Stát počítá jen to, co vidí. A vy za to platíte.

Experti odhadují, že chybějící evidence může ukrojit až desetinu důchodu. Mechanismus je přitom brutálně jednoduchý: ČSSZ vypočítá penzi z toho, co má v databázi — co tam není, jako by nebylo. Každý chybějící rok snižuje měsíční důchod a tento výpadek se opakuje každý měsíc do konce života. Tohle není administrativní nedokonalost. Tohle je konstrukční volba — a tou volbou je, že všechno riziko nese ten nejslabší článek celého řetězce. Stát si nájemníka z tohoto rizika vymyslel sám: povinné pojistné, povinná evidence, povinný výsledek — ale odpovědnost za správnost dat přehodí na občana, který nemá žádný nástroj, jak si správnost dat ověřit v reálném čase. To není byrokracie, která selhává. To je byrokracie, která funguje přesně tak, jak byla navržena — jen ne pro občana.

Bílá místa v evidenci nevznikají jen vaší vinou

Tady narrativ o „lenosti“ zcela padá. Zaměstnavatel má ze zákona povinnost odeslat evidenční list důchodového pojištění na ČSSZ. Pokud to neudělá — a stane se to, a děje se to pravidelně — mezera v evidenci nevznikne vaší pasivitou. Vznikne jeho selháním. A přesto je to vždy tentýž člověk, kdo za tu chybu nakonec zaplatí: budoucí důchodce, který musí roky po faktu dohledávat doklady za zaměstnavatele, jenž třeba ani neexistuje. ČSSZ pak rozjíždí šetření, kontaktuje zaniklé firmy, čeká na archivní záznamy — celý proces se natahuje o týdny až měsíce a na konci pořád není jisté, zda se gap opraví celý, nebo jen z části. Přitom zaměstnavatel, který povinnost nesplnil, nesedí v té frontě. Nesedí nikde. Systém mu selhání nezapočítal, nezpůsobil mu žádné náklady, nenutil ho nic dohledávat. To vše přehodil na toho, kdo je v celé situaci obětí — a tváří se, jako by to bylo spravedlivé rozdělení odpovědnosti.

Kontrola konta je zdarma — a přesto ji nikdo nedělá

Tady musí zaznít i druhá strana — ne proto, abychom moralizovali, ale proto, abychom byli poctiví. Informativní důchodová aplikace a přehled dob pojištění jsou zdarma, dostupné online, nevyžadují žádné speciální znalosti. Jednou ročně zkontrolovat stav svého konta je výkon srovnatelný se zkontrolováním výpisu z banky. Jenže lidé to nedělají — a pak přicházejí k problému ve chvíli, kdy je oprava složitá, drahá a zdlouhavá. To je reálná odpovědnost na straně občanů a bylo by intelektuálně nečestné ji popírat. Ale — a to je zásadní ale — tato odpovědnost existuje jen proto, že stát ji na občany přehodil a zároveň o ní dostatečně nekomunikuje. Stát neposílá roční upozornění. Stát neupozorní na mezeru. Stát počká, až si jí všimnete sami — a pak vás nechá platit za pomoc, která by vůbec nebyla potřeba, kdyby systém fungoval tak, jak má. Srovnejte to s bankou: za chybu v evidenci bankovního účtu ručí banka, ne klient. U důchodového pojištění je to přesně naopak — a nikdo to nepovažuje za hodné komentáře.

Systém navržený tak, aby trestal slabé za chyby silných

Celý příběh penzijní evidence není jen administrativní nedokonalost — je to symptom státu, který si zvykl přesouvat riziko dolů. Zaměstnavatel může selhat bez důsledků. Evidence může mít díry bez automatické opravy. A celou nápravu pak řeší žadatel sám, roky poté, co problém vznikl, s dokumenty, které možná ani nenajde. Označovat tento výsledek za „lenost Čechů“ není jen nepřesné — je to aktivně škodlivé. Zakrývá skutečný problém a odvádí pozornost od jediné otázky, která má smysl: proč systém s takovou odpovědností nese tak neproporcionalní ochranu pro ty, kdo v něm mají nejméně moci? Pokud by ČSSZ automaticky upozorňovala na mezery v evidenci, pokud by zaměstnavatel nesl reálný postih za nesplněnou povinnost, pokud by stát přestoupil z role pasivního archivátora do role aktivního správce — část těchto problémů by jednoduše neexistovala. Místo toho máme systém, který čeká. A lidé, kteří nevědí, co nevědí, platí v důchodu za cizí chyby.

Článek Proč Češi přichází o část důchodu? Může za to jejich lenost a pasivita, přitom stačí tak málo se nejdříve objevil na Kontext24.

Úleva vypadá větší, než skutečně je

Slib úspory 715 korun měsíčně, tedy necelých 8 600 korun ročně ze snížení vyměřovacího základu z 40 na 35 procent průměrné mzdy, zní na tiskovce dobře, dokud ho nepřiložíme k loňské realitě: záloha za rok 2025 činila 4 759 korun a nové minimum po slevě vychází kolem 5 005 korun. Vláda tedy nevrací loňskou platbu, jen loňské procento, ze kterého se výpočet odvíjí. Výsledek je pořád vyšší než loni, a přesně o tomhle detailu se na tiskové konferenci nemluví.

Navíc sleva nezasáhne ani zdaleka všechny živnostníky. Druhé a třetí pásmo paušálu, která mají pevné zákonné základy, zůstávají beze změny, a slogan o pomoci „podnikatelům“ tak zakrývá skupinu výrazně užší, než jak ji vláda prezentuje. Kdo platí vyšší pásmo, nezíská nic.

Peníze se nejdřív vyberou, až pak vrátí

Zálohy se od živnostníků sbíraly od začátku roku v plné výši, přestože novela tehdy ještě nebyla platná, a ministerstvo financí proto muselo oznámit, že přeplatek se živnostníkům vrátí nebo zúčtuje v dalších zálohách. Pro spoustu z nich to v praxi znamená měsíce čekání. Stát si od živnostníků peníze nejdřív půjčí a pak teprve vrátí, přičemž jim tvrdí, že jim pomáhá.

Krátkodobá sleva, dlouhodobý problém důchodů

Logika původní reformy byla přímočará a MPSV ji nikdy netajilo: živnostníci na minimu si do systému přispívají méně, než kolik si jednou vyberou, a ostatní plátci jejich nízké penze de facto dotují. Reforma to měla postupně napravit zvyšováním základu, ze kterého se pojistné počítá. Nynější slevou vláda tento krok záměrně zmenšuje, a to v roce, kdy schválila schodek 310 miliard korun. Systémový argument pro reformu tím nezmizel. Vláda ho pouze odložila, aby se dobře vyfotila na tiskové konferenci.

Účet, který platí důchodový systém

Výpadek příjmů, který změna způsobí, se odhaduje na zhruba 3,5 miliardy korun ročně, přičemž právě z tohoto zdroje se financují penze. Jednotlivec ušetří 8 600 korun za rok, důchodový systém přijde o miliardy. Vládní komunikace tohle pořadí obrací: do popředí staví příběh úspory živnostníka a vynechává, kdo za ni platí. Platí ji lidé závislí na budoucích penzích. A to je detailní informace, která se na tiskové konferenci prostě neobjeví.

Vláda nabídne části živnostníků krátkodobou úsporu, která je stejně nepřivede na loňskou platební úroveň, a odjede z tiskovky s příběhem o velké pomoci podnikatelům. Hospodářská politika to není. Je to drahá politická reklama s časově odloženou splátkou.

Článek Další populistické rozdávání Babišovy vlády: Podnikatelé ušetří pár tisíc, stát ale přijde o miliardy se nejdříve objevil na Kontext24.