Praha není souboj dvou celebrit

Volby se blíží. Podle Českého statistického úřadu si Praha nové zastupitelstvo zvolí 9. a 10. října 2026. A skoro celé pole už stojí na čáře.

ODS schválila Tomáše Portlíka, Piráti vybrali Terezu Nislerovou, Praha sobě postavila Adama Scheinherra a STAN podle ČTK znovu Petra Hlaváčka. Primátorský kandidát přitom není automatický šéf města, ale hlavně politická tvář, kterou strana prodává jako možného lídra.

Zkratka o duelu Prokop a Turek proto kulhá. Portlík, Nislerová, Scheinherr i Hlaváček nehrají komparz, každý z nich prošel konkrétním stranickým aktem a sbírá náskok dávno před billboardy. V redakci to čteme jako jasný signál, že Praha není televizní souboj dvou celebrit, ale široké pole, v němž se navíc dál řeší i SPOLU, tedy dosavadní pražský projekt ODS, TOP 09 a KDU ČSL. Otevřené tak zůstávají hlavně dvě adresy: ANO a Motoristé.

ANO je blíž než Motoristé

Právě tam leží skutečné napětí. Ondřej Prokop dnes veřejně funguje jako hlavní tvář ANO pro Prahu, kdežto Filip Turek zůstává silnou možností, ne uzavřenou jistotou. Ten rozdíl působí drobně jen do chvíle, než si položíme prostou otázku: proč je jedna strana skoro hotová a druhá pořád vyčkává?

ANO je dnes dál. Prokop řekl, že je připraven úkol převzít, pokud na tom bude v hnutí shoda. Andrej Babiš ale zároveň Prokopa označil „jen“ za pražskou tvář a připustil, že konečný dopad ještě nezná. Přesně tady leží poctivá odpověď na titulkovou otázku. Prokop je nejpravděpodobnější volba ANO, ne definitivně uzavřený kandidát.

Motoristé stojí v mnohem složitější pozici. V Praze získali ve sněmovních volbách 2025 podle volebního zápisu Českého statistického úřadu 32 791 hlasů, tedy 5,15 procenta, a jen jeden mandát, což potvrzuje i přehled kandidátů a přidělených mandátů ČSÚ spolu s profilem poslance Borise Šťastného.

Silné jméno proto potřebují skoro nutně. Jenže Filip Turek od 12. ledna 2026 zároveň vykonává funkci podle usnesení vlády o vládním zmocněnci pro klimatickou politiku a Green Deal, a Motoristé přes Echo24 dál nechtějí říct, zda povede pražskou kandidátku. Turek tedy stranu táhne i brzdí zároveň.

Známé jméno samo o sobě nestačí

Jen známé jméno ale Prahu neodemkne. Když jsme v redakci odsunuli personální šum, zůstal tvrdý seznam starostí: dostupnost bydlení, automobilová doprava a bezpečnost. Právě tyto body vyšly v průzkumu STEM/MARK pro Strategeo Institute jako nejpalčivější na reprezentativním vzorku 506 Pražanů. Kdo na ně nenaváže, ten může mít silného lídra a stejně zůstane jen u hluku.

A tím se vracíme k realitě Prahy. Primátora tu nerodí přímý duel, ale dohoda v zastupitelstvu, ukazuje to už dnešní koalice SPOLU, Pirátů a STAN, kterou podle oficiální zprávy Praha.eu o zvolení nové rady zastupitelé složili po podpisu koaliční smlouvy v únoru 2023 a kterou magistrát připomínal i při bilanční tiskové konferenci v březnu 2025. Magistrát a Zastupitelstvo hl. m. Prahy totiž nepředstavují jednu osobu, ale celý mocenský systém, kde po volbách rozhoduje schopnost složit většinu. Tady začíná opravdová hra.

Po volbách může rozhodnout úplně jiná matematika

Sázka je obří. Praha v návrhu rozpočtu na rok 2026 počítá s příjmy 116,4 miliardy korun a výdaji 119,1 miliardy, takže se nehraje o symbolickou funkci, ale o řízení největší městské moci v zemi. Ani ODS, ani ANO navíc podle Novinek předem nevylučují povolební spolupráci. V redakci proto bereme jména spíš jako otevírací tah než konečný výsledek.

A vazba ANO s Motoristy už neleží jen v rovině fantazie. Předsedové obou stran v Praze už řešili možné sbližování. Kdo se tedy dnes snaží určit příštího vládce Prahy jen podle favorita na plakátu, míří vedle: Prahu v roce 2026 nevyhraje nejslavnější jméno, ale ten, kdo po volbách nejrychleji spočítá většinu nad 116 miliardami.

Článek Kdo bude další 4 roky vládnout Praze? ANO už svého koně má, Turek z Motoristů váhá se nejdříve objevil na Kontext24.

Primátora nevolíte vy. To je záměr, ne nedopatření.

Zákon o hlavním městě Praze svěřuje volbu primátora zastupitelům — vaším hlasem vyberete stranu, ne primátora. Co se stane potom, závisí na koaličních jednáních za zavřenými dveřmi. Praha v roce 2022 ukázala, jak to funguje: výsledek voleb byl jasný za hodinu, ale o primátorovi se rozhodovalo v zákulisí měsíce. Kdo tohle přehlíží a slibuje voličům „přímé zvolení Turka“, buď systému nerozumí, nebo s ním záměrně manipuluje. Obě varianty jsou špatné.

Rebel za volantem, klimatický zmocněnec v kanceláři

Filip Turek je v celé hře chodící paradox — a bylo by fér, kdyby to někdo nahlas pojmenoval. Motoristé ho prodávají jako symbol vzpoury proti radarům, omezením a „šikaně řidičů“. Jenže vláda ho letos v lednu jmenovala vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Jak přesně hodlá muž, jehož politická značka stojí na odporu k dopravním omezením, zastávat roli zmocněnce pro klimatickou agendu — a zároveň řídit Prahu? Na tuhle otázku billboardy neodpovídají. A nikdo se na ni veřejně neptá, protože odpověď by spoustu věcí zkomplikovala.

Nejdřív práh — a Motoristé jsou pod ním

Celá diskuse o Turkovi jako primátorovi přeskakuje jeden zásadní krok. Motoristé musí nejdřív překročit pětiprocentní práh — pod ním zákon žádné mandáty nedává. A bez mandátů není koaliční stůl, bez stolu není primátor. Celý ten hluk o Turkovi coby šéfovi Prahy stojí na předpokladu, který zatím nikdo neprokázal: že se tam Motoristé vůbec dostanou. Debata o krocích dva a tři nemá smysl, dokud není jasný krok jedna.

119 miliard, o které to opravdu je — a nikdo o nich nemluví

Za vší tou hlučnou debatou o jménech a sloganech leží konkrétní věc: Praha hospodaří s rozpočtem přes 119 miliard korun. Tempo stavby metra D, stav tramvajových tratí, kapacita školek v každé čtvrti — to vše závisí na tom, kdo bude sedět v koalici a kde se bude škrtat. O těchto věcech nerozhodnou billboardy s nejhlasitějším jménem, ale koaliční smlouvy s dostatkem zastupitelských hlasů. To je pražská politická realita. A čím méně se o ní mluví, tím pohodlnější je pro ty, kdo z hluku profitují.

Článek Turek primátorem Prahy? Hezký slogan, jenže je tu háček – primátora Pražané nevolí se nejdříve objevil na Kontext24.

Šmejd v interní SMS

První místostarosta Plzně 3 z Pirátů napíše stranickému kolegovi: „škrtnout ze všech komisí, šmejd“ – a tváří se, že jde o interní poezii pro pokročilé. My se máme tvářit, že je to jen emotivní zkratka, ne náznak toho, jak se s funkcemi a loajalitou opravdu pracuje.

Zatímco u Macinky prezident bez mrknutí oka mluví o „pokusu o vydírání“ a posílá zprávy právníkům i bezpečnostním složkám, v Plzni stačí kouzelné zaklínadlo „vyříkané, nic se neděje“. Ve stejné zemi, ve stejném jazyce, stejná disciplína nátlaku přes SMS a dva úplně jiné vesmíry reakce.

A teď ten nejlepší detail: „Evča“ z esemesky není žádná teta z účtárny, ale poslankyně Pirátů Eva Šrámková, která zároveň sedí v dozorčí radě Plzeňské teplárenské. SMS reaguje na hrozbu, že by o tyhle funkce mohla přijít. Najednou je vidět slovník lidí, kteří drží v ruce skutečná místa se skutečnými penězi, jen se o tom nahlas moc nemluví – a přesně tady se láme ten příběh „interního“ dramatu.

Devět tisíc jako páka

Devítitisícové „komisní sci fi“ vypadá v internetových hádkách jako drobák. V realitě je to součet odměn za předsednictví a členství v komisích, který se při povoleném souběhu funkcí klidně vyšplhá přes devět tisíc měsíčně. A o těchto odměnách nerozhoduje žádný algoritmus, ale zastupitelstvo obvodu. Jinými slovy: lidské ruce, stranické vztahy, osobní sympatie a antipatie.

V Plzni 3 je Marek Habruň předsedou jedné komise a členem další. Přesně ten typ člověka, u kterého hrozba „škrtnout ze všech komisí“ nezní jako pubertální nadávka, ale jako upozornění, že měsíční příjem se dá velmi rychle „přehodnotit“. Opravdu si někdo myslí, že v takovém prostředí všichni odolávají nátlaku jen čistou silou charakteru?

A teď ten zlom: tyhle částky nejsou žádné nelegální prebendy, jsou v tabulkách, v zákoně, všechno v pořádku. Skutečný problém „komisní demokracie“ není v tom, že ty peníze existují, ale v tom, jak snadno se z nich v jedné SMS stává páka na poslušnost. My se pak v diskusích hádáme, jestli devět tisíc je moc, nebo málo, místo otázky, komu a za jakých podmínek je vlastně přidělujeme – a komu je může jediná zpráva zase sebrat.

Dvojí metr na jednu SMS

Když prezident mluví o Macinkovi, zní to jako trailer na politický thriller: „pokus o vydírání“, právníci, bezpečnostní složky, velké drama. U plzeňských Pirátů stačí předsedovo „je to vyříkané, nic se neděje“ a oponu může zatáhnout. Stejný typ nátlaku přes SMS, jen jednou v roli státního probuzení a podruhé v roli lokální uklidňující mantry.

Do toho přidejme, že hrozby se točí kolem funkcí, ve kterých figuruje manželka místostarosty – poslankyně a členka dozorčí rady městské firmy. Formálně se samozřejmě nerozhoduje podle rodiny, ale fakt, že kvůli „Evče“ létají v esemesce výrazy a hrozby komisemi, je až příliš průhledný, než abychom ho mohli ignorovat. Kdykoli se rodinné vazby, placené funkce a stranická loajalita potkají v jedné SMS, začíná to smrdět víc než teplárenský komín v inverzi.

Buď platí stejný metr pro Macinku i plzeňské Piráty, že nátlak přes funkce a peníze je problém, nebo neplatí pro nikoho a my si jen vybíráme, koho zrovna potřebujeme veřejně pověsit a komu dovolíme zamumlat „interní, vyříkané“ a jít dál; která z těch dvou variant v zemi, kde se o charakteru politiků rozhoduje v esemesce a my jim za to pořád chodíme dělat komparz k urnám, vlastně vychází míň trapně?

Článek Další vydírání přes SMS. Po Macinkovi řeší problém i Piráti, tohle se jim může vymstít se nejdříve objevil na Kontext24.