Premiér proti médiím přestřelil. Seznam mu to vrací žalobou, ustojí premiér další soudní tahanici?
Andrej Babiš z čísla 900 milionů udělal kladivo na Seznam. Firma odpovídá žalobou a spor míří k soudům, které už jeho výroky dvakrát zastavily. Co rozhodne tentokrát?
Obsah článku
Premiér si vybral konkrétní mediální dům a opakuje o něm jedno číslo tak urputně, že z něj dělá symbol „daňového hříšníka“. Seznam ale kontruje žalobou a opírá se o paragrafy, které už Andreji Babišovi dříve zúžily prostor. Jak silné jsou karty obou stran a kde naopak stojí na vodě?
Premiér si z „900 milionů“ dělá kladivo na Seznam
Andrej Babiš už od listopadu 2025 opakuje stejný příběh. Premiér veřejně tvrdí, že si Ivo Lukačovič „vyplatil šest miliard dividend na Kypr“ a „dluží 900 milionů na srážkové dani“. Zaznělo to ve videu z 18. 11. 2025 i na tiskové konferenci vlády 23. 2. 2026.
Neútočí přitom na anonymní „nadnárodní korporace“, ale na konkrétní českou firmu. Seznam patří mezi největší mediální hráče v zemi a premiér z něj dělá exemplární případ. Právě v tomhle momentu se běžný politický folklor mění v test, kam až může předseda vlády zajít v tlaku na médium, které ho kritizuje.
Seznam tyto výroky v otevřeném textu označil za nepravdivé a popsal je jako útok na dobrou pověst firmy. Podle mluvčích dorazila Babišovi „na konci roku“ mimosoudní výzva, aby nepravdivé výroky stáhl a další šíření zastavil. Po této výzvě 3. března 2026 firma podala žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby. Požaduje omluvu, smazání výroků a zákaz jejich opakování.
Redakce v tom nevidí zkratkovou přestřelku, ale promyšlený přesun z politické arény do soudní síně. Zvlášť proto, že se spor odehrává na pozadí širšího strachu z politického ovládnutí médií.
V únoru 2026 přes 1850 zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu veřejně varovalo, že změna financování může otevřít cestu k podřízení veřejnoprávních médií vládě. Premiér tak nebojuje jen se soukromou firmou, ale zároveň vysílá signál celému mediálnímu trhu, jak naloží s kritikou své osoby. A právě na kombinaci jednoho čísla a konkrétních paragrafů bude stát, jestli se mu to tentokrát vrátí jen politicky, nebo i před soudem.
Co ve skutečnosti znamená „dlužných 900 milionů“
Částka 900 milionů korun zní jako jasný důkaz daňového úniku. Babiš ji odvozuje z patnáctiprocentní srážkové daně z dividend podle § 36 zákona o daních z příjmů, kterou by stát obvykle z šestimiliardové dividendy vybral. Intuitivně to sedí, ale daň z přeshraničních dividend neurčuje jen český zákon.
O režimu totiž rozhoduje také smlouva o zamezení dvojího zdanění se Švýcarskem, kde dnes sídlí holding Masaryk Holding AG vlastnící Seznam. Podle článku 10 této smlouvy může česká srážková daň u určitých švýcarských akcionářů opravdu klesnout až na nulu, pokud drží dostatečný podíl dostatečně dlouho.
Právě tady se láme „selský rozum“ veřejnosti. V diskusích na sítích se „900 milionů srážkové daně“ bere jako neoddiskutovatelný důkaz, že někdo daně neodvedl, i když odborné výklady k § 36 zákona o daních z příjmů výslovně připouštějí nulovou sazbu, pokud to mezinárodní smlouva umožňuje. U Švýcarska taková možnost existuje a článek 10 ji detailně popisuje.
Z veřejných údajů o přesunu sídla Seznamu z Kypru do švýcarské Masaryk Holding AG nelze zjistit, zda konkrétní dividenda splnila všechny podmínky nulové daně. Jádro sporu proto neleží v tom, kolik stát skutečně vybral, ale v tom, co premiér o Seznamu říká jako o „dlužníkovi“.
Občanský zákoník v § 135 chrání dobrou pověst právnické osoby podobně jako čest člověka a dává firmám právo žádat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno a aby byl odstraněn jeho následek, tedy i stažení nebo oprava difamujících výroků. Judikatura, zejména nález Ústavního soudu č. 47/2025 Sb., tuto ochranu ještě posílila: právnické osoby podle něj mohou chtít přiměřené zadostiučinění i v podobě omluvy či zveřejnění rozsudku, nejen peněz.
Seznam ve veřejných vyjádřeních přesně takovou nápravu popisuje. Požaduje smazání příspěvků, zákaz dalšího šíření a omluvu za zásah do dobré pověsti právnické osoby. Materiály sice neuvádějí konkrétní paragrafy ani čísla nálezů, z popsaných nároků ale lze nepřímo vyčíst, že žaloba vychází z konstrukce ochrany pověsti právnické osoby podle § 135 občanského zákoníku ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu.
Na papíře tak má Seznam v ruce poměrně ostrý právní nástroj, klíčová otázka ale zní, jak si s podobnými slovními útoky tohoto konkrétního politika poradily soudy už dřív.
Když názor nestačí: Babišovy předchozí prohry u soudů
Andrej Babiš už dvakrát narazil u nejvyšších soudů právě na hranici mezi politickým názorem a nepravdivým skutkovým tvrzením. V roce 2023 rozhodl Nejvyšší soud, že se musí Miroslavu Kalouskovi omluvit za výrok o „rozkrádání ministerstva obrany“ a „zabitých lidech cez padáky“. Soud konstatoval, že šlo o faktické tvrzení bez prokázaného základu, nikoli o politickou nadsázku.
V březnu 2025 Ústavní soud Babišovu stížnost zamítl a potvrdil, že uložená omluva představuje přiměřené omezení svobody projevu politika. V tiskové zprávě Ústavního soudu zní vzkaz jasně: imunita ani řečnický styl neotevírají prostor pro jakoukoli lež.
Druhá kauza se týkala novinářky Pavly Holcové a facebookového příspěvku, v němž Babiš popisoval údajnou komunikaci „přes WhatsApp“. Soudy dospěly k závěru, že příspěvek šířil nepravdivé skutkové tvrzení, a uložily premiérovi omluvu. Součástí rozhodnutí byla i povinnost sporný příspěvek odstranit. Nejvyšší soud v květnu 2025 dovolání odmítl a zdůraznil, že i satira musí stát na minimálním reálném základě a u veřejně činné osoby rostou nároky na ověřování faktů.
V obou případech tedy ochrana pověsti konkrétních osob převážila nad politikovou „hyperbolou“. Právě proto získává aktuální žaloba Seznamu pevný precedenční rámec, i když se tentokrát netýká fyzické osoby, ale velké mediální firmy.
Ústavní soud ve zmíněné kauze Kalousek shrnul princip, který dnes platí pro všechny politiky: svoboda projevu zůstává velmi široká u hodnotících soudů a tvrdé kritiky, ale u konkrétních, prokazatelně nepravdivých skutkových tvrzení o osobách má přednost ochrana cti a dobré pověsti. Ani poslanecká funkce, ani odkaz na satiru proto netvoří „politickou licenci“ říkat téměř cokoliv.
Aktuální spor proto není jen osobní přestřelkou premiéra s jedním médiem, ale dalším testem, zda soudy udrží nastavený tvrdý strop i v konfliktu předsedy vlády s velkou mediální firmou. Jestli Andrej Babiš ustojí další soudní tahanici, rozhodne až odpověď na jednoduchou, ale zásadní otázku: přesvědčí soud, že mluvil jen v rovině názoru, nebo znovu překročil hranici k soudně vymahatelné nepravdě o konkrétní firmě?
