Vláda ztrácí kontrolu nad ekonomikou a firmy brzdí. Rozvoj investicí a modernizace je v ohrožení
Čísla nevypadají dramaticky, přesto firmy couvají. Největší problém není propad, ale mizící důvěra v tempo a předvídatelnost státu.
Obsah článku
Ekonomika roste, jenže firmám stále víc chybí to nejdůležitější, jistota. Právě to je na celé debatě nejméně pohodlné. Tvrdá data neukazují rozvrat, ale pro každého, kdo plánuje nový stroj, halu nebo vývoj, mnohem horší stav: dlouhé váhání, co stát vlastně doručí a kdy.
Ekonomika ještě drží, jistota už ne
Česká ekonomika nepadá. Podle ČSÚ vzrostl loni HDP o 2,6 procenta a tvorba hrubého fixního kapitálu, tedy základní makroukazatel investiční aktivity, o 2,0 procenta. Roční statistika ČSÚ o průmyslu za rok 2025 přidává růst produkce o 1,5 procenta.
Jenže ve stejnou chvíli Evropská investiční banka říká, že 84 procent firem považuje nejistotu o budoucím vývoji za významnou investiční bariéru. To už není detail v poznámce pod čarou, ale hlavní zpráva.
Tahle kombinace sama o sobě ruší titulkovou představu kolapsu. Nejsme v situaci, kdy by se ekonomika sesypala a firmy jen zapisovaly škody. Naopak. Firmy dál fungují, investice úplně nezmizely a výroba se nezastavila, jen se do rozhodování stále víc vkrádá opatrnost.
Přehled Evropské investiční banky navíc ukazuje, že 88 procent podniků trápí nedostatek kvalifikovaných lidí, zatímco konjunkturální průzkum ČSÚ zachytil jako významnou bariéru i slabší poptávku. Problém tedy neleží v jediné katastrofě, ale v souběhu brzd.
Právě tady se láme komentář od reality. Když jsme v redakci porovnali implementační plán Hospodářské strategie s tím, co firmy potřebují pro jistější rozhodování, vyšel nepříjemný obraz: klíčové jistoty se v praxi odsouvají až do let 2028 a 2029. A pokud je největší problém čas a předvídatelnost, pak dává smysl podívat se, kde stát firmám oba tyto faktory bere.
Slíbené jistoty se posouvají za horizont
Termíny mluví tvrdě. Odpisy, tedy mechanismus, který firmám dovolí rychleji promítnout investici do nákladů, mají podle osnovy nabídnout trvalejší jistotu až od ledna 2028. Jistota R&D odpočtů, tedy daňové úlevy na výzkum a vývoj, také míří na rok 2028.
One stop shop, jedno místo, kde investor vyřídí klíčové povolovací a administrativní kroky, vychází na rok 2028 a antibyrokratický zákon až na rok 2029. Jenže když jsme v redakci četli veřejně dostupný implementační plán MPO, u Portálu podnikatele jsme našli první fázi už v roce 2025 a pilot od roku 2026+, u úpravy odpočtu na výzkum a vývoj rok 2025, ale položky trvale zrychlených odpisů a hotového antibyrokratického zákona jsme v OCR čitelné části nedohledali. U podkladů MPO k expertní skupině jsme u antibyrokratického zákona našli spíš rozpracovanou iniciativu než pevný vládní termín.
Ještě tvrdší obraz nabízí digitalizace. NKÚ uvádí, že stát mezi lety 2020 až 2024 vložil do digitalizačních projektů více než 50 miliard korun. Do února 2025 ale plně digitalizoval jen 18 procent agendových služeb.
HTML verze stejné zprávy NKÚ zároveň vysvětluje, že z 8 916 služeb vhodných k digitalizaci bylo přes samoobslužné kanály dostupných jen 1 621 a velká část zůstala u elektronického formuláře bez plně digitálního vnitřního procesu. Pro firmu to v překladu znamená jednoduchou věc: klikne online, ale čeká postaru.
A tím to nekončí. Zpráva Evropské komise o Digitální dekádě 2025 pro Česko sice chválí silné 5G pokrytí, zároveň ale upozorňuje na zaostávání ve VHCN a FTTP sítích, tedy ve vysokokapacitní a optické infrastruktuře, bez které kulhá digitalizace firem. Podrobný country report Komise uvádí FTTP pokrytí 40,58 procenta v Česku proti 69,24 procenta v EU a výslovně doporučuje urychlit povolovací procesy. Nejde tedy jen o daňové termíny nebo jeden portál. Když firma řeší nový stroj, software nebo rozšíření výroby, stát jí nepřidává tempo. Často jí ho bere.
Investice běží, výkon zůstává pozadu
A přesto Česko investovat umí. Analýza ČSÚ uvádí, že investice v roce 2024 tvořily 26,2 procenta HDP, zatímco průměr EU činil 21,2 procenta. To zní jako důkaz zdravé modernizace.
Jenže OECD Economic Survey 2025 pro Česko zároveň popisuje stagnující produktivitu po pandemii a zhruba dvacetiprocentní mezeru vůči průměru OECD. Produktivita přitom neznamená nic tajemného, jen to, kolik výkonu ekonomika skutečně vytěží z práce a kapitálu.
Tahle dvojice čísel míří přímo na jádro sporu. Vysoký objem investic ještě automaticky nevyrábí vysoký výkon. Můžeme utrácet nadprůměrně a přesto zůstávat podprůměrně efektivní. Právě proto je příliš pohodlné svádět problém na údajně líné nebo pasivní firmy. EIB Investment Survey 2025 říká, že v minulém roce investovalo 87 procent českých firem a 40 procent z nich chce v příštích třech letech rozvíjet nové produkty nebo služby.
Když jsme v redakci dali vedle sebe ochotu firem investovat a inovovat s výkonem, který z toho ekonomika dostává, vyšel férový, ale nepříjemný závěr. Firmy zjevně nepřestaly tlačit dopředu. Stát však jejich tempo neurychluje a z investic neumí vytěžit odpovídající efekt. Pokud se vláda dál spokojí s procenty a sliby místo výsledků, promění český investiční apetit v drahou kulisu vlastní neschopnosti.
