Motoristé chtějí neziskovkám sebrat peníze. Jejich předseda Macinka přitom z jedné sám vzešel
Obsah článku
Politická rétorika má jednu slabinu: někdy se obrátí přímo proti tomu, kdo ji vyslovuje. Šéf Motoristů Petr Macinka strávil dvanáct let jako manažer Institutu Václava Klause, obecně prospěšné společnosti, tedy nestátní neziskové organizace, a přesto dnes vede stranu, která chce takovým organizacím sekat dotace. Tohle není nadsázka. Je to obsah jeho vlastního vládního profilu, a právě tady se celá debata o nebezpečných neziskovkách začíná drolit.
Macinkův životopis jako první háček
Podle vládního profilu strávil Macinka v Institutu Václava Klause dvanáct let, a protože tato obecně prospěšná společnost figuruje ve vládním registru NNO i na Portálu veřejné správy k podpoře nestátních neziskových organizací, nejde o žádnou okrajovou právní formu. Je to přesně ten druh subjektu, o jehož dotacích a transparentnosti Motoristé mluví nejhlasitěji.
Macinka se tedy nestal předsedou strany, která bojuje s neziskovkami, navzdory svému životopisu. Stal se jím s ním. A to neznamená, že jeho postoje jsou automaticky špatné. Znamená to, že jejich důvěryhodnost stojí na velmi vratkém základě, protože člověk, který dvanáct let neziskový sektor budoval zevnitř, dnes z vnějšku tvrdí, že je to problém. Takový obrat si zaslouží podrobnější vysvětlení, než jaké přináší stranický program.
Slogan vs. čísla
Číslo 26,7 miliardy korun ze stranického programu je volební konstrukce, nikoli vládní závazek: programové prohlášení vlády tuto cifru vůbec neuvádí a místo ní pracuje s opatrnějším jazykem o transparentnosti dotací a zamezení politického aktivismu. Tento rozdíl není kosmetický. Signalizuje, že to, co strana slibuje v kampani, a to, co vláda reálně hodlá dělat, nejsou totéž.
Jenže skutečný problém tkví hlouběji. Podle dat ČSÚ za rok 2023 šla naprostá většina prostředků v neziskovém sektoru na sport, sociální péči a vzdělávání, přičemž ze 125 miliard korun celkové produkce připadlo 64 procent domácnostem zdarma. Kampaňová zkratka o škodlivých neziskovkách tak ve skutečnosti míří hlavně na sportovní kluby, sociální služby a vzdělávací organizace. Kdo bez rozlišení mluví o škrtání neziskovek, mluví z velké části o infrastruktuře, kterou stát sám ani plně neprovozuje, ani provozovat nechce.
Mýtus zahraničního financování
Oblíbeným argumentem v kampani je obraz sektoru ovládaného zahraničními penězi. Jenže zahraniční zdroje tvořily podle stejných dat pouhých 5,2 procenta financování celého sektoru, zatímco veřejné zdroje 37,4 procenta. Z více než 115 tisíc aktivních NNO a produkce 125 miliard korun se obtížně vystaví obraz cizím vlivem ovládané sítě.
Existují jednotliví aktéři se zahraničním financováním, na které lze ukázat prstem a jejichž činnost je legitimní předmět veřejné debaty. Z několika takových případů ale nelze vyrobit obraz celého sektoru, a právě to stranická rétorika dělá: vybere příklady, které sedí, a vydává je za normu, která nesedí.
Stát sám s neziskovkami počítá
Největší paradox nepřináší Macinkův životopis, ale vlastní vládní logika. Zatímco část koalice v kampani neziskovky démonizuje, ministerstvo zahraničí je záměrně a opakovaně financuje jako nástroj zahraniční politiky: výběrové řízení programu transformační spolupráce, který podporuje demokratizaci a občanskou společnost v zahraničí, proběhlo jak pro rok 2025, tak pro rok 2026. Stát tedy v jedné části politiky neziskovky potřebuje jako partnery a v jiné části z nich dělá nepřítele veřejných peněz.
Tato schizofrenie není náhoda. Je to výsledek toho, že kampaňový jazyk se nepíše s ohledem na to, co stát sám dělá, ale s ohledem na to, co se voličům dobře poslouchá. Kdo v kampani kope do celého sektoru bez rozlišení, kope zároveň do logiky vlastního státu, a to je rozporuplnost, na níž nestačí jedno tiskové prohlášení ani jeden vládní profil s neupravenou kariérní historií.
