Šokující návrh Babišovy vlády: Majitelé polí a luk se děsí, něco takového tu ještě nebylo
Babišova vláda slíbila zákon, který vám při prodeji půdy postaví do cesty nájemce. V zemi, kde je 72 % půdy v nájmu, může jít o statisíce. Jak daleko je to od reality?
Obsah článku
Představte si, že chcete prodat rodinné pole. Doteď stačilo najít kupce a domluvit se na ceně. Podle plánu vlády Andreje Babiše ale mezi vás a kupce vstoupí stát, a spolu s ním i nájemce na vašem pozemku. Právě v zemi, kde většina půdy není ve vlastních rukou hospodařících farmářů, se tím začíná velmi nebezpečná hra.
Stát se chce postavit mezi vlastníka a kupce. V zemi, kde 72 % půdy někdo jen pronajímá
Scénář „babiččina pole“ už brzy nemusí být jen rodinnou záležitostí. Dnes může rodina pole u Tábora rozdělit mezi děti, nebo prodat tomu, kdo nabídne nejlepší cenu. Vláda ale slibuje, že každý vlastník bude muset nejdřív oslovit nájemce, a teprve když ten neprojeví zájem, dostane šanci někdo další.
Nejde o nápad z Bruselu, ale o jasný závazek v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše z 5. ledna 2026, kde kabinet výslovně slibuje, že „připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce“.
Stát tím otevřeně říká, že se postaví mezi vás a kupce. Z čistě soukromé dohody se stává regulovaný proces s povinným „prvním kolem“ pro ty, kdo na pozemku hospodaří. A právě tady přichází zásadní číslo, které celý plán otřásá.
Podle analýz Seznam Zpráv a odborových svazů hospodaří zemědělci na pronajatých zhruba 72 % z celkových asi 4,2 milionu hektarů české zemědělské půdy. Většinu polí tedy vlastní někdo jiný, než kdo na nich reálně pracuje. A právě tihle nájemci mají podle plánu získat zákonnou přednost při koupi.
Programové prohlášení žádný konkrétní termín účinnosti neuvádí, ale zapsáním předkupního práva přímo do vládního programu z něj dělá oficiální úkol kabinetu, nikoli vzdálenou politickou úvahu. Opoziční politici proto varují před „masivním zásahem do svobodného vlastnictví“ ve prospěch velkých nájemců. A to jsme zatím jen u principu, nikoli u dopadu na cenu hektaru.
Hektar za 372 550 Kč? Jak může předkupní právo ukrojit z ceny a posílit agroholdingy
Na venkově se dnes půda bere jako betonově jistá investice. Podle dat, která zveřejnil web Zemědělec.cz a která potvrzují i analýzy Hospodářských novin, stál v roce 2025 hektar zemědělské půdy v průměru 372 550 Kč, obchody probíhaly nejčastěji v pásmu 30 až 55 Kč za metr čtvereční.
Jakmile ale stát zmenší okruh kupců a přizná zákonnou přednost jednomu z nich, logika trhu se obrátí proti vlastníkovi. Ekonomická studie v časopise Land Use Policy, která zkoumala podobné předkupní právo v italském zemědělství, odhaduje, že samotné sousedské předkupní právo ukrojí v průměru zhruba jednu šestinu hodnoty takové půdy.
Investor v Česku dnes počítá s hektarem za zhruba 370 tisíc. Pokud se ale trh sváže podobným mechanismem, tržní prémie se může výrazně ztenčit. Redakce v tom vidí dvojí problém, vlastník pravděpodobně dostane méně, a banka zároveň začne pohlížet na takto „svázaný“ pozemek opatrněji při ručení za úvěr.
Další komplikace se rýsuje v návrhu Zemědělského svazu. Vlastník by musel nejprve nahlásit zamýšlený prodej Státnímu pozemkovému úřadu, ten by obeslal předem vybrané zájemce a porovnal jejich nabídky. Pokud některý z nich podá „cenově srovnatelnou“ nabídku, získá zákonnou přednost.
Konkrétní zákonné lhůty pro jednotlivé kroky ani přesná definice „srovnatelné ceny“ zatím v dostupných návrzích a mediálních popisech zveřejněny nebyly. Obyčejný vlastník na Vysočině, který chce pronajaté pole rychle převést na děti, tak může místo jednoho podpisu čekat týdny v nejistotě, kdy úřad a nájemce rozhodují o jeho majetku.
Vláda přitom mluví o ochraně „aktivních zemědělců“. Jenže realita systému, v němž farmáři obhospodařují na pronajatých 72 % půdy, vypadá jinak. Koncern Agrofert podle vlastní tiskové zprávy z roku 2025 hospodaří na zhruba 133 tisících hektarů půdy, dřívější firemní zpráva uváděla v ČR 116 tisíc hektarů s tím, že většinu těchto pozemků koncern pouze pronajímá. Analýza Seznam Zpráv pak hovoří o téměř 141 tisících hektarů včetně zahraničních akvizic.
Definice „aktivního zemědělce“ je přitom nastavená poměrně volně. Podle výkladu MZe k nařízení vlády č. 83/2023 Sb. se za aktivního zemědělce mimo jiné považuje žadatel, na kterého je v evidenci využití půdy vedeno alespoň 1 ha zemědělské půdy, nebo má alespoň 1 velkou dobytčí jednotku, a současně splní další podmínky, například ve struktuře příjmů či zapojení do některých dotačních opatření. V systému, kde je tolik půdy v nájmu, tak může zákonné privilegium paradoxně nejvíc zvýhodnit velké holdingy, nikoli „souseda s traktorem“ od vedle. A právě tady se dostáváme k otázce, zda tak masivní zásah do vlastnických práv vůbec projde právním testem.
Stát už jednou předkupní právo opustil. A slovenský scénář varuje, kam až se dá zajít
Na první pohled to může vypadat, jako by „něco takového tu ještě nebylo“. Historie ale vypráví jiný příběh. Zákon č. 95/1999 Sb. dříve přiznával státu předkupní právo k zemědělským pozemkům, které kdysi prodal. Vlastník tedy při dalším prodeji musel nejdřív nabídnout parcelu státu.
Ministerstvo zemědělství ale v tiskové zprávě z 19. prosince 2012 samo přiznalo, že tento režim svazoval trh s půdou a vážně komplikoval použití pozemků jako zástavy u bank. Politici proto tehdy toto předkupní právo ve většině případů zrušili. Dnes jejich nástupci plánují podobnou brzdu znovu, jen ji nechtějí dát státu, ale nájemcům.
Slovensko mezitím prožilo ještě tvrdší experiment. Zákon č. 140/2014 Z.z. o nadobúdaní vlastníctva k poľnohospodárskemu pozemku přinesl přísná omezení, kdo a za jakých podmínek smí zemědělskou půdu kupovat. Ústavní soud Slovenské republiky ale nálezem č. 33/2019 Z.z., sp. zn. PL. ÚS 20/2014, z 14. listopadu 2018 konstatoval, že klíčové paragrafy odporují ústavě, a tyto části zákona zrušil.
Právní komentáře k tomuto rozhodnutí shrnují, že stát nesmí pod záminkou ochrany půdy přestřelit a zablokovat trh i základní vlastnická práva. Zároveň připomínají, že evropské právo sice dovoluje chránit zemědělskou půdu, ale vyžaduje, aby podobné zásahy byly přiměřené a respektovaly základní pravidla fungování trhu.
Redakce proto vidí v českém návrhu nejen politický, ale i právní hazard. Kabinet chce v zemi, kde je 72 % půdy v nájmu a kde jeden z největších agroholdingů v Evropě hospodaří na více než 130 tisících hektarů převážně pronajatých pozemků, zavést plošné předkupní právo nájemců k soukromé půdě.
Stát přitom už jednou uznal, že předkupní právo trh spíš svazuje, a sousední Slovensko zašlo v regulaci tak daleko, že zasáhl Ústavní soud. Majitelé polí a luk proto podle redakce nemají důvod k lhostejnosti. Během několika let totiž rozhodnou volby, veřejná debata i konkrétní paragrafy o tom, zda jejich rodinné pozemky zůstanou skutečně „jejich“, nebo se z promyšlené investice stane poloviční majetek se státem nad hlavou.
