Na důchody peníze jsou, na humanitární pomoc už ne. Vláda škrtá na nejzranitelnějších
Milionové škrty vypadají v rozpočtu nenápadně. Právě ony ale prozradí, koho stát pustí jako prvního, když hledá úspory, a komu nechá účet až nakonec.
Obsah článku
Poslanecká sněmovna schválila státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun — a zároveň tím schválila volbu priorit, ne nutnost. Kdo v číslech hledá logiku úspory, nenajde ji. Kdo hledá logiku politické moci, narazí na ni velmi rychle.
Čísla nejsou náhoda
Mandatorní výdaje na důchody a sociální dávky přes 722 miliard korun zákon hýbat nedovoluje — ale to nevysvětluje volby v oblastech, kde pohyb možný byl. Nejprůhledněji to vidět na humanitární pomoci: ministerstvo zahraničí ji seřízlo ze 165 milionů v roce 2025 na 50 milionů, a 115 milionů rozdíl tvoří vůči schodku 310 miliard pouhých 0,016 procenta. Kdo čeká, že takový škrt deficit zachrání, musí vysvětlit, co se stalo se zbývajícími 99,984 procenty.
Humanitární škrt není vzdálená morálka
Prodávat humanitární škrt jako přesun peněz „k nám domů“ je pohodlná fikce, kterou rozvrací vlastní vládní dokumenty: ministerstvo zahraničí ve Strategii zahraniční rozvojové spolupráce 2018–2030 propojuje humanitární pomoc přímo s bezpečností, stabilitou zemí ohrožených konflikty a omezováním nuceného vysídlení a nelegální migrace. Česká republika přitom podle dat OECD za rok 2024 stojí na 29. místě mezi zeměmi DAC podle podílu pomoci na hrubém národním důchodu — to opravdu není profil státu, který před škrty rozdával nad poměry. Kdo mluví o „našich lidech“, mlčí o tom, že vlastní stát popsal humanitární pomoc jako investici do vlastní bezpečnosti.
Kultura ztrácí konkrétní věci
Slib ministerstva kultury z podzimu o více než miliardě korun na Kulturní aktivity vzal za své: ve sněmovní rozpravě z 11. února 2026 zaznělo číslo 810,5 milionu a pokles o 336 milionů. Kulturní aktivity jsou dotační okruh pro živou a nezřizovanou kulturu — granty, festivaly, výstavy, regionální akce — a škrt v tomto okruhu nemá abstraktní podobu: konkrétní pořadatel nedostane grant, konkrétní město přijde o festival nebo výstavu, a v tabulce schodku to neuvidí nikdo. Právě proto jsou tyhle škrty tak pohodlné: zmizí přesně tam, kde to vypadá nejméně dramaticky.
Mikroškrty deficit neřeší, jen odhalují logiku
Program Prevence korupčního jednání, který fungoval dvě dekády, skončil s alokací 4,3 milionu korun — mikroskopická položka vůči schodku 310 miliard. Humanitární škrt, kulturní škrt, protikorupční škrt: žádný z nich deficit smysluplně nezmenší, ale dohromady odhalují, jak vláda nakládá s prostorem, kde to politicky nevadí. Mandatorní výdaje se hýbat nedají, silné skupiny se hýbat nenechají — zbytek je volná plocha. Tohle není odpovědné šetření. Je to rozpočet, který jako první vybírá ty nejtišší.
