Experti? Zbytečný luxus

NERV zmizel jedním usnesením vlády číslo 91 z února 2026. Šmik, poslední viditelná ekonomická rada u Strakovy akademie je po dvaceti řádcích textu pryč a premiér může kamery uklidnit, že stát se prý o experty opírat nepřestane. Jen už ne tak nápadně, chápejte, ekonomické ticho před bouřkou se líp řídí.

Zatímco progresivní tábor tradičně omdlévá nad „útokem na expertní diskurz“, stejný tábor ještě nedávno neměl problém označovat NERV za nedostatečně odvážný, když jeho návrhy neseděly do vysněného zeleného vesmíru. NERV byl dobrý přesně do chvíle, než začal říkat nepohodlná čísla.

Konzervativci mezitím nadšeně sdílejí memy o „méně rad, více práce“, jako by zrušení jedné rady automaticky znamenalo méně byrokracie a menší deficit. Realita? Rozpočet na rok 2026 se schodkem 310 miliard prošel Sněmovnou, i když Národní rozpočtová rada napsala černé na bílém, že je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. A tohle už není mem, ale paragraf, který si vláda přehazuje jako nepohodlný kámen, ne jako poslední brzdu.

Odbornost na trvanlivost jogurtu

Alena Schillerová před kamerami vysvětlila, že NERV byl prostě nástroj minulé vlády a že tato garnitura má své experty na úrovni premiéra i ministerstev. Přeloženo do češtiny: odbornost má u nás trvanlivost koaliční smlouvy a pak se vyhazuje jako prošlý jogurt.

Bývalí členové NERV pak v rozhovorech klidně přiznávají, že se rada „delší dobu“ nescházela a že nová vláda žádné zasedání nesvolala. Poslední jednání na oficiálním webu vlády svítí u data 1. července 2025. Když se o experty nestaráme, můžeme je pak s čistým svědomím zrušit jako nefunkční. Elegantní, skoro až dojemné, protože si tu nefunkčnost vláda prostě předem pečlivě vypěstovala.

Nejlepší na celé frašce je, jak se z NERV zpětně dělá skoro papírový orgán, který prý vláda nepotřebuje, protože má „vlastní analytiky“. Přitom jeho návrhy ohledně regionů nebo rozpočtového určení daní se normálně probíraly v obcích, samosprávních svazech a podnikatelských komorách, které se na ně odvolávaly a hádaly se s nimi. Formální orgán by takovou stopu v terénu nenechal. A teď upřímně – myslíte si vážně, že kdyby místo Babiše seděl u kormidla váš vysněný idol, netahaly by se úplně stejné šachy s „našimi“ a „vašimi“ experty?

Rozpočtový prudil na odstřel

Národní rozpočtová rada je podle zákona nezávislý orgán, který má dělat to nejméně sexy, co si umíte představit: počítat, jestli vláda nejezdí po dálnici dluhu na červenou. Nemůže rozpočet zastavit, jen vydává stanoviska. A stejně, když k rozpočtu 2026 napsala, že je v rozporu se zákonnými pravidly, premiér suše prohlásil, že to nebere „úplně vážně“ a koalice začala mávat „jiným právním výkladem“. Fiskální brzda se tím mění v kulisu.

Takže máme zákonnou fiskální pojistku, která podle paragrafů dělá přesně to, co má, a politickou moc, která ji používá jako kulisu pro tiskovky. Jedna strana internetu z toho vyrábí drama o konci demokracie, druhá to shazuje jako otravný moralismus „úředníků bez mandátu“. A realita? Rozpočet se schválí, Rada zůstane a my si u piva znovu vysvětlíme, že tomu stejně nerozumíme, takže ať si nahoře dělají, co chtějí.

Ale ruku na srdce – možná jsme na tom ještě hůř než ti nahoře. Jakmile slyšíme hesla typu „méně rad, víc akce“, máme pocit, že konečně někdo zatočí s papaláši, a úplně nám uniká, že tím z politiky děláme pohodlné neomezené povolení k jízdě na dluh. Možná jen nerozumíme moderní „akční“ politice, ale když vidíme, jak se nejdřív umlčí NERV a pak se mávne rukou nad NRR, napadá nás jediná otázka: kdo z nás bude první, kdo se dobrovolně vzdá i poslední brzdy jen proto, že mu vadí, jak při brzdění skřípe?

Článek Babišova vláda nemá zábrany. Zrušila ekonomickou radu NERV, experti bijí na poplach se nejdříve objevil na Kontext24.

Ekonomika ještě drží, jistota už ne

Česká ekonomika nepadá. Podle ČSÚ vzrostl loni HDP o 2,6 procenta a tvorba hrubého fixního kapitálu, tedy základní makroukazatel investiční aktivity, o 2,0 procenta. Roční statistika ČSÚ o průmyslu za rok 2025 přidává růst produkce o 1,5 procenta.

Jenže ve stejnou chvíli Evropská investiční banka říká, že 84 procent firem považuje nejistotu o budoucím vývoji za významnou investiční bariéru. To už není detail v poznámce pod čarou, ale hlavní zpráva.

Tahle kombinace sama o sobě ruší titulkovou představu kolapsu. Nejsme v situaci, kdy by se ekonomika sesypala a firmy jen zapisovaly škody. Naopak. Firmy dál fungují, investice úplně nezmizely a výroba se nezastavila, jen se do rozhodování stále víc vkrádá opatrnost.

Přehled Evropské investiční banky navíc ukazuje, že 88 procent podniků trápí nedostatek kvalifikovaných lidí, zatímco konjunkturální průzkum ČSÚ zachytil jako významnou bariéru i slabší poptávku. Problém tedy neleží v jediné katastrofě, ale v souběhu brzd.

Právě tady se láme komentář od reality. Když jsme v redakci porovnali implementační plán Hospodářské strategie s tím, co firmy potřebují pro jistější rozhodování, vyšel nepříjemný obraz: klíčové jistoty se v praxi odsouvají až do let 2028 a 2029. A pokud je největší problém čas a předvídatelnost, pak dává smysl podívat se, kde stát firmám oba tyto faktory bere.

Slíbené jistoty se posouvají za horizont

Termíny mluví tvrdě. Odpisy, tedy mechanismus, který firmám dovolí rychleji promítnout investici do nákladů, mají podle osnovy nabídnout trvalejší jistotu až od ledna 2028. Jistota R&D odpočtů, tedy daňové úlevy na výzkum a vývoj, také míří na rok 2028.

One stop shop, jedno místo, kde investor vyřídí klíčové povolovací a administrativní kroky, vychází na rok 2028 a antibyrokratický zákon až na rok 2029. Jenže když jsme v redakci četli veřejně dostupný implementační plán MPO, u Portálu podnikatele jsme našli první fázi už v roce 2025 a pilot od roku 2026+, u úpravy odpočtu na výzkum a vývoj rok 2025, ale položky trvale zrychlených odpisů a hotového antibyrokratického zákona jsme v OCR čitelné části nedohledali. U podkladů MPO k expertní skupině jsme u antibyrokratického zákona našli spíš rozpracovanou iniciativu než pevný vládní termín.

Ještě tvrdší obraz nabízí digitalizace. NKÚ uvádí, že stát mezi lety 2020 až 2024 vložil do digitalizačních projektů více než 50 miliard korun. Do února 2025 ale plně digitalizoval jen 18 procent agendových služeb.

HTML verze stejné zprávy NKÚ zároveň vysvětluje, že z 8 916 služeb vhodných k digitalizaci bylo přes samoobslužné kanály dostupných jen 1 621 a velká část zůstala u elektronického formuláře bez plně digitálního vnitřního procesu. Pro firmu to v překladu znamená jednoduchou věc: klikne online, ale čeká postaru.

A tím to nekončí. Zpráva Evropské komise o Digitální dekádě 2025 pro Česko sice chválí silné 5G pokrytí, zároveň ale upozorňuje na zaostávání ve VHCN a FTTP sítích, tedy ve vysokokapacitní a optické infrastruktuře, bez které kulhá digitalizace firem. Podrobný country report Komise uvádí FTTP pokrytí 40,58 procenta v Česku proti 69,24 procenta v EU a výslovně doporučuje urychlit povolovací procesy. Nejde tedy jen o daňové termíny nebo jeden portál. Když firma řeší nový stroj, software nebo rozšíření výroby, stát jí nepřidává tempo. Často jí ho bere.

Investice běží, výkon zůstává pozadu

A přesto Česko investovat umí. Analýza ČSÚ uvádí, že investice v roce 2024 tvořily 26,2 procenta HDP, zatímco průměr EU činil 21,2 procenta. To zní jako důkaz zdravé modernizace.

Jenže OECD Economic Survey 2025 pro Česko zároveň popisuje stagnující produktivitu po pandemii a zhruba dvacetiprocentní mezeru vůči průměru OECD. Produktivita přitom neznamená nic tajemného, jen to, kolik výkonu ekonomika skutečně vytěží z práce a kapitálu.

Tahle dvojice čísel míří přímo na jádro sporu. Vysoký objem investic ještě automaticky nevyrábí vysoký výkon. Můžeme utrácet nadprůměrně a přesto zůstávat podprůměrně efektivní. Právě proto je příliš pohodlné svádět problém na údajně líné nebo pasivní firmy. EIB Investment Survey 2025 říká, že v minulém roce investovalo 87 procent českých firem a 40 procent z nich chce v příštích třech letech rozvíjet nové produkty nebo služby.

Když jsme v redakci dali vedle sebe ochotu firem investovat a inovovat s výkonem, který z toho ekonomika dostává, vyšel férový, ale nepříjemný závěr. Firmy zjevně nepřestaly tlačit dopředu. Stát však jejich tempo neurychluje a z investic neumí vytěžit odpovídající efekt. Pokud se vláda dál spokojí s procenty a sliby místo výsledků, promění český investiční apetit v drahou kulisu vlastní neschopnosti.

Článek Vláda ztrácí kontrolu nad ekonomikou a firmy brzdí. Rozvoj investicí a modernizace je v ohrožení se nejdříve objevil na Kontext24.

Kdo dotuje koho?

Slogan o „drahých Ukrajincích“ se rozpadne v okamžiku, kdy se otevřou čísla MPSV. Lidé s dočasnou ochranou odvedli do veřejných rozpočtů víc, než kolik stát vydal na jejich podporu — přebytek sahá do miliard korun a od roku 2024 roste. Pracují hlavně tam, kde firmy hlásí největší nouzi: výroba, logistika, stavebnictví, služby. Ranní směnu u pásu, noční vykládku kamionu, partu na stavbě — bez Ukrajinců by tyto pozice dlouhodobě nikdo neobsadil, protože čeští uchazeči o ně zájem nemají. Nejde o charitu. Jde o velmi výhodný obchod pro státní kasu, který část politiků raději nepojmenuje správně.

Ekonomická nutnost v právní pasti

Jenže tyhle lidi dnes stavíme na právní minové pole. Dočasná ochrana platí na první pohled jednoduše — člověk může legálně bydlet a pracovat až do března 2027. Jenže zákon Lex Ukrajina VII přidal detail, který laik snadno přehlédne: pokud je cizinec hlášen déle než 90 dní na tzv. úřední adrese ministerstva vnitra, jeho ochrana automaticky zanikne. S ní padá i volný vstup na trh práce. A kdo chce zůstat dlouhodobě, narazí na podmínku ročního příjmu přes 440 tisíc korun — laťku, přes kterou řadový pracovník z pásu s rodinou jednoduše nepřeskočí. Systém je nastaven tak, aby ekonomicky potřebné lidi propustil jen k dočasnému pobytu, ale k trvalému ne.

Tohle není abstraktní problém. HR manažeři firem reálně narážejí na situace, kdy zaměstnanec skončil na úřední adrese z finančních důvodů — a platná pracovní smlouva se rázem stala nelegálním zaměstnáváním s možnou pokutou v milionech korun. Zákony tak nedělají výjimku pro ekonomickou nutnost. Dělají z ní právní riziko.

Politici čtou průzkumy, ne ekonomiku

Odpověď na otázku, proč to tak je, leží v průzkumech. Podzimní výzkum CVVM naměřil jen devět procent lidí podporujících trvalé usazení Ukrajinců, zatímco přes šedesát procent chce jejich dočasné přijetí s následným návratem. Pro každou vládu, která pečlivě čte grafy preferencí, taková čísla znamenají jediné: tvrdší kurz vůči dlouhodobému pobytu se politicky vyplácí, i když ekonomika vysílá přesně opačný signál.

Opozice tlačí ještě dál — zazní výzvy k „revizi všech pobytů Ukrajinců“. Vláda používá mírnější slovník, ale Lex Ukrajina VII překládá náladu společnosti do paragrafů. O zvláštní dlouhodobý pobyt projevily zájem desetitisíce lidí, podmínky ale splnila jen malá část z nich. Systém tak záměrně propustí jen úzkou, dobře vydělávající menšinu — a zbytek, na jehož práci přitom stojí celé provozy, nechá v právní nejistotě.

Co se stane, až zákony zafungují

Česko bere od Ukrajinců práci, daně a odvody — ale politicky jim brání stát se tím, čím pro ekonomiku fakticky jsou: stabilní pracovní silou, nikoli dočasnou záplatou. Tenhle rozpor zatím drží pohromadě jen proto, že dočasná ochrana ještě trvá a firmy doufají, že se situace nějak vyřeší. Klíčová otázka nezní, zda tu jednou bude „příliš mnoho Ukrajinců“. Zní, co se stane s českými fabrikami, obchody a službami, až zákony skutečně zafungují tak, jak jsou napsány — a donutí tyto lidi odejít.

Článek Vláda si nechce přiznat, jak moc Ukrajinci potřebuje. Drží ekonomiku, ale politici je zde nechtějí se nejdříve objevil na Kontext24.