Konec koalice SPOLU je na spadnutí. Fiala před rozpadem varuje, může to být zrada voličů
V jeden den zazněly ze stejné značky dva úplně jiné plány. V sázce nejsou jen loga, ale i to, zda pravicový hlas neskončí jako nechtěný dárek pro ANO.
Obsah článku
Koalice SPOLU se formálně ještě nerozpadla, ale ve voličské hlavě se trhá už teď. Klíčovou roli přitom nehraje symbolika, nýbrž tvrdá volební matematika, která může rozhodnout, komu váš hlas nakonec opravdu pomůže.
Den, kdy se SPOLU rozpojilo v přímém přenosu
Jeden lednový den rozstřihl značku SPOLU napůl. Na kongresu ODS 17. ledna 2026 Petr Fiala ze scény ujišťoval delegáty, že rozpad koalice SPOLU „není realistický“ a že budoucnost politiky vede přes „propojování, vytváření aliancí“.
O pár hodin později ti samí delegáti zvedli kartičky pro Martina Kupku. A nový předseda začal v médiích mluvit o budování silné samostatné ODS a větě „SPOLU rozvíjet nebudeme“. Pod jedním logem tak během jediného dne zazněly dvě zcela odlišné strategie.
Tahle slovní přestřelka se přitom opírá o starší Fialův výrok o „zradě voličů“. V říjnu 2025 předseda ODS prohlásil, že žádná z tehdejších vládních stran nebude jednat o koalici s ANO a že takový krok by byl „zradou voličů“. Tehdy mířil tenhle rámec hlavně na povolební dohody.
Dnes se ale význam slova „zrada“ posouvá nebezpečně blízko samotnému aktu volby. Tedy k tomu, co se stane s hlasem, který voliči svěří některé ze stran bývalého SPOLU. Nejde už jen o to, s kým si kdo po volbách podá ruku, ale zda se ten hlas vůbec dostane do přepočtu mandátů.
Průzkumy totiž kreslí úplně jiný typ rizika než tajné povolební dohody s ANO. TOP 09 zhruba 4,3 % a KDU‑ČSL „přes 3 %“ hlasů, tedy pod pětiprocentní hranicí pro samostatné strany, zatímco koaliční scénář SPOLU dosahuje 23 %.
Redakce proto vzala tato čísla a postavila proti sobě dva světy: společnou značku s 23 % a samostatnou ODS se 16 %, která sice působí sebevědoměji, ale může přesto oslabit blok proti ANO. A právě tady začíná volební matematika, která rozhodne o hodnotě každého pravicového hlasu, a k ní se teď dostáváme.
Když 4,3 a 3 procenta promění pravicový hlas v dárek pro ANO
Volební zákon nezná politickou romantiku, zná jen hranice 5/8/11 %. Podle § 48 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu statistici nejprve oddělí subjekty, které nepřekročí 5 % jako samostatné strany, 8 % jako dvoučlenné koalice a 11 % pro tři a více stran.
Hlasy pro tyto subjekty se potom úplně vymažou z dalšího přepočtu mandátů. Když tedy STEM naměří TOP 09 4,3 % a lidovcům „přes 3 %“, znamená to při samostatné kandidatuře jediné: hlasy jejich voličů ve Sněmovně neexistují.
Redakce v diskusích pravidelně naráží na argument „oni se po volbách nějak domluví“. Tenhle pocit ale přímo odporuje liteře zákona. Jakmile strana nebo malá koalice nedosáhne na 5/8/11 %, stejný volební zákon výslovně říká, že se k těmto hlasům „již nepřihlíží“.
Žádná pozdější dohoda už je z politického hřbitova nevykope. V praxi tak pravicový volič, který v situaci rozpadu projektu SPOLU vsadí na TOP 09 nebo KDU‑ČSL pod čarou, posílí ANO, SPD a Motoristy úplně zdarma. A právě to zásadně mění charakter celé současné hry, i pro ty, kteří jinak sledují politiku jen zpovzdálí.
Dnešní vláda z této mechaniky těží a zároveň tak získává čas. Volby 2025 přidělily ANO 34,51 % a 80 mandátů, SPD 15 a Motoristům 13, takže Babišova koalice drží ve dvousetčlenné Sněmovně většinu 108 hlasů. Každé další tříštění středu‑pravice může v praxi tuto vládu v podstatě „zabetonovat“ až do roku 2029, tedy do konce standardního volebního období.
To vše bez toho, aby ANO muselo získat jediný nový hlas. V takovém prostředí začíná být pochopitelné, proč se menší partneři SPOLU dívají na své tříprocentní preference a koketují s představou, že by se jim i v samostatné kampani podařilo zopakovat efekt „nejlevnějšího mandátu“, který pro KDU‑ČSL vyplynul z účasti v koalici SPOLU v roce 2025.
Analýzy po volbách 2025 spočetly, že jeden mandát vyšel KDU‑ČSL na zhruba milion korun, zatímco ODS zaplatila za poslanecké křeslo zhruba o polovinu víc a TOP 09 ještě víc. Lidovci tak mohli mluvit o „nejlevnějším mandátu“ a v koalici SPOLU působili jako vítězové v poměru cena/výkon, i když se v průzkumech drželi okolo tří procent.
Pokušení zopakovat finančně úspornou kampaň a přitom riskovat propad hlasů tak roste. A s ním roste i tlak na nové lídry pravice, aby převzali odpovědnost za to, kam jejich voliči svůj hlas vlastně vkládají, což otevírá další, tentokrát už osobní rovinu celé debaty.
Noví lídři, staré logo a otázka, kdo komu co dluží
Petr Fiala dnes sám připouští, že voliči „čekali užší spolupráci“, nikoli rozpad značky, kterou si spojili s protiváhou proti Babišovi. Mezitím ale tři strany bývalého SPOLU vyměnily tváře.
Delegáti ODS zvolili v lednu 2026 do čela Martina Kupku. Už v listopadu 2025 si TOP 09 vybrala za nového předsedu Matěje Ondřeje Havla a KDU‑ČSL vede od roku 2024 znovu Marek Výborný. Všechny tři subjekty tedy vstupují do povolebního období s novým nebo obnoveným vedením, ale bez jasné odpovědi, co v jejich slovníku dnes vlastně znamená slovo SPOLU.
Redakce v tom vidí posun odpovědnosti z abstraktní „budoucnosti pravice“ na velmi konkrétní stůl tří lidí. Dokud si tito lídři nesednou nad čísly 5/8/11 % a neukážou společný plán, jak tyto hranice bezpečně překročit, hraje každá značka primárně hru o vlastní logo.
Kantar navíc u lednového modelu s koalicí SPOLU, který trojici přisuzuje 23 %, sám upozorňuje, že takový scénář považuje „s ohledem na vyjádření představitelů jednotlivých stran za málo pravděpodobný“. Volič tak sleduje paradoxní situaci: čísla ho nabádají k jednotě, zatímco výroková realita lídrů směřuje k odchodu do solitérních kampaní.
V této chvíli už proto nehraje hlavní roli otázka, zda koalice SPOLU formálně existuje. Podstatnější je, kdo na pravici skutečně minimalizuje riziko propadlých hlasů v systému nastaveném volebním zákonem.
Redakce považuje za fair, aby lídři, kteří se odvolávají na „zklamaná očekávání“ voličů, nejprve doložili konkrétní strategii, jak zabrání propadu hlasů pod 5/8/11 %. Voličům tak nakonec nezbývá než položit si prostou otázku: kdo z dnešních šéfů pravice dělá maximum proto, aby se jejich hlas ve volební noci skutečně počítal, a kdo jen lepí nové logo na starý problém, který se volební nocí teprve naplno odhalí.
