Když se kroky sečtou, obraz náhle ztvrdne

Kde jsme vlastně vzali slova o efektivitě? Pronesl je například poslanec ANO David Pražák, když řekl, že neví, proč se na vládu snáší taková kritika a co je jejím předmětem – „Že je vláda rychlá a efektivní?“.

Když jsme ale v redakci seřadili poslední týdny do jedné časové osy, nevyskočilo z ní jediné jméno, ale celý řetězec institucí.

VZP ČR 23. února 2026 oznámila konec Zdeňka Kabátka, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze uvedla nástup Jána Dudry od 2. února 2026, ministerstvo životního prostředí 9. března 2026 oznámilo konec Robina Böhnische v KRNAP a 19. března 2026 ministr kultury potvrdil odvolání Alicji Knast. Zdravotní pojištění, fakultní nemocnice, národní park i státní galerie se tak během necelých sedmi týdnů pohnuly naráz.

Tvrdá čísla přidala vláda sama. Vládní systemizace, tedy oficiální rozpis míst a útvarů ve státní správě, podle kterého se škrtá, slučuje a reorganizuje, uvádí 100 míst dolů na Úřadu vlády, 57 na financích a 40 na vnitru. Stejný materiál popisuje i další desítky škrtů na průmyslu, ve školství, na spravedlnosti a kultuře, zatímco vládní zpráva o snížení počtu státních úředníků mluví celkem o 322 rušených místech.

Právě tady začíná spor. U Kabátka po oficiálním oznámení střídání následně zazněla ztráta důvěry, kdežto ministerstvo u odchodu Robina Böhnische zůstalo u formulace o vzájemné dohodě a standardním výběrovém řízení. Souhra kroků proto vytváří obraz trendu, ale sama ještě nedokazuje stejný motiv u každého odchodu. A právě ve chvíli, kdy se technické slovo efektivita potká s pojišťovnou a nemocnicemi, přestává být abstraktní.

Ve zdravotnictví už nejde jen o tabulky

Nejviditelněji se změna moci čte ve zdravotnictví. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze oznámila, že Ján Dudra vede zařízení od 2. února 2026. Téhož dne Fakultní nemocnice Brno uvedla nástup Vlastimila Vajdáka a zároveň vysvětlila, že nový ředitel povede i FN u sv. Anny v Brně a Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno.

V Praze se navíc podle pražské záchranné služby zapojil Petr Kolouch do vedení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a Fakultní nemocnice Bulovka, což obě nemocnice dál vedou i na svých oficiálních stránkách.

Tady už slovo efektivita zní jinak. V redakci jsme letos naráželi na stejný slovník ve dvou odlišných dokumentech: vládní systemizace 2026 mluví o optimalizaci a zefektivnění procesů a současně ruší stovky míst, zatímco FN Brno při nástupu nového ředitele přímo píše o strategii ministerstva ke zvýšení efektivity řízení nemocnic. Přeloženo do běžné češtiny: pod jedním výrazem mizí jak tabulky s místy, tak staré vedení institucí.

Souhra sama o sobě ještě není důkaz

Poctivé ale je říct, že ne každý odchod dokazuje čistku a dostupná vysvětlení se liší. U Kabátka ministr veřejně mluvil o forenzním auditu ve VZP o ztrátě důvěry, FN Brno zdůvodnila změnu strategií a efektivitou, kdežto ministerstvo u KRNAP nabídlo jen formulaci o vzájemné dohodě. Tady komentář nesmí předbíhat fakta.

Stejně nerovnoměrně působí i další případy. Ministr kultury při odvolání Alicji Knast mluvil o potřebě výraznějšího odborného rozvoje a změně směru Národní galerie, sama Knast popsala, že slyšela přání na úplně jiný směr instituce. A u VFN seriózní zpravodajství uvádělo, že předchozí ředitel David Feltl odcházel z osobních důvodů. Jenže pokud se vedle těchto personálních přesunů současně škrtají místa a mění pravidla pro úředníky, spor už není jen o lidech.

Dohromady to ale přesto mění měřítko. Když jsme v redakci spojili vládní rozhodnutí o snížení počtu státních úředníků z 22. prosince 2025 s pozdějšími změnami ve VZP, nemocnicích, KRNAP a Národní galerii, vyšel z toho neklidný obraz. Každý jednotlivý krok jde samostatně obhájit jinak. V souběhu však stát nevypadá, že jen dolaďuje provoz, ale že přestavuje patro po patře.

Skutečný spor teď běží o pravidla státu

Právě proto zvedá sázky spor o služební zákon, tedy právní rámec, který má držet státní správu stabilní, profesionální a depolitizovanou, jak připomíná Ministerstvo vnitra. Vedle něj leží nový zákon o státních zaměstnancích, koaliční návrh, který chce model úředníků posunout blíž běžnému pracovnímu poměru.

Monitor legislativy k tisku 77 a Úřad vlády ukazují, že návrh přišel 29. prosince 2025, vláda s ním 5. ledna souhlasila, 29. ledna prošel prvním čtením a Legislativní rada vlády ho neprojednávala, protože nešlo o vládní návrh.

Kritici z odborů a watchdogových organizací v textech jako souhrnné stanovisko OSSOO k zákonu o státních zaměstnancích varují, že přesun do běžnějšího pracovního poměru a slabší procesní ochrana při organizačních změnách mohou usnadnit zeštíhlování i propouštění. To je jejich kritika, ne oficiální popis předkladatelů. Jenže v okamžiku, kdy vláda současně škrtá místa, přesazuje vedení institucí a uvažuje o volnějších pravidlech pro úředníky, přestává být efektivita manažerským sloganem a začíná působit jako návod, jak levněji přepsat stát.

Článek Vláda se zbavuje odborníků jako na běžícím páse. Prý zvyšuje efektivitu se nejdříve objevil na Kontext24.

Právo ministra ještě neznamená klid

Národní galerie Praha není samostatný ostrov. Podle ministerstva kultury funguje jako příspěvková organizace resortu, hospodaří s veřejnými penězi a ministr u ní drží poslední slovo.

Generální ředitelka je statutární šéfka instituce a právě ministr ji jmenuje i odvolává. Garanční rada, kterou ministerstvo od května 2023 vymezilo jako poradní orgán ministra pro NGP, ten krok jen projednává. Nejde tedy o puč, ale o demonstraci síly zřizovatele.

V redakci jsme si hned na začátku museli opravit jednu pohodlnou zkratku. Alicja Knast nedostala galerii navždy, protože ministerstvo ji jmenovalo od 1. ledna 2021 na šest let.

Do konce mandátu jí tak zbývaly už jen měsíce, a právě to dává odvolání podezřelé načasování. Legální krok si proto nikdo nemusí plést s technickou formalitou.

Slovenský stín už nešlo přehlédnout

Pak do obrazu vstoupí Slovensko. Slovenská cesta dnes znamená zkratku pro politické zásahy do kultury a veřejnoprávních institucí, které země zažívá po nástupu vlády Roberta Fica a ministryně Martiny Šimkovičové.

Ta přijela do Prahy 30. ledna 2026 na pozvání Oty Klempíře a už 19. února se objevilo varování více než 700 osobností slovenské kultury, že podobnost situace je nepřehlédnutelná. Nejsme ve stejné fázi jako Slovensko po čistkách roku 2024, ale první silný signál už tady leží. Jestli to tedy není ani puč, ani formalita, rozhoduje stav galerie v okamžiku zásahu.

Klidný dům to nebyl. Po odvolání vedoucího odboru vědy a výzkumu Martina Musílka v roce 2024 podle sněmovní interpelace rezignovalo 23 členů odborných a poradních orgánů NGP. To je vážný vnitřní konflikt a nikdo ho nemusí lakovat na drobnou personální rozmíšku. I proto by z Knast byla špatná mučednice.

Galerie skřípala uvnitř, navenek ale rostla

Jenže stejně špatně by fungoval opačný obraz. Podle výroční zprávy NGP za rok 2024 dorazilo 530 tisíc návštěvníků, tedy skoro o 100 tisíc víc než v roce 2023.

Redakce tak vidí instituci, která zároveň skřípala uvnitř a rostla navenek. Čtenář tu nesleduje trosku ani idylu, ale zásah do rozjetého organismu, který měl výsledky i spory.

Rozjetý byl i program. Oficiální kalendář NGP počítá s akcí Opening 26. března 2026 ve Veletržním paláci, s výstavou Anna Jagellonská od 22. října 2026 a s projektem Proti proudu od 26. listopadu 2026.

Valdštejnská jízdárna, kam má Anna Jagellonská přijít, je hlavní prostor galerie pro velké krátkodobé výstavy. V redakci proto nevidíme doložené ohrožení programu, ale velmi konkrétní kalendář, do něhož ministr zasáhl.

Do toho běží spor o peníze. Zatímco vládou schválený návrh rozpočtu mluvil o 18,8 miliardy pro kulturu, v redakci jsme v únorovém zpravodajství o ministerském návrhu dohledali částku 17,603 miliardy.

A 11. března 2026 proti škrtům i rétorice vedení resortu protestovali studenti a lidé z oboru, jak dokládá veřejně dostupný záznam protestu. Právě tahle směs výkonu, konfliktů a peněz rozhoduje, jestli sledujeme manažerský zásah, nebo nácvik nového stylu moci.

Nejde o bezchybnost, ale o precedent

Debata mezitím padá do dvou pohodlných táborů. Jedni křičí slovenská čistka, druzí slaví konečně vyhozenou neschopnou ředitelku.

Jenže veřejně doložitelná data drží obě emoce při zemi: růst na 530 tisíc návštěvníků a 23 rezignací po vnitřním sporu platí zároveň. V redakci proto nevidíme důkaz bezchybnosti ani definitivního selhání.

Stejně opatrně se musí číst i sen o milionu návštěvníků. Podle koncepce rozvoje NGP pro roky 2022 až 2026 nešlo o každoroční povinnost přivést milion lidí do sálu.

Mluvila o tom, že galerie má do roku 2026 dosáhnout milionu hostů, přičemž do čísla počítá výstavní prostory, doprovodné akce i online prostředí. Kdo z té ambice vyrobí jednoduchý metr selhání, ten si předem chystá záminku.

A právě tady leží podstata celé věci. Ne v tom, zda Alicja Knast byla dokonalá, ani v tom, zda ministr směl sáhnout k odvolání. Podstata leží v dojmu, že politik může i u instituce s výsledky a s rozběhnutým programem sáhnout po silovém gestu a zpětně si k němu dohledat dost důvodů. Jestli si Oto Klempíř tenhle precedent prosadí bez odporu, příště už nepůjde o jednu ředitelku, ale o manuál, jak si kultura zvyká na mocenské povely.

Článek Česko jde ve slovenských šlépějích. Ministr Klempíř vyhodil šéfku pražské Národní galerie se nejdříve objevil na Kontext24.