Koordinace, ne nový zákon

Nejdřív je třeba pojmenovat, co KOBRA 26 skutečně je. Memorandum podepsané 18. března 2026 staví na výměně informací mezi úřady, koordinaci kontrol a společných pracovních týmech. Stát si slíbil, že úřady konečně poběží stejným směrem — to je záslužné, ale nikoliv revoluční. Paragrafy se nepřepsaly. Pokuty se nezvýšily. Přibylo sdílení dat a sliby koordinace. A v tom tkví celé napětí: koordinace funguje jen tehdy, když míří správným směrem.

Milion korun za tři roky. To nestačí.

Největší slabina dosavadního systému nespočívala v nedostatku razií — spočívala v tom, že informace chodily pozdě a výsledek skoro nebolel tam, kde bolet měl. NKÚ to pojmenoval bez příkras: fiskální efekt podnětových daňových kontrol za roky 2021 až 2023 dosáhl přibližně jednoho milionu korun. To je číslo, které samo o sobě stojí za komentář: tři roky kontrol zaměřených na nelegální práci a výsledek odpovídá zhruba jednomu průměrnému pokutovému případu. KOBRA 26 na tohle musí mít odpověď. Zatím ji nemá.

Past na poctivé: administrativa, která bolí špatné lidi

Tady leží největší riziko celého projektu. Zákon o zaměstnanosti vybudoval kolem zaměstnávání cizinců hustou síť povinností a milionových pokut za procesní chyby. Jenže systém funguje tak, že cizinec nastoupí ráno, hlášení ještě neleží v systému a inspekce dorazí dřív než účetní. Nepoctivá agentura s falešnými doklady takovouhle situaci přečká. Poctivá firma s administrativní mezerou dostane pokutu. A přesně tohle je past, o které se při ohlašování KOBRY 26 příliš nemluví.

Bič, nebo buzerace? Záleží na tom, koho trefí.

Inspekce práce ví, jak velký problém řeší — přes 1 900 nelegálně zaměstnaných a pokuty za 163 milionů jen za loňský rok. Subdodavatelské řetězce a černé agentury jsou deklarovaným hlavním terčem. Pokud to platí v praxi, jde o správné zaměření. Pokud se ale přitvrzená koordinace znovu promění v rychlejší sbírání chyb od těch, kteří se aspoň snaží hrát podle pravidel, bude KOBRA 26 jen další kapitolou v české tradici: tvrdší pravidla pro poctivé, beztrestnost pro nepoctivé. Na odpověď si počkáme do prvních výsledků.

Článek Vláda chystá bič na neplatící firmy. Další buzerace, nebo se konečně dočkáme funkčního řešení? se nejdříve objevil na Kontext24.

Ekonomika ještě drží, jistota už ne

Česká ekonomika nepadá. Podle ČSÚ vzrostl loni HDP o 2,6 procenta a tvorba hrubého fixního kapitálu, tedy základní makroukazatel investiční aktivity, o 2,0 procenta. Roční statistika ČSÚ o průmyslu za rok 2025 přidává růst produkce o 1,5 procenta.

Jenže ve stejnou chvíli Evropská investiční banka říká, že 84 procent firem považuje nejistotu o budoucím vývoji za významnou investiční bariéru. To už není detail v poznámce pod čarou, ale hlavní zpráva.

Tahle kombinace sama o sobě ruší titulkovou představu kolapsu. Nejsme v situaci, kdy by se ekonomika sesypala a firmy jen zapisovaly škody. Naopak. Firmy dál fungují, investice úplně nezmizely a výroba se nezastavila, jen se do rozhodování stále víc vkrádá opatrnost.

Přehled Evropské investiční banky navíc ukazuje, že 88 procent podniků trápí nedostatek kvalifikovaných lidí, zatímco konjunkturální průzkum ČSÚ zachytil jako významnou bariéru i slabší poptávku. Problém tedy neleží v jediné katastrofě, ale v souběhu brzd.

Právě tady se láme komentář od reality. Když jsme v redakci porovnali implementační plán Hospodářské strategie s tím, co firmy potřebují pro jistější rozhodování, vyšel nepříjemný obraz: klíčové jistoty se v praxi odsouvají až do let 2028 a 2029. A pokud je největší problém čas a předvídatelnost, pak dává smysl podívat se, kde stát firmám oba tyto faktory bere.

Slíbené jistoty se posouvají za horizont

Termíny mluví tvrdě. Odpisy, tedy mechanismus, který firmám dovolí rychleji promítnout investici do nákladů, mají podle osnovy nabídnout trvalejší jistotu až od ledna 2028. Jistota R&D odpočtů, tedy daňové úlevy na výzkum a vývoj, také míří na rok 2028.

One stop shop, jedno místo, kde investor vyřídí klíčové povolovací a administrativní kroky, vychází na rok 2028 a antibyrokratický zákon až na rok 2029. Jenže když jsme v redakci četli veřejně dostupný implementační plán MPO, u Portálu podnikatele jsme našli první fázi už v roce 2025 a pilot od roku 2026+, u úpravy odpočtu na výzkum a vývoj rok 2025, ale položky trvale zrychlených odpisů a hotového antibyrokratického zákona jsme v OCR čitelné části nedohledali. U podkladů MPO k expertní skupině jsme u antibyrokratického zákona našli spíš rozpracovanou iniciativu než pevný vládní termín.

Ještě tvrdší obraz nabízí digitalizace. NKÚ uvádí, že stát mezi lety 2020 až 2024 vložil do digitalizačních projektů více než 50 miliard korun. Do února 2025 ale plně digitalizoval jen 18 procent agendových služeb.

HTML verze stejné zprávy NKÚ zároveň vysvětluje, že z 8 916 služeb vhodných k digitalizaci bylo přes samoobslužné kanály dostupných jen 1 621 a velká část zůstala u elektronického formuláře bez plně digitálního vnitřního procesu. Pro firmu to v překladu znamená jednoduchou věc: klikne online, ale čeká postaru.

A tím to nekončí. Zpráva Evropské komise o Digitální dekádě 2025 pro Česko sice chválí silné 5G pokrytí, zároveň ale upozorňuje na zaostávání ve VHCN a FTTP sítích, tedy ve vysokokapacitní a optické infrastruktuře, bez které kulhá digitalizace firem. Podrobný country report Komise uvádí FTTP pokrytí 40,58 procenta v Česku proti 69,24 procenta v EU a výslovně doporučuje urychlit povolovací procesy. Nejde tedy jen o daňové termíny nebo jeden portál. Když firma řeší nový stroj, software nebo rozšíření výroby, stát jí nepřidává tempo. Často jí ho bere.

Investice běží, výkon zůstává pozadu

A přesto Česko investovat umí. Analýza ČSÚ uvádí, že investice v roce 2024 tvořily 26,2 procenta HDP, zatímco průměr EU činil 21,2 procenta. To zní jako důkaz zdravé modernizace.

Jenže OECD Economic Survey 2025 pro Česko zároveň popisuje stagnující produktivitu po pandemii a zhruba dvacetiprocentní mezeru vůči průměru OECD. Produktivita přitom neznamená nic tajemného, jen to, kolik výkonu ekonomika skutečně vytěží z práce a kapitálu.

Tahle dvojice čísel míří přímo na jádro sporu. Vysoký objem investic ještě automaticky nevyrábí vysoký výkon. Můžeme utrácet nadprůměrně a přesto zůstávat podprůměrně efektivní. Právě proto je příliš pohodlné svádět problém na údajně líné nebo pasivní firmy. EIB Investment Survey 2025 říká, že v minulém roce investovalo 87 procent českých firem a 40 procent z nich chce v příštích třech letech rozvíjet nové produkty nebo služby.

Když jsme v redakci dali vedle sebe ochotu firem investovat a inovovat s výkonem, který z toho ekonomika dostává, vyšel férový, ale nepříjemný závěr. Firmy zjevně nepřestaly tlačit dopředu. Stát však jejich tempo neurychluje a z investic neumí vytěžit odpovídající efekt. Pokud se vláda dál spokojí s procenty a sliby místo výsledků, promění český investiční apetit v drahou kulisu vlastní neschopnosti.

Článek Vláda ztrácí kontrolu nad ekonomikou a firmy brzdí. Rozvoj investicí a modernizace je v ohrožení se nejdříve objevil na Kontext24.