Česko jde ve slovenských šlépějích. Ministr Klempíř vyhodil šéfku pražské Národní galerie
Odvolání šéfky Národní galerie neporušuje pravidla. Právě to z něj dělá neklidný signál, který míří dál než k jedné kanceláři.
Obsah článku
Ministr mohl, a právě proto je ten vyhazov tak znepokojivý. Statut Národní galerie mu takový zásah dovoluje, jenže načasování i okolní signály z něj dělají víc než běžnou personální výměnu.
Právo ministra ještě neznamená klid
Národní galerie Praha není samostatný ostrov. Podle ministerstva kultury funguje jako příspěvková organizace resortu, hospodaří s veřejnými penězi a ministr u ní drží poslední slovo.
Generální ředitelka je statutární šéfka instituce a právě ministr ji jmenuje i odvolává. Garanční rada, kterou ministerstvo od května 2023 vymezilo jako poradní orgán ministra pro NGP, ten krok jen projednává. Nejde tedy o puč, ale o demonstraci síly zřizovatele.
V redakci jsme si hned na začátku museli opravit jednu pohodlnou zkratku. Alicja Knast nedostala galerii navždy, protože ministerstvo ji jmenovalo od 1. ledna 2021 na šest let.
Do konce mandátu jí tak zbývaly už jen měsíce, a právě to dává odvolání podezřelé načasování. Legální krok si proto nikdo nemusí plést s technickou formalitou.
Slovenský stín už nešlo přehlédnout
Pak do obrazu vstoupí Slovensko. Slovenská cesta dnes znamená zkratku pro politické zásahy do kultury a veřejnoprávních institucí, které země zažívá po nástupu vlády Roberta Fica a ministryně Martiny Šimkovičové.
Ta přijela do Prahy 30. ledna 2026 na pozvání Oty Klempíře a už 19. února se objevilo varování více než 700 osobností slovenské kultury, že podobnost situace je nepřehlédnutelná. Nejsme ve stejné fázi jako Slovensko po čistkách roku 2024, ale první silný signál už tady leží. Jestli to tedy není ani puč, ani formalita, rozhoduje stav galerie v okamžiku zásahu.
Klidný dům to nebyl. Po odvolání vedoucího odboru vědy a výzkumu Martina Musílka v roce 2024 podle sněmovní interpelace rezignovalo 23 členů odborných a poradních orgánů NGP. To je vážný vnitřní konflikt a nikdo ho nemusí lakovat na drobnou personální rozmíšku. I proto by z Knast byla špatná mučednice.
Galerie skřípala uvnitř, navenek ale rostla
Jenže stejně špatně by fungoval opačný obraz. Podle výroční zprávy NGP za rok 2024 dorazilo 530 tisíc návštěvníků, tedy skoro o 100 tisíc víc než v roce 2023.
Redakce tak vidí instituci, která zároveň skřípala uvnitř a rostla navenek. Čtenář tu nesleduje trosku ani idylu, ale zásah do rozjetého organismu, který měl výsledky i spory.
Rozjetý byl i program. Oficiální kalendář NGP počítá s akcí Opening 26. března 2026 ve Veletržním paláci, s výstavou Anna Jagellonská od 22. října 2026 a s projektem Proti proudu od 26. listopadu 2026.
Valdštejnská jízdárna, kam má Anna Jagellonská přijít, je hlavní prostor galerie pro velké krátkodobé výstavy. V redakci proto nevidíme doložené ohrožení programu, ale velmi konkrétní kalendář, do něhož ministr zasáhl.
Do toho běží spor o peníze. Zatímco vládou schválený návrh rozpočtu mluvil o 18,8 miliardy pro kulturu, v redakci jsme v únorovém zpravodajství o ministerském návrhu dohledali částku 17,603 miliardy.
A 11. března 2026 proti škrtům i rétorice vedení resortu protestovali studenti a lidé z oboru, jak dokládá veřejně dostupný záznam protestu. Právě tahle směs výkonu, konfliktů a peněz rozhoduje, jestli sledujeme manažerský zásah, nebo nácvik nového stylu moci.
Nejde o bezchybnost, ale o precedent
Debata mezitím padá do dvou pohodlných táborů. Jedni křičí slovenská čistka, druzí slaví konečně vyhozenou neschopnou ředitelku.
Jenže veřejně doložitelná data drží obě emoce při zemi: růst na 530 tisíc návštěvníků a 23 rezignací po vnitřním sporu platí zároveň. V redakci proto nevidíme důkaz bezchybnosti ani definitivního selhání.
Stejně opatrně se musí číst i sen o milionu návštěvníků. Podle koncepce rozvoje NGP pro roky 2022 až 2026 nešlo o každoroční povinnost přivést milion lidí do sálu.
Mluvila o tom, že galerie má do roku 2026 dosáhnout milionu hostů, přičemž do čísla počítá výstavní prostory, doprovodné akce i online prostředí. Kdo z té ambice vyrobí jednoduchý metr selhání, ten si předem chystá záminku.
A právě tady leží podstata celé věci. Ne v tom, zda Alicja Knast byla dokonalá, ani v tom, zda ministr směl sáhnout k odvolání. Podstata leží v dojmu, že politik může i u instituce s výsledky a s rozběhnutým programem sáhnout po silovém gestu a zpětně si k němu dohledat dost důvodů. Jestli si Oto Klempíř tenhle precedent prosadí bez odporu, příště už nepůjde o jednu ředitelku, ale o manuál, jak si kultura zvyká na mocenské povely.
