Šlachta nezapomíná. Proti Motoristům stále cítí křivdu, Macinkovi znovu ostře nadával
Z někdejšího spojence udělal Robert Šlachta „nejvyšší idiocii“ a „ulhaného zrádce“. V sázce ale nejsou jen staré křivdy, nýbrž vláda, prezident a hranice, co je ještě politika.
Obsah článku
Od euroúspěchu v roce 2024 k veřejným urážkám a podezření z vydírání prezidenta. Příběh Roberta Šlachty a Petra Macinky ukazuje, jak osobní spor dvou mužů dokáže rozhoupat sněmovnu, policii i náměstí.
Šlachta u Moravce: když se z koaliční špičky stane otevřená křivda
Nedělní oběd běží, televize hraje, v Otázkách Václava Moravce sedí Robert Šlachta. Jednou větou zařízne bývalého spojence: Petr Macinka pro něj představuje „příklad nejvyšší idiocie“ v kauze SMS prezidentovi. Další větou dodá, že v celém příběhu věří policii, ne bývalému koaličnímu spojenci z eurovoleb 2024.
Tohle nezní jako běžná koaliční špička mezi partnery, kteří se poštěkají a zase sejdou u stolu. Tohle zní jako dlouho živená osobní křivda, která z televizního studia prosakuje až do vládních jednání.
Ještě v únoru 2025 přitom tentýž Šlachta u TN Live označil Macinku za „ulhaného zrádce“. V té době přitom stále platil společný triumf: koalice Přísaha a Motoristé vybojovala v eurovolbách 2024 třetí místo za ANO a SPOLU se ziskem 10,26 procenta hlasů a dvěma mandáty. Úspěch, který z outsiderů udělal slyšitelný hlas pro část frustrovaných voličů.
Právě proto dnešní slovník bolí víc než běžná facebooková hádka. Z někdejších partajních spojenců jsou muži, kteří si po televizích vyměňují nálepky typu „idiot“ a „zrádce“.
Šlachta navíc neútočí jen jako politik, ale také jako bývalý šéf ÚOOZ, tedy symbol tvrdého zásahu proti korupci. Když takový muž v přímém přenosu mluví o „pár fackách na záchodě“ a „nejvyšší idiocii“ v souvislosti s dnešním místopředsedou vlády, část publika mu tleská, protože slyší „někoho, kdo si nebere servítky“.
My v tom ale čteme posun: hrubost a osobní ponížení se stěhují do samotného centra moci, k vicepremiérovi a bývalému šéfovi elitního útvaru. Abychom pochopili, proč Šlachta tenhle jed neskrývá, musíme se vrátit k okamžiku, kdy se společný úspěch změnil v pocit podrazu.
Od euroúspěchu k „nedůstojné“ nabídce: koalice, která se rozhádala o kraje
Eurovolby 2024 otevřely Přísaze a Motoristům dveře do Bruselu i k viditelnosti doma. Podle oficiálních výsledků získala aliance 10,26 procenta hlasů a vyslala Filipa Turka a Nikolu Bartůška do Evropského parlamentu.
Formální aliance vznikla v lednu 2024. Už v lednu 2025 však Motoristé oznámili, že do sněmovních voleb půjdou sami. Papírový rozchod tehdy ještě neznamenal konec vyjednávání, v zákulisí se dál hledal způsob, jak na euroúspěch navázat.
Právě proto datum 23. července 2025 působí jako bod, kdy se přátelství změnilo v trvalou jizvu. Den předtím se podle popisu Motoristů na sociálních sítích sešli Petr Macinka a europoslanec Filip Turek se Šlachtou a přinesli mu návrh spolupráce, který označili za „mimořádně lukrativní a férový“.
Následně vyšlo najevo, že Přísaha měla vést kandidátku jen v Karlovarském a Libereckém kraji, tedy v regionech s menší váhou. Vedení hnutí proto mluvilo o „nedůstojné“ nabídce a rozhodlo se kandidovat samo. Během jediného roku se tak společný triumf proměnil v koaliční rozvod, který podle tehdejších komentářů komplikoval oběma návrat do Sněmovny.
My v redakci ten vývoj čteme jako lekci z politické nevyzrálosti. Dva projekty, které dokázaly mobilizovat zhruba desetinu voličů, se během pár měsíců rozhádaly o to, kdo dostane „lepší“ kraje a větší kus mapy.
Mezitím se Petr Macinka posunul do úplně jiné ligy. Petr Macinka od prosince 2025 zastává funkci místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ve třetí Babišově vládě, do února 2026 navíc řídil i životní prostředí. Vládu tvoří koalice ANO, SPD a Motoristů, tedy uspořádání, které prezident Pavel už na podzim 2025 označil za nejpravděpodobnější povolební scénář.
Právě proto dnešní Šlachtovy útoky nezasahují jen bývalého partnera, ale míří do čela vlády, která se kvůli kauze SMS ocitla pod tlakem opozice i části veřejnosti.
SMS vicepremiéra prezidentovi: osobní spor, který rozhýbal vládu i ulici
Když vicepremiér vstoupí do přímého konfliktu s prezidentem kvůli SMS zprávám, reakce už neprobíhá jen v televizi. Macinkovy vzkazy prezidentu Pavlovi poslaly do pohybu celý politický systém.
Opozice se kvůli těmto zprávám rozhodla vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Krize tak přestala být sporem dvou mužů a stala se otázkou samotné existence kabinetu.
Současně se podle popisů z místa sešlo na Staroměstském náměstí až 80 tisíc lidí, kteří vyzývali Macinku k odstoupení a veřejně podporovali prezidenta Pavla. Osobní konflikt dvou někdejších spojenců tak najednou hýbe vládou, opozicí i ulicí.
V takovém okamžiku se do hry nutně zapojuje ještě jeden hráč, který rozhodne, zda půjde „jen“ o politický skandál, nebo o případ pro trestní zákoník.
Paragraf 175, NCOZ a Šlachtovo „věřím policii“
Prezident Petr Pavel 27. ledna 2026 vystupuje před kamerami s tištěnými přepisy SMS od Petra Macinky. Popisuje je jako tlak v souvislosti s jmenováním Filipa Turka ministrem a mluví o pokusu o vydírání, který proto předává právníkům a bezpečnostním složkám.
Policie potvrzuje přijetí podnětu a případ podle vnitřních pravidel svěřuje Národní centrále proti organizovanému zločinu, tedy elitnímu útvaru pro nejzávažnější kriminalitu. V tu chvíli se z politického sporu stává test důvěry v instituce.
Paragraf 175 trestního zákoníku definuje vydírání jako nátlak spojený s pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, který nutí druhého, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Právě na tenhle paragraf odkazuje prezident Pavel, když mluví o možném vydírání, zatímco část právníků v médiích upozorňuje, že konkrétní text zpráv nemusí naplnit znaky pohrůžky těžkou újmou a mluví spíš o „nechutném“, ale ne nutně trestném jednání.
My v redakci v té debatě sledujeme jednu zásadní rovinu: jestli společnost vezme vážně hranici, kterou zákon kreslí mezi tvrdým vyjednáváním a nepřípustným nátlakem.
Robert Šlachta do téhle právní roviny vstupuje svým nedělním „věřím policii“. V Otázkách Václava Moravce jako někdejší šéf útvaru pro organizovaný zločin připomíná, že detektivové musí případ posoudit „v celým kontextu“ a s ohledem na judikaturu, například v kauze Nagyová. Tím dává Macinkovi jasný vzkaz: jako politik se na něj hněvá, jako policista a trenér institucí mu ale vzkazuje, že o jeho osudu rozhodne zákoník, ne staré kamarádství.
My proto ten příběh nečteme jen jako další slovní přestřelku v televizi. Vnímáme ho jako zkoušku, jestli Češi přijmou, že i vicepremiér musí své SMS psát s vědomím, že pro něj platí stejný paragraf 175 jako pro kohokoliv jiného. Pokud tenhle test neustojíme, politika se definitivně změní v prostředí, kde nadávka přehluší zákon a křivda nahradí pravidla hry, která mají platit pro všechny.
