babišovi. Mezitím ale tři strany bývalého SPOLU vyměnily tváře.

Delegáti ODS zvolili v lednu 2026 do čela Martina Kupku. Už v listopadu 2025 si TOP 09 vybrala za nového předsedu Matěje Ondřeje Havla a KDU‑ČSL vede od roku 2024 znovu Marek Výborný. Všechny tři subjekty tedy vstupují do povolebního období s novým nebo obnoveným vedením, ale bez jasné odpovědi, co v jejich slovníku dnes vlastně znamená slovo SPOLU.

Redakce v tom vidí posun odpovědnosti z abstraktní „budoucnosti pravice“ na velmi konkrétní stůl tří lidí. Dokud si tito lídři nesednou nad čísly 5/8/11 % a neukážou společný plán, jak tyto hranice bezpečně překročit, hraje každá značka primárně hru o vlastní logo.

Kantar navíc u lednového modelu s koalicí SPOLU, který trojici přisuzuje 23 %, sám upozorňuje, že takový scénář považuje „s ohledem na vyjádření představitelů jednotlivých stran za málo pravděpodobný“. Volič tak sleduje paradoxní situaci: čísla ho nabádají k jednotě, zatímco výroková realita lídrů směřuje k odchodu do solitérních kampaní.

V této chvíli už proto nehraje hlavní roli otázka, zda koalice SPOLU formálně existuje. Podstatnější je, kdo na pravici skutečně minimalizuje riziko propadlých hlasů v systému nastaveném volebním zákonem.

Redakce považuje za fair, aby lídři, kteří se odvolávají na „zklamaná očekávání“ voličů, nejprve doložili konkrétní strategii, jak zabrání propadu hlasů pod 5/8/11 %. Voličům tak nakonec nezbývá než položit si prostou otázku: kdo z dnešních šéfů pravice dělá maximum proto, aby se jejich hlas ve volební noci skutečně počítal, a kdo jen lepí nové logo na starý problém, který se volební nocí teprve naplno odhalí.

Článek Konec koalice SPOLU je na spadnutí. Fiala před rozpadem varuje, může to být zrada voličů se nejdříve objevil na Kontext24.