Stagnace je pro vládu horší než hněv

Průzkum STEM ukázal: 32 % lidí čeká zlepšení, 36 % žádnou výraznou změnu a 32 % zhoršení. Největší skupina nečeká nic — ani zlepšení, ani pohromu, jen prázdno. To je tvrdší verdikt než hněv. Rozzlobený volič vládu sleduje a reaguje na ni. Lhostejný volič o ní přestal přemýšlet.

Vláda si to může číst jako úspěch — žádná panika, nikdo nevychází do ulic. Bylo by to sebeklamání. Politická energie nevzniká čekáním. Tvoří se z přesvědčení, že se věci pohybují správným směrem. A právě to přesvědčení vláda po stu dnech nebyla schopna vzbudit. Jde o absenci příběhu, který by lidem vysvětlil, proč by se měli těšit na zítřek.

Kde straší nejsilněji: dluh a zdražování

Nejtvrdší čísla přicházejí z oblastí, které lidi tíží každý den. 53 % čeká horší vývoj státního dluhu, 48 % horší tempo zdražování. Tyto obavy nejsou abstraktní — dluh se promítá do pocitu, zda stát ví, co dělá, a zdražování každý pozná v obchodě ještě dřív, než otevře zprávy.

Jenže vláda na tyto obavy nereaguje tím, co lidé potřebují slyšet. Reaguje tiskovou konferencí a slibem, že „situaci sleduje.“ Sledování není řízení situace. Lidé to cítí intuitivně a průzkumy to potvrzují čísly. Stát, který monitoruje místo aby jednal, postupně ztrácí kredit — a ten se nevrátí sám od sebe.

Podle CVVM nedůvěra vládním institucím roste. To nepřichází jen z opozičních táborů — přichází od lidí, kteří vládě dali šanci a teď si skládají účty z toho, co vidí. Jsou to voliči, kteří chodí nakupovat a platí účty. A co vidí, se jim nelíbí.

39 % je drtivý výsledek

Jen 39 % lidí si myslí, že vláda má jasnou představu o směřování země. To je méně než polovina. Vláda, která si nedokáže svůj vlastní kurz vysvětlit tak, aby mu rozuměla většina, nemá komunikační problém — má problém obsahu. Buď plán uvnitř koalice jasný není, nebo ho záměrně schovává. Ani jedna varianta není přijatelná.

A nejostřejší číslo: 55 % lidí nevěří, že vláda bude dobře řešit problémy a zájmy lidí jako oni. Babišově vládě věří méně lidí než kdysi kabinetu Petra Fialy — vlády terčem rozsáhlé nespokojenosti. To je zrcadlo, do něhož ANO nechce nahlédnout. Jenže průzkumy se ignorovat nedají — dají se jen změnit činy.

Vládní problém není hněv, ale vyprchávající víra

Hněv se dá přečkat. Lhostejnost a nevěra se nedají. Vláda, které lidé přestali věřit, ztratila nejcennější politický kapitál — a ten se neobnovuje tiskovou konferencí ani oznámením o novém průzkumu. Obnovuje se činy, viditelnými výsledky. Změnou, kterou člověk pocítí dřív, než si ji přečte.

Babišova vláda stojí před úkolem, který si sama vytvořila: slíbila vrátit lidem jistotu a důvěru. Propast důvěry se po stu dnech nezmenšila. Koalice může tato čísla zpochybnit nebo vysvětlit metodikou — ale nemůže změnit fakt, že lidé cítí to, co cítí. Takový terén volební kampaň nevyhraje.

Článek Češi jsou z vlády zmatení. Vodí je za nos, nikdo neví, co přijde se nejdříve objevil na Kontext24.

Jeden průzkum rozbil zdání jistoty

Mezi lednem a březnem zmizela jistota. Lednový model STEM, sbíraný od 2. do 7. ledna, držel ODS na zhruba 14 procentech a na druhém místě, zatímco STAN dával 12,6 procenta.

Jen o pár týdnů později už únorový model Kantaru pro Českou televizi poslal STAN na 15,5 procenta a ODS na 14,5 procenta. V redakci právě tenhle skok čteme jako tvrdý kontrast, ne jako kosmetickou změnu.

Jenže volební model není rozsudek. Je to odhad současné nálady voličů, ne jistá předpověď výsledku příštích voleb. A právě proto je fér hned dodat, že únorový model NMS ukázal skoro remízu: ODS 14,7 procenta, STAN 14,6. Ještě lednový Kantar pro ČT navíc držel ODS druhou se 16 procenty před STAN se 14.

Sněmovní volby už proběhly 3. a 4. října 2025, takže otázka míří k tomu, zda se nový poměr sil udrží do příštího střetu. Odpověď teď zní asi takto: ano, v jednom silném modelu STAN ODS přeskočil, ne, jako definitivní verdikt to ještě neplatí. A právě tím se celá věc stává pro ODS nepříjemnější.

Druhá příčka najednou znamená mnohem víc

Druhé místo teď nese větší váhu. Po jmenování vlády ANO, SPD a Motoristů 15. prosince 2025 sedí ODS i STAN v opozici, takže souboj o druhou příčku rozhoduje i o tom, kdo mluví za nejsilnější nevládní blok. Nejde tedy jen o graf. Jde o viditelnost, o iniciativu a o to, koho si volič spojí s hlavním odporem proti vládě.

Kantar navíc popsal problém, který ODS bolí víc než samotné pořadí. Podle komentáře Kantaru pro ČT roste STAN hlavně na úkor ODS a částečně Pirátů. To je podstatné, protože nejde o náhodný příliv odkudkoli, ale o přesun uvnitř podobného opozičního prostoru.

A podobný směr naznačil už lednový STEM, podle něhož se voličská základna STAN výrazně překrývá s ODS, TOP 09 a Piráty.

STAN sílí právě tam, kde ODS slábne

Tady začíná pro ODS skutečný tlak. STAN nebere hlasy na periferii, ale sahá po voličích, kteří dřív stáli blízko někdejší koalice SPOLU, tedy společného projektu ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V redakci proto nevidíme jen souboj dvou značek, ale spor o stejný typ městského a středového opozičního voliče. Když jedna strana sílí přímo z elektorátu druhé, pak i malý rozdíl v procentech mění strategickou mapu.

A tím to nekončí. ODS netlačí jen STAN, ale i Martin Kuba se svým projektem Naše Česko. Únorový Kantar pro ČT mu přisoudil 3,5 procenta a výslovně uvedl, že bere hlavně bývalé voliče ODS a TOP 09.

Únorová NMS ukázala 4,7 procenta. To je těsně pod pětiprocentní hranicí, tedy minimem nutným pro vstup do Sněmovny, ale právě takové číslo už umí ukusovat dost hlasů na to, aby ODS ztrácela z obou stran.

Ani opatrné čtení ODS neuklidní

Právě proto nestačí říct, že STAN ODS prostě „přeskočil“. Zkratka o převzetí opozice přehání, protože NMS v únoru 2026 naměřila mezi oběma stranami rozdíl jediné desetiny bodu a zveřejnila i široce se překrývající intervaly spolehlivosti. To samo o sobě nedovoluje mluvit o hotovém střídání stráží. Hodí se tu i jiný pojem: volební potenciál, tedy strop, kam strana může sáhnout, když přesvědčí i své váhavé sympatizanty, není totéž co dnešní model.

Pro ODS ale ani opatrnější čtení nevychází dobře. Martin Kupka se stal předsedou ODS 17. ledna 2026, jenže v dalších veřejných modelech se neukázal viditelný odraz. Lednový Kantar sbíral data ještě částečně před kongresem a částečně po něm, takže čistý efekt změny vedení nejde oddělit, ale následná čísla ODS držela jen mezi 14,5 a 16 procenty. V redakci právě tohle čteme jako hlavní zdroj rostoucí nervozity uvnitř strany.

Konečný obraz je proto pro ODS nepříjemný, i když ještě není definitivní. Volič po podzimních volbách 2025 vidí vedle ODS i STAN na 15,5 procenta a zároveň Kubovo hnutí těsně pod sněmovní hranicí, v únorové NMS má STAN 14,6 procenta a Naše Česko 4,7. STAN tedy opozici ještě definitivně nepřevzal, ale ODS už ztratila něco, co dlouho považovala za samozřejmost: monopol na opoziční hlas.

Článek ODS se dál propadá. Opozice má překvapivého lídra, vydrží to tak do voleb? se nejdříve objevil na Kontext24.