Babiš svými útoky na média i opoziční politiky ukazuje, jak rychle mizí hranice slušnosti
Vláda slibovala respekt a transparentnost. První vážný spor o bezpečnost ale sjel k obviněním z manipulace. V rozpočtových číslech se přitom skrývá nepříjemnější problém.
Obsah článku
Když čísla sedí, proč premiér raději hledá manipulátory? Spor o peníze pro bezpečnostní instituce neodhalil jen rozdíl mezi dvěma tabulkami. Odkryl i styl politiky, který při prvním tlaku útočí dřív, než vysvětlí vlastní rozhodnutí.
Slib o slušnosti nevydržel první zkoušku
Slib zněl jasně. V Programovém prohlášení vlády kabinet staví své úsilí na slušnosti, odpovědnosti, spolupráci a respektu mezi lidmi. Už na ustavujícím zasedání vlády 15. prosince 2025 Andrej Babiš říkal, že vláda bude transparentní, nic nebude skrývat a bude slušná. Když pak při prvním sporu o bezpečnost místo věcné odpovědi přišel útok na média a opoziční politiky, ten rozpor se vysvětloval sám.
Číslo přitom neleží v mlze. Bezpečnostní informační služba, tedy civilní kontrarozvědka státu, má v lednové revizi Ministerstva financí dostat 2 597 829 858 korun. V původním vládním návrhu rozpočtu na rok 2026 měla 2 897 829 858 korun. Původní návrh znamená podzimní plán schválený vládou, přepracovaný návrh lednovou verzi upravenou po usnesení Sněmovny. Rozdíl dělá přesně 300 milionů korun.
Právě tady vznikla dvojí pravda. Když politik mluví o rekordní částce, srovnává ji s rokem 2025, když kritik mluví o škrtu proti plánu, srovnává lednovou verzi s dřívějším plánem pro stejný rok. V redakci jsme porovnali rozpočtové částky pro rok 2025, podzimní návrh i lednovou revizi a vychází obojí: proti loňsku BIS roste o 229,4 milionu, proti původnímu plánu na rok 2026 ale klesá o 300 milionů. „Rekordní částka“ a „škrt proti plánu“ tedy nejsou protiklady, jen dvě různá srovnání nad stejnými čísly. O to víc zaráží, že na vládní tiskové konferenci 12. ledna 2026 zazněla hlavně slova o manipulaci, a ne jednoduché vysvětlení. Právě to, kdy a v jakém tématu se tahle výměna odehrála, ukazuje, proč nešlo o běžnou politickou hrubost.
Bezpečnostní debata se změnila v citlivý test vlády
Kontext byl výbušný. Po pardubickém incidentu pracovala policie s úmyslným zaviněním v zásadě za prokázaným a ve veřejném prostoru zaznělo i podezření na terorismus. Nešlo tedy o náhodnou internetovou přestřelku v klidný den. Šlo o okamžik, kdy veřejnost čekala od vlády přesnost, klid a srozumitelnou odpověď, jak stát chrání citlivé provozy. Právě proto působil spor o bezpečnostní rozpočty mimořádně citlivě.
Rozpor bil do očí. Premiér po incidentu vyzval firmy vyrábějící vojenský materiál, aby si areály zabezpečily samy a na vlastní náklady. Zároveň ale vedle BIS klesaly i další bezpečnostní kapitoly. NBÚ, tedy úřad, který hlídá práci s utajovanými informacemi, šel proti původnímu plánu dolů o 35 631 613 korun a NÚKIB, státní strážce kybernetické a informační bezpečnosti, o 105 398 084 korun. Kdo po firmách žádá větší obezřetnost, ten si tím sám říká o tvrdší otázky, proč stát ve stejnou chvíli ubírá tam, kde má vlastní bezpečnost držet.
To už není detail jedné kolonky. Bezpečnostní rada státu, tedy vládní tým, který koordinuje klíčové bezpečnostní otázky, může o hrozbách jednat jakkoli důrazně, jenže rozpočtová řeč vlády mezitím vysílá jiný signál. V redakci jsme prošli oficiální tabulky ministerstva financí a vidíme stejný vzorec jako u BIS: proti roku 2025 jsou tyto kapitoly vyšší, proti původnímu plánu na rok 2026 ale nižší. Bez poctivého srovnání se z faktu snadno stane slogan. A právě na takové zkratce se dá bezpečnostní debata velmi rychle přepsat do kulturní války.
Když chybí vysvětlení, nastupuje útok
Pak se debata zlomila úplně. Na vládní tiskové konferenci 12. ledna 2026 premiér označil Novinky a Seznam Zprávy za nejprolhanější média, mluvil o manipulaci a vedle rozpočtových čísel přidal i osobní útok na ministra financí. Téma bezpečnosti tak ustoupilo stylu, který si raději hledá viníka sdělení než odpověď na sdělení samotné. Když se i takto citlivé téma převypráví hlavně jako střet s údajnými manipulátory, je potřeba podívat se na samotný mechanismus obhajoby.
Ten mechanismus je přitom průhledný. „Rekordní částka“ a „škrt proti plánu“ nejsou dvě různé reality, ale dvě různé věty o téže realitě. Podle návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2026 a jeho lednové revize stoupl schodek z 286 na 310 miliard korun, zatímco BIS spadla proti původnímu plánu o 300 milionů. Kdo v takové chvíli mluví jen o rekordech, nevyvrací kritiku. Jen přesouvá kameru.
Stejný pohyb vidíme i jinde. V lednové revizi Ministerstva financí pro rok 2026 klesly výdaje na obranu o 21 003 532 320 korun proti původnímu návrhu. V redakci jsme tyto částky znovu porovnali v oficiálních rozpočtových tabulkách a spor tak stojí na tvrdých číslech, ne na dojmech ani na špatně přečtené tabulce. Když pak na takto ukotvený spor naváže osobní a mediální útok, nepůsobí jako vedlejší výbuch emocí. Působí jako praktická náhrada obsahu.
To je na celé věci nejhorší. Když premiér při ověřitelném sporu o rozpočtová čísla nezačne vysvětlovat, ale útočit na média a oponenty, neposouvá hranici slušnosti o pár centimetrů. Maže ji úplně a z konfliktu dělá vlastní politický program.
