Praha není souboj dvou celebrit

Volby se blíží. Podle Českého statistického úřadu si Praha nové zastupitelstvo zvolí 9. a 10. října 2026. A skoro celé pole už stojí na čáře.

ODS schválila Tomáše Portlíka, Piráti vybrali Terezu Nislerovou, Praha sobě postavila Adama Scheinherra a STAN podle ČTK znovu Petra Hlaváčka. Primátorský kandidát přitom není automatický šéf města, ale hlavně politická tvář, kterou strana prodává jako možného lídra.

Zkratka o duelu Prokop a Turek proto kulhá. Portlík, Nislerová, Scheinherr i Hlaváček nehrají komparz, každý z nich prošel konkrétním stranickým aktem a sbírá náskok dávno před billboardy. V redakci to čteme jako jasný signál, že Praha není televizní souboj dvou celebrit, ale široké pole, v němž se navíc dál řeší i SPOLU, tedy dosavadní pražský projekt ODS, TOP 09 a KDU ČSL. Otevřené tak zůstávají hlavně dvě adresy: ANO a Motoristé.

ANO je blíž než Motoristé

Právě tam leží skutečné napětí. Ondřej Prokop dnes veřejně funguje jako hlavní tvář ANO pro Prahu, kdežto Filip Turek zůstává silnou možností, ne uzavřenou jistotou. Ten rozdíl působí drobně jen do chvíle, než si položíme prostou otázku: proč je jedna strana skoro hotová a druhá pořád vyčkává?

ANO je dnes dál. Prokop řekl, že je připraven úkol převzít, pokud na tom bude v hnutí shoda. Andrej Babiš ale zároveň Prokopa označil „jen“ za pražskou tvář a připustil, že konečný dopad ještě nezná. Přesně tady leží poctivá odpověď na titulkovou otázku. Prokop je nejpravděpodobnější volba ANO, ne definitivně uzavřený kandidát.

Motoristé stojí v mnohem složitější pozici. V Praze získali ve sněmovních volbách 2025 podle volebního zápisu Českého statistického úřadu 32 791 hlasů, tedy 5,15 procenta, a jen jeden mandát, což potvrzuje i přehled kandidátů a přidělených mandátů ČSÚ spolu s profilem poslance Borise Šťastného.

Silné jméno proto potřebují skoro nutně. Jenže Filip Turek od 12. ledna 2026 zároveň vykonává funkci podle usnesení vlády o vládním zmocněnci pro klimatickou politiku a Green Deal, a Motoristé přes Echo24 dál nechtějí říct, zda povede pražskou kandidátku. Turek tedy stranu táhne i brzdí zároveň.

Známé jméno samo o sobě nestačí

Jen známé jméno ale Prahu neodemkne. Když jsme v redakci odsunuli personální šum, zůstal tvrdý seznam starostí: dostupnost bydlení, automobilová doprava a bezpečnost. Právě tyto body vyšly v průzkumu STEM/MARK pro Strategeo Institute jako nejpalčivější na reprezentativním vzorku 506 Pražanů. Kdo na ně nenaváže, ten může mít silného lídra a stejně zůstane jen u hluku.

A tím se vracíme k realitě Prahy. Primátora tu nerodí přímý duel, ale dohoda v zastupitelstvu, ukazuje to už dnešní koalice SPOLU, Pirátů a STAN, kterou podle oficiální zprávy Praha.eu o zvolení nové rady zastupitelé složili po podpisu koaliční smlouvy v únoru 2023 a kterou magistrát připomínal i při bilanční tiskové konferenci v březnu 2025. Magistrát a Zastupitelstvo hl. m. Prahy totiž nepředstavují jednu osobu, ale celý mocenský systém, kde po volbách rozhoduje schopnost složit většinu. Tady začíná opravdová hra.

Po volbách může rozhodnout úplně jiná matematika

Sázka je obří. Praha v návrhu rozpočtu na rok 2026 počítá s příjmy 116,4 miliardy korun a výdaji 119,1 miliardy, takže se nehraje o symbolickou funkci, ale o řízení největší městské moci v zemi. Ani ODS, ani ANO navíc podle Novinek předem nevylučují povolební spolupráci. V redakci proto bereme jména spíš jako otevírací tah než konečný výsledek.

A vazba ANO s Motoristy už neleží jen v rovině fantazie. Předsedové obou stran v Praze už řešili možné sbližování. Kdo se tedy dnes snaží určit příštího vládce Prahy jen podle favorita na plakátu, míří vedle: Prahu v roce 2026 nevyhraje nejslavnější jméno, ale ten, kdo po volbách nejrychleji spočítá většinu nad 116 miliardami.

Článek Kdo bude další 4 roky vládnout Praze? ANO už svého koně má, Turek z Motoristů váhá se nejdříve objevil na Kontext24.

Ulice není urna, ale ani kulisa

Jak se z demonstrace na Letné během hodin stal údajný „volební podvod“? Velmi rychle a hlavně velmi česky: jeden tábor mluvil o občanském tlaku, druhý o slabém mandátu ulice.

Podle webu Letná 2026 od Milionu chvilek šlo o akci proti oslabování obranyschopnosti, veřejnoprávních médií a dalších institucí, ne o volební akt. A protože ČSÚ u sněmovních voleb 3. a 4. října 2025 eviduje 8 253 316 voličů v seznamu, Zahradil mohl 250 tisíc demonstrantů snadno shodit jako malý zlomek. Právě tomu se říká legitimita ulice: síla veřejného tlaku, která nevzniká z volebního výsledku, ale z viditelné občanské mobilizace.

Jedna demonstrace stačila. Na sociálních sítích z ní jedni udělali důkaz, že společnost se ozvala, a druzí obrázek směšné menšiny.

V redakci jsme nad stejným letenským rámem viděli tentýž rozpor: organizátoři nabízeli občanské varování, odpůrci prostou kalkulačku. Stejný dav tak během hodin žil ve dvou protikladných realitách, což tenhle spor okamžitě vyhnalo z věcné roviny do symbolické.

Číslo 3,03 procenta zní tvrdě. Ještě tvrději pak působí Zahradilův dovětek o jednom mandátu. Jenže právě tady se nejchytlavější argument láme: mandát není nálada na náměstí, ale poslanecké křeslo, které systém přidělí až po volebním přepočtu.

V redakci proto tuhle větu čteme jako rétorickou zkratku, ne jako skutečný volební verdikt. Jenže právě proti téhle matematické zkratce přišla ještě ostřejší nálepka.

Zkratka o podvodu míří jinam

Výraz volební podvod zní jako siréna. Drobil jím ale nenaznačoval zmanipulované urny ani falšování hlasů.

Narážel na to, že volební zákon nastavuje hranici 5 procent pro samostatnou stranu, 8 procent pro dvoučlennou koalici a 11 procent pro koalici tří a více subjektů. A právě SPD před volbami oznámila kandidaturu se Svobodnými, Trikolorou a PRO na kandidátce SPD, což odpůrci čtou jako obcházení vyššího koaličního prahu.

Klíčový pojem zní volební práh. To je minimální procento hlasů, které subjekt potřebuje, aby vůbec vstoupil do dělení křesel. A druhý pojem zní nepřiznaná koalice neboli pseudokoalice: několik stran nejde do voleb jako formální koalice, ale schová se pod kandidátku jedné z nich.

Právě na tuhle politickou konstrukci Drobil mířil. Nešlo tedy o útok na sčítání hlasů, ale o útok na způsob, jakým se část opozice pokusila vyhnout přísnějším pravidlům.

Bez tohohle překladu celá věta mate. Běžný čtenář si pod „volebním podvodem“ představí nelegální volby, jenže veřejně dohledatelný spor míří jinam. Krajský soud v Brně uvedl, že kandidátní listina SPD v Jihomoravském kraji není koaliční kandidátní listinou.

V redakci proto tenhle výrok překládáme do normální češtiny takto: politici se hádají o výklad volebního práva, ne o poctivost voleb. Až potom dává smysl vrátit se k tomu, co Letná vlastně byla.

Letná pořád pálí víc než čísla

Letná totiž žádné mandáty nerozdělovala. Mandát vzniká až z volebního výsledku a konkrétní jména pak posouvá preferenční hlas, tedy kroužek pro vybraného kandidáta na kandidátce. Demonstrace neprobíhá v okrscích a nepřepočítává se na křesla.

Podle materiálů Milionu chvilek k Letné šlo o obranu demokracie, institucí a médií. Další výzva mluvila o 410 obecních akcích a občanská iniciativa Stojíme za prezidentem o asi 770 tisících podpisech.

Když tedy odložíme jedovaté formulace, zůstane mnohem zajímavější otázka: proč právě Letná v české politice pořád tak pálí.

Ve hře nejsou ega, ale stejný volič

Pálí proto, že nejde o louku bez paměti. Milion chvilek ji ani letos nerámoval jen jako akci „za prezidenta“, ale jako součást širší obrany demokratických institucí a veřejnoprávních médií. Kdo tenhle rámec vynechá, z protestu udělá pouhou kulisu a zamlčí jeho deklarovaný cíl.

V redakci právě tady vidíme hlavní zkreslení celé přestřelky: spor se tváří jako hádka o počty, ale ve skutečnosti se vede o význam symbolu.

Letná navíc nese starou stopu roku 2019. Už tehdy se z ní stal orientační bod českého protestu, který Milion chvilek ve svém příběhu uvádí jako klíčový symbol, zatímco odhady účasti se lišily mezi policií a organizátory. Zpráva o listopadové Letné 2019 připomíná asi 250 tisíc podle policie a 300 tisíc podle svolavatelů. Každý další spor o Letnou proto automaticky sahá i do starších kulturních a politických příkopů.

A právě proto dnešní hádka nepůsobí jako souboj dvou ješitností. ODS zvolila Pavla Drobila místopředsedou 18. ledna 2026 a Motoristé sobě uvádějí Jana Zahradila od března 2025 jako experta na zahraniční politiku.

V redakci proto ten střet čteme jako širší zápas o stejného pravicového a protestního voliče, kterého jedni oslovují přes instituce a druzí přes pohrdání „ulicí“. Tahle přestřelka tedy neukazuje dvě uražená ega, ale závod ODS a Motoristů o to, kdo si hlasitěji přivlastní stejné rozhněvané publikum.

Článek Ostrá slova o volebním podvodu. Politici si opět vjeli do vlasů, záminku byla demonstrace na Letné se nejdříve objevil na Kontext24.

Jeden průzkum rozbil zdání jistoty

Mezi lednem a březnem zmizela jistota. Lednový model STEM, sbíraný od 2. do 7. ledna, držel ODS na zhruba 14 procentech a na druhém místě, zatímco STAN dával 12,6 procenta.

Jen o pár týdnů později už únorový model Kantaru pro Českou televizi poslal STAN na 15,5 procenta a ODS na 14,5 procenta. V redakci právě tenhle skok čteme jako tvrdý kontrast, ne jako kosmetickou změnu.

Jenže volební model není rozsudek. Je to odhad současné nálady voličů, ne jistá předpověď výsledku příštích voleb. A právě proto je fér hned dodat, že únorový model NMS ukázal skoro remízu: ODS 14,7 procenta, STAN 14,6. Ještě lednový Kantar pro ČT navíc držel ODS druhou se 16 procenty před STAN se 14.

Sněmovní volby už proběhly 3. a 4. října 2025, takže otázka míří k tomu, zda se nový poměr sil udrží do příštího střetu. Odpověď teď zní asi takto: ano, v jednom silném modelu STAN ODS přeskočil, ne, jako definitivní verdikt to ještě neplatí. A právě tím se celá věc stává pro ODS nepříjemnější.

Druhá příčka najednou znamená mnohem víc

Druhé místo teď nese větší váhu. Po jmenování vlády ANO, SPD a Motoristů 15. prosince 2025 sedí ODS i STAN v opozici, takže souboj o druhou příčku rozhoduje i o tom, kdo mluví za nejsilnější nevládní blok. Nejde tedy jen o graf. Jde o viditelnost, o iniciativu a o to, koho si volič spojí s hlavním odporem proti vládě.

Kantar navíc popsal problém, který ODS bolí víc než samotné pořadí. Podle komentáře Kantaru pro ČT roste STAN hlavně na úkor ODS a částečně Pirátů. To je podstatné, protože nejde o náhodný příliv odkudkoli, ale o přesun uvnitř podobného opozičního prostoru.

A podobný směr naznačil už lednový STEM, podle něhož se voličská základna STAN výrazně překrývá s ODS, TOP 09 a Piráty.

STAN sílí právě tam, kde ODS slábne

Tady začíná pro ODS skutečný tlak. STAN nebere hlasy na periferii, ale sahá po voličích, kteří dřív stáli blízko někdejší koalice SPOLU, tedy společného projektu ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V redakci proto nevidíme jen souboj dvou značek, ale spor o stejný typ městského a středového opozičního voliče. Když jedna strana sílí přímo z elektorátu druhé, pak i malý rozdíl v procentech mění strategickou mapu.

A tím to nekončí. ODS netlačí jen STAN, ale i Martin Kuba se svým projektem Naše Česko. Únorový Kantar pro ČT mu přisoudil 3,5 procenta a výslovně uvedl, že bere hlavně bývalé voliče ODS a TOP 09.

Únorová NMS ukázala 4,7 procenta. To je těsně pod pětiprocentní hranicí, tedy minimem nutným pro vstup do Sněmovny, ale právě takové číslo už umí ukusovat dost hlasů na to, aby ODS ztrácela z obou stran.

Ani opatrné čtení ODS neuklidní

Právě proto nestačí říct, že STAN ODS prostě „přeskočil“. Zkratka o převzetí opozice přehání, protože NMS v únoru 2026 naměřila mezi oběma stranami rozdíl jediné desetiny bodu a zveřejnila i široce se překrývající intervaly spolehlivosti. To samo o sobě nedovoluje mluvit o hotovém střídání stráží. Hodí se tu i jiný pojem: volební potenciál, tedy strop, kam strana může sáhnout, když přesvědčí i své váhavé sympatizanty, není totéž co dnešní model.

Pro ODS ale ani opatrnější čtení nevychází dobře. Martin Kupka se stal předsedou ODS 17. ledna 2026, jenže v dalších veřejných modelech se neukázal viditelný odraz. Lednový Kantar sbíral data ještě částečně před kongresem a částečně po něm, takže čistý efekt změny vedení nejde oddělit, ale následná čísla ODS držela jen mezi 14,5 a 16 procenty. V redakci právě tohle čteme jako hlavní zdroj rostoucí nervozity uvnitř strany.

Konečný obraz je proto pro ODS nepříjemný, i když ještě není definitivní. Volič po podzimních volbách 2025 vidí vedle ODS i STAN na 15,5 procenta a zároveň Kubovo hnutí těsně pod sněmovní hranicí, v únorové NMS má STAN 14,6 procenta a Naše Česko 4,7. STAN tedy opozici ještě definitivně nepřevzal, ale ODS už ztratila něco, co dlouho považovala za samozřejmost: monopol na opoziční hlas.

Článek ODS se dál propadá. Opozice má překvapivého lídra, vydrží to tak do voleb? se nejdříve objevil na Kontext24.

Když „dárek“ spolyká i vlastní úspory

Na začátku je příběh, který se v redakci opakuje čím dál častěji. Důchodkyně po létě 2024 zrušila nové doplňkové penzijní spoření dřív než po dvou letech a penzijní společnost jí nevyplatila ani korunu. Nejde o chybu v systému, ale o přesně nastavené pravidlo.

Podle zákona o doplňkovém penzijním spoření vzniká nárok na odbytné až po 24 měsících spoření. Pokud klient smlouvu „shodí ze stolu“ dřív, o nárok úplně přijde. Odborné texty popisují, že v takovém případě si penzijní společnost může legálně ponechat i jeho vlastní vklady, což vysvětluje šok, který v redakci slyšíme znovu a znovu.

Do toho vstoupila od 1. července 2024 další velká změna. Podle novely zákona č. 462/2023 Sb. dostane státní příspěvek už jen ten, komu úřady ještě nepřiznaly starobní důchod. A u nových smluv se minimální doba spoření pro jednorázové vyrovnání zpřísnila z 60 na 120 měsíců.

Starší smlouvy uzavřené do konce roku 2023 si sice zachovaly původní pětiletou lhůtu, ovšem důchodci na nich přišli o státní příspěvek také. Poslanecká novela z dílny Aleny Schillerové a Patrika Nachera teď odemyká právě tyto staré smlouvy: lidem ve starobním důchodu slibuje možnost ukončit spoření bez sankce a části z nich vrátit dříve odebrané příspěvky.

Na papíře to vypadá jako vstřícné gesto, ale ve chvíli, kdy sečteme, koho se změna skutečně dotkne a koho míjí, začne se obraz „dárku“ rychle měnit.

Poslušný střadatel zpátky nedostane ani korunu

Představme si typického Čecha, který má starší smlouvu doplňkového penzijního spoření, už pobírá starobní důchod a po 1. červenci 2024 dál každý měsíc posílal několik stovek. Zákon mu sebral státní příspěvek, ale spoření neukončil, protože věřil v dlouhodobost systému.

Podle slov ministryně financí k nové novele tito lidé žádnou zpětnou kompenzaci státních příspěvků nedostanou. Novela jim má dát hlavně možnost skončit bez sankce. Pravidla pro výplatu peněz ale dál ovládají dvě klíčová čísla: 60/120 měsíců a 24 měsíců spoření.

Pro smlouvy uzavřené do konce roku 2023 systém zachovává možnost jednorázového vyrovnání po pěti letech, u novějších smluv zvyšuje minimální dobu spoření na deset let. Zákon zároveň v paragrafu 25 jasně říká, že nárok na odbytné vzniká až po 24 měsících a že se vždy vyplácí bez dříve poskytnutých státních příspěvků.

Ministerstvo financí navíc u smluv ukončených po dvou letech, ale před pěti nebo deseti lety, připomíná, že klient dostane zpět své vlastní úspory, ale zároveň musí vrátit státu všechny dosud připsané příspěvky a dodaňovat uplatněné daňové úlevy. Poslušný střadatel tedy v novém režimu získá hlavně právo přestat, nikoli právo inkasovat to, o co už přišel.

Pocit chaosu mezi seniory ale neroste jen z paragrafů, nýbrž i z praxe penzijních společností. KB Penzijní společnost například slibuje klientům se starobním důchodem takzvanou Věrnostní odměnu, která jim minimálně do konce roku 2026 dorovnává výpadek státního příspěvku z vlastních zdrojů. Materiály Generali penzijní společnosti zase popisují individuálně nabízenou prémii, která může ušlý příspěvek částečně nahradit. A srovnání Finparády ukazuje vlastní, časově omezené kompenzace třeba u UNIQA.

Kdo proto vsadil na „správnou“ společnost, ten výpadek příspěvku skoro nevnímá, zatímco ostatní spoléhají výhradně na stát a novou novelu. A do této už tak složité situace navíc vstupuje justice, která ji posouvá přímo na politickou rovinu.

Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 18/24 potvrdil, že odebrání státního příspěvku starobním důchodcům neporušuje ústavu a označil změnu za přípustnou nepravou retroaktivitu. Přesto Ministerstvo financí počítá s tím, že zhruba 16 tisíc lidí, kteří kvůli odebrání podpory penzijko ukončili a vraceli státu státní příspěvky, má dostat zvláštní kompenzaci, zatímco ti, kteří v systému po 1. červenci 2024 tiše zůstali, zpětně neuvidí ani korunu.

Otázka, kdo je v takovém nastavení „odměněn“ a kdo zůstává stranou, tak zdaleka není jen právní, ale i velmi politická, a naplno se projeví v další části příběhu.

Malá náplast, velká kampaň?

Pod označením „další dárek pro důchodce“ se ve skutečnosti skrývá poměrně úzký okruh lidí. Podle tiskové zprávy Ministerstva financí má novela zasáhnout tři hlavní skupiny seniorů.

• Asi 16 tisíc klientů, kteří kvůli změně zákona penzijko ukončili a vraceli státu státní příspěvky, má získat přímou finanční kompenzaci.
• Zhruba sto lidí má dostat zpět i část vlastních ztracených úspor.
• Přibližně 150 tisíc seniorů se starší smlouvou má nově získat možnost ukončit spoření bez sankcí, což mnoha lidem přinese spíš psychologickou úlevu, že je systém znovu „otevřený“.

Celkový dopad na rozpočet ministerstvo odhaduje na zhruba 60 milionů korun. Proti tomu stojí číslo České správy sociálního zabezpečení: ve starobním důchodu žije zhruba 2,3 milionu lidí. Když ta čísla poskládáme dohromady, vychází spíše levná, ale hlasitá záplata jedné tvrdé změny než systémová pomoc celé generaci seniorů.

Politickou zajímavost celého kroku zvyšuje načasování. Poslanci předložili návrh novely zákona o doplňkovém penzijním spoření a zákona o daních z příjmů do Sněmovny 27. února 2026 jako poslanecký tisk. Důvodová zpráva i komunikace Ministerstva financí počítají s účinností od prvního dne měsíce po vyhlášení a se šestiměsíční lhůtou, během níž mohou dotčení důchodci podat žádost o kompenzaci nebo ukončit spoření bez sankce.

Ministerstvo financí samo uvádí modelový příklad, že pokud by legislativní proces skončil například v červnu, zákon by nabyl účinnosti 1. července a senioři by mohli žádat do konce roku 2026. To znamená, že budou o využití „dárku“ rozhodovat právě v období před a těsně po komunálních a senátních volbách, které mají proběhnout 9. a 10. října 2026. Legislativní harmonogram se tak přibližuje volební kampani a „balíček pro důchodce“ se může snadno stát jedním z klíčových hesel.

Otázka z titulku proto není prázdná. ANO nabízí starobním důchodcům částečnou nápravu kroku, který Ústavní soud označil za ústavní. Malá část seniorů uvidí konkrétní peníze, větší skupina získá alespoň možnost vystoupit z třetího pilíře bez sankce, ale drtivá většina z 2,3 milionu důchodců na účtu nepocítí nic.

V redakci proto čekáme, že kampaň zaplní slogany o „navrácených penězích z penzijka“ a „pomoci všem seniorům“, zatímco realita se dotkne hlavně menšiny těch nejvíce postižených a těch, kteří v systému třetího pilíře už ani nezůstali. Teprve u volebních uren se ukáže, zda důchodci ocení spíš symbolický signál a naději, nebo si všimnou, jak omezeně tenhle „dárek“ ve skutečnosti platí.

Článek ANO má pro důchodce další dárek v podobě změn v penzijním spoření. Ocení to u voleb? se nejdříve objevil na Kontext24.

Den, kdy se SPOLU rozpojilo v přímém přenosu

Jeden lednový den rozstřihl značku SPOLU napůl. Na kongresu ODS 17. ledna 2026 Petr Fiala ze scény ujišťoval delegáty, že rozpad koalice SPOLU „není realistický“ a že budoucnost politiky vede přes „propojování, vytváření aliancí“.

O pár hodin později ti samí delegáti zvedli kartičky pro Martina Kupku. A nový předseda začal v médiích mluvit o budování silné samostatné ODS a větě „SPOLU rozvíjet nebudeme“. Pod jedním logem tak během jediného dne zazněly dvě zcela odlišné strategie.

Tahle slovní přestřelka se přitom opírá o starší Fialův výrok o „zradě voličů“. V říjnu 2025 předseda ODS prohlásil, že žádná z tehdejších vládních stran nebude jednat o koalici s ANO a že takový krok by byl „zradou voličů“. Tehdy mířil tenhle rámec hlavně na povolební dohody.

Dnes se ale význam slova „zrada“ posouvá nebezpečně blízko samotnému aktu volby. Tedy k tomu, co se stane s hlasem, který voliči svěří některé ze stran bývalého SPOLU. Nejde už jen o to, s kým si kdo po volbách podá ruku, ale zda se ten hlas vůbec dostane do přepočtu mandátů.

Průzkumy totiž kreslí úplně jiný typ rizika než tajné povolební dohody s ANO. TOP 09 zhruba 4,3 % a KDU‑ČSL „přes 3 %“ hlasů, tedy pod pětiprocentní hranicí pro samostatné strany, zatímco koaliční scénář SPOLU dosahuje 23 %.

Redakce proto vzala tato čísla a postavila proti sobě dva světy: společnou značku s 23 % a samostatnou ODS se 16 %, která sice působí sebevědoměji, ale může přesto oslabit blok proti ANO. A právě tady začíná volební matematika, která rozhodne o hodnotě každého pravicového hlasu, a k ní se teď dostáváme.

Když 4,3 a 3 procenta promění pravicový hlas v dárek pro ANO

Volební zákon nezná politickou romantiku, zná jen hranice 5/8/11 %. Podle § 48 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu statistici nejprve oddělí subjekty, které nepřekročí 5 % jako samostatné strany, 8 % jako dvoučlenné koalice a 11 % pro tři a více stran.

Hlasy pro tyto subjekty se potom úplně vymažou z dalšího přepočtu mandátů. Když tedy STEM naměří TOP 09 4,3 % a lidovcům „přes 3 %“, znamená to při samostatné kandidatuře jediné: hlasy jejich voličů ve Sněmovně neexistují.

Redakce v diskusích pravidelně naráží na argument „oni se po volbách nějak domluví“. Tenhle pocit ale přímo odporuje liteře zákona. Jakmile strana nebo malá koalice nedosáhne na 5/8/11 %, stejný volební zákon výslovně říká, že se k těmto hlasům „již nepřihlíží“.

Žádná pozdější dohoda už je z politického hřbitova nevykope. V praxi tak pravicový volič, který v situaci rozpadu projektu SPOLU vsadí na TOP 09 nebo KDU‑ČSL pod čarou, posílí ANO, SPD a Motoristy úplně zdarma. A právě to zásadně mění charakter celé současné hry, i pro ty, kteří jinak sledují politiku jen zpovzdálí.

Dnešní vláda z této mechaniky těží a zároveň tak získává čas. Volby 2025 přidělily ANO 34,51 % a 80 mandátů, SPD 15 a Motoristům 13, takže Babišova koalice drží ve dvousetčlenné Sněmovně většinu 108 hlasů. Každé další tříštění středu‑pravice může v praxi tuto vládu v podstatě „zabetonovat“ až do roku 2029, tedy do konce standardního volebního období.

To vše bez toho, aby ANO muselo získat jediný nový hlas. V takovém prostředí začíná být pochopitelné, proč se menší partneři SPOLU dívají na své tříprocentní preference a koketují s představou, že by se jim i v samostatné kampani podařilo zopakovat efekt „nejlevnějšího mandátu“, který pro KDU‑ČSL vyplynul z účasti v koalici SPOLU v roce 2025.

Analýzy po volbách 2025 spočetly, že jeden mandát vyšel KDU‑ČSL na zhruba milion korun, zatímco ODS zaplatila za poslanecké křeslo zhruba o polovinu víc a TOP 09 ještě víc. Lidovci tak mohli mluvit o „nejlevnějším mandátu“ a v koalici SPOLU působili jako vítězové v poměru cena/výkon, i když se v průzkumech drželi okolo tří procent.

Pokušení zopakovat finančně úspornou kampaň a přitom riskovat propad hlasů tak roste. A s ním roste i tlak na nové lídry pravice, aby převzali odpovědnost za to, kam jejich voliči svůj hlas vlastně vkládají, což otevírá další, tentokrát už osobní rovinu celé debaty.

Noví lídři, staré logo a otázka, kdo komu co dluží

Petr Fiala dnes sám připouští, že voliči „čekali užší spolupráci“, nikoli rozpad značky, kterou si spojili s protiváhou proti Babišovi. Mezitím ale tři strany bývalého SPOLU vyměnily tváře.

Delegáti ODS zvolili v lednu 2026 do čela Martina Kupku. Už v listopadu 2025 si TOP 09 vybrala za nového předsedu Matěje Ondřeje Havla a KDU‑ČSL vede od roku 2024 znovu Marek Výborný. Všechny tři subjekty tedy vstupují do povolebního období s novým nebo obnoveným vedením, ale bez jasné odpovědi, co v jejich slovníku dnes vlastně znamená slovo SPOLU.

Redakce v tom vidí posun odpovědnosti z abstraktní „budoucnosti pravice“ na velmi konkrétní stůl tří lidí. Dokud si tito lídři nesednou nad čísly 5/8/11 % a neukážou společný plán, jak tyto hranice bezpečně překročit, hraje každá značka primárně hru o vlastní logo.

Kantar navíc u lednového modelu s koalicí SPOLU, který trojici přisuzuje 23 %, sám upozorňuje, že takový scénář považuje „s ohledem na vyjádření představitelů jednotlivých stran za málo pravděpodobný“. Volič tak sleduje paradoxní situaci: čísla ho nabádají k jednotě, zatímco výroková realita lídrů směřuje k odchodu do solitérních kampaní.

V této chvíli už proto nehraje hlavní roli otázka, zda koalice SPOLU formálně existuje. Podstatnější je, kdo na pravici skutečně minimalizuje riziko propadlých hlasů v systému nastaveném volebním zákonem.

Redakce považuje za fair, aby lídři, kteří se odvolávají na „zklamaná očekávání“ voličů, nejprve doložili konkrétní strategii, jak zabrání propadu hlasů pod 5/8/11 %. Voličům tak nakonec nezbývá než položit si prostou otázku: kdo z dnešních šéfů pravice dělá maximum proto, aby se jejich hlas ve volební noci skutečně počítal, a kdo jen lepí nové logo na starý problém, který se volební nocí teprve naplno odhalí.

Článek Konec koalice SPOLU je na spadnutí. Fiala před rozpadem varuje, může to být zrada voličů se nejdříve objevil na Kontext24.