Tahle vláda není pro děti. Chce jim zakázat sociální sítě i vzít peníze na kroužky
Vláda slibuje dětem zákaz sociálních sítí, ale zároveň jim bere peníze na kroužky a tábory. Co pro rodiny znamená digitální přísnost bez offline alternativ?
Obsah článku
Na tiskové konferenci chrání děti před TikTokem, v rozpočtu jim bere peníze na tábor. Tenhle rozpor není náhodný překlep — je to přesný obraz toho, co tahle vláda ve skutečnosti dělá, když říká, že myslí na děti.
Zákaz, který zákonem není
Výzva k zákazu sítí do 15 let, kterou Babiš prezentoval v únoru 2026, není návrh zákona ani paragrafové znění — je to rétorika, která přebaluje pravidlo, jež zákon 110/2019 v Česku dávno zná: souhlas dítěte pod 15 lety musí dát rodič. Vláda nevynalézá kolo — jen ho přemaluje na kameru.
Kdo chce srovnání s Austrálií nebo Francií, kde podobná omezení skutečně platí, zjistí, že tam stojí za slovy konkrétní zákony se sankcemi a vymahacím orgánem. Česká vláda k 24. únoru 2026 předložila výroky o „zvažovaném zákazu“ — a nic víc.
Škrty v tichosti, TikTok nahlas
Zatímco vláda řeční o ochraně dětí online, stát offline svět dětí tiše škrtá. Kapitola rozpočtu na mládež padá o bezmála 50 milionů korun — a Česká rada dětí a mládeže varuje, že po přepočtu inflace odpovídá dnešní státní podpora zhruba šestině úrovně roku 1990. Méně peněz pro skauting, sportovní spolky a domy dětí konkrétně znamená dražší tábory a rušené kroužky. Čím méně míst dítě má offline, tím více jich má online — a tenhle paradox vládní tiskovky nijak neřeší.
Digitální průkaz jako vstupenka, ne zábrana
Celý příběh má třetí rovinu, o níž vláda mlčí. Aby byl jakýkoliv zákaz sítí vymahatelný, musí platformy znát věk uživatele — a Evropská unie proto do konce roku 2026 zavádí EUDI, digitální peněženku s ověřením věku. Pro teenagera, který věkovou hranici splňuje, se tenhle nástroj nestane zábranou, ale vstupenkou na Instagram s razítkem státu. Kdo o tom veřejně nemluví, ten prostě nechce, aby se o tom vědělo.
Pro děti jen na obrazovce
Vláda, která škrtá offline svět dětí a místo skutečného zákona nabízí výroky o „zvažovaném řešení“, nestojí na straně dětí. Stojí na straně jednoduchých titulků — a ty samy o sobě bezpečnější ani levnější svět pro žádné dítě nevytvoří.
