Napětí kolem Babiše roste. Demonstrace přichází v nejvyhrocenější chvíli
Nová vláda čekala klidnější start. Místo toho přišel během pár týdnů první masový účet za styl vládnutí. Letná už proběhla, a zůstala po ní otázka, co ten tlak tak rychle nahustilo.
Obsah článku
Rychlost je v politice signál. Kabinet Andreje Babiše stihl za první tři měsíce vygenerovat masový protest dřív, než stihl zavést rutinu. Letná 21. března 2026 nebyla spontánní výkřik. Byla součtem tří souběžných konfliktů, které vláda nedokázala od sebe oddělit, a výsledek přesáhl to, co by kdykoli dokázal vyvolat jediný z nich sám.
Tři konflikty najednou
Vláda tohle napětí nevyrobila jednou aférou. Vyrobila ho tím, že tři různé spory pustila do veřejného prostoru naráz a žádný z nich pořádně nezavřela. Médijní politika přišla jako první: krok se zrušením televizních a rozhlasových poplatků byl od začátku politicky nehotový, protože vláda oznámila konec poplatků bez hotového modelu náhrady, a ještě v únoru ministr Klempíř připouštěl, že v koalici o financování veřejnoprávních médií panuje neshoda. Druhá linie zasáhla přímo fungování státu: škrty ve státní správě a novela služebního zákona s usnadněným propouštěním daly lidem pocit, že vláda přestavuje pravidla hry, na nichž závisí fungování veřejných institucí. Každý z těchto sporů by sám o sobě prošel jako kontroverzní politické rozhodnutí. Pohromadě vytvořily prostředí, kde každý nový impulz narážel na veřejnost se plnou sklenicí.
Imunita jako poslední kapka
Tou kapkou bylo sněmovní hlasování 5. března 2026, kdy poslanci nevydali ani Babiše, ani Okamuru k trestnímu stíhání. Pro velkou část veřejnosti nešlo o právní techniku imunity. Šlo o obraz dvojích pravidel: politici s koaliční většinou hlasují o vlastní beztrestnosti a den poté jdou na tiskovou konferenci. Milion chvilek to pojmenoval přímo: „Tohle je poslední kapka.“ Letná přišla šestnáct dní po hlasování a žádný politický komentář k propojení obou událostí nebyl potřeba. Tohle nemusíte vysvětlovat ani zkracovat. Veřejnost to pochopila bez návodu.
Odpor se nekrčí jen v Praze
Standardní odpovědí vlády na protesty je nálepka pražské bubliny. Tady nefunguje. Argument se rozpadne u čísel: únorové akce proběhly ve více než čtyřech stech obcích po celé republice a regionální potvrzení přinesla krajská média, která si metropolitní nálepku dovolit nemůžou. Na Letné samotné organizátoři uváděli čtvrt milionu lidí. Odpor se rozlil do regionů dřív, než stihl dostat nálepku pražské bubliny, a vláda s tímto argumentem přišla příliš pozdě.
Rychlost jako politický verdikt
Srovnání s předchozími vládami nedělá Babišově vládě špatnou vizitku proto, že by jiné vlády byly bezchybné. Dělá mu ji proto, že masový protest se obvykle dostavuje po letech opotřebení, kompromitování a hromadění aféry. Tenhle přišel za méně než sto dní od jmenování, ještě v době, kdy nový kabinet technicky ani nestihl zavést provozní normalitu. Vláda nestihla vyrobit normalitu dřív, než vyrobila protest. To je pořadí, které se velmi obtížně obrací.
Vláda a její spojenci mohou Letnou číst jako přehnané gesto odporu motivovaného opozicí. Tím ale nezmění jediný fakt: jejich kabinet stihl za sto dní vygenerovat odpor, který jiným vládám trval roky. A rychlost, s níž se odpor dostavil, je sama o sobě politickým verdiktem, který nestačí odmávnout tiskovým prohlášením.
