Válka Macinka versus Pavel nekončí. Podle prezidentova poradce je ale už teď vítěz jasný
Pavel získal první velké vítězství a Macinka v něm tahá za kratší konec. Spor ale neutichl, jen se přesunul tam, kde může znovu bolet.
Obsah článku
Pavel už vyhrál, ale Macinka z diplomacie nezmizel. V tom je jádro sporu: personální fronta zná vítěze, politický konflikt se ale přesunul k tomu, kdo bude za Česko určovat tón navenek.
První bitva už má jasný výsledek
Verdikt už leží na stole. Filip Turek ministrem životního prostředí nikdy nebyl a prezident 23. února 2026 podle Kanceláře prezidenta republiky jmenoval Igora Červeného. Už 19. února 2026 Hrad, tedy prezident a jeho kancelář, oznámil termín.
První a nejviditelnější bitva tím skončila úplně konkrétně, ne pocitově.
Únor přepsal lednový hluk. V redakci jsme při ověřování narazili na jednoduchý rozdíl: zatímco leden plnil titulky výbušnou přestřelkou, únor uzavřel spor personálním výsledkem. Motoristé neprosadili své jméno a instituce to zapsaly černé na bílém. Právě proto dnes nejde o dojem z ostřejších výroků, ale o doloženou porážku v klíčovém tahu.
Pavel si navíc silnější karty nevytáhl až na konci. V dopise premiérovi z 8. ledna 2026 napsal, že návrhu na jmenování Filipa Turka nevyhoví, a opřel se o ústavní rámec. Článek 68 Ústavy říká, že prezident jmenuje členy vlády na návrh premiéra, článek 63 Ústavy zase stanoví, že prezident zastupuje stát navenek. Ústava mu tedy dala silnou ruku, ale sama ještě nevysvětluje, proč se skóre definitivně překlopilo právě tehdy.
Skóre překlopil premiér, ne nejhlasitější hádka
Zlom nepřinesla nejhlasitější hádka. Přinesl ho Andrej Babiš, když po jednání vlády 2. února 2026 podle Úřadu vlády řekl, že kabinet nemá zájem spor s Hradem eskalovat a že Macinka změní svůj způsob komunikace. O dva dny později Hrad po schůzce s premiérem mluvil o tlumení rozporů tak, aby neoslabovaly pozici Česka v zahraničí. Tady se mocenská logika přestala skrývat.
Právě tady se rozpadá oblíbené čtení sporu jako souboje dvou eg. V redakci ten vývoj čteme chladněji: mantinely neurčil nejhlasitější ministr, ale premiér, který odmítl nést konflikt dál na vládní úroveň. Bez premiérova krytí i velmi hlasitý hráč slábne rychle. A když přestane tlačit předseda vlády, začne rozhodovat instituce.
To neznamená, že lednová a únorová eskalace byla malá. Prezident 27. ledna 2026 podle Kanceláře prezidenta republiky uvedl, že mu Macinka přes poradce Petra Koláře poslal dvě noční SMS, označil je za pokus o vydírání a podal podnět bezpečnostním složkám. NCOZ, tedy elitní policejní útvar, který řeší i závažné kauzy kolem ústavních činitelů, pak převzala další kroky. Jenže hlasitá kauza ještě sama o sobě neurčuje vítěze.
Výsledek určil až jiný podpis. Když Pavel 23. února jmenoval Červeného, uzavřel tím rundu, kterou SMS, policejní rovina i mediální tlak pouze roztáhly do šířky. Ostatně, fakt, že Kolář zde bude v roli poraženého, predikoval i prezidentův poradce Petr Kolář. Ten řekl, že žádný z ministrů zahraničí „válku s prezidentem nikdy nevyhrál. Nikdy.“
V redakci proto oddělujeme hluk od výsledku: hluk vytvářela kauza s Kolářem, výsledek dodala personální změna. Jenže personální porážka ještě neznamená konec, protože Macinka z vlády nezmizel.
Macinka z diplomacie nezmizel
Macinka totiž nezůstal jen domácím křiklounem. Černínský palác, tedy sídlo ministerstva zahraničí, ho dál drží v hlavní roli a ministerstvo zahraničí 10. ledna 2026 uvedlo, že v Kyjevě jednal s Andrijem Sybihou a navštívil místo nočního dronového útoku. To není kulisa pro domácí spor, ale výkon funkce. A právě tím se jednoduchá karikatura láme.
Stejnou nuanci potvrdil i další kalendář. 24. února 2026 ministerstvo zveřejnilo jeho projev na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN a podle Rady EU pro zahraniční věci právě Macinka vedl českou delegaci v Bruselu. Zatímco doma běžela SMS kauza a řešila se NCOZ, seděl za Česko u evropského stolu. Redakce v tom nevidí osobní melodrama, ale realistický obraz fungujícího státu.
A tím se spor posouvá do mnohem citlivější roviny. Ministerstvo zahraničí už 30. ledna 2026 zaznamenalo jeho cestu na první jednání Rady EU pro zahraniční věci a Babiš 2. února zároveň řekl, že zastoupení Česka na summitu NATO bude ještě předmětem debaty s prezidentem. Bitva o jedno jméno tedy skončila, ale boj o styl, mandát a reprezentaci země navenek teprve začíná. Pavel vyhrál první frontu, jenže dokud Macinka mluví za Česko v Bruselu a na OSN, žádný skutečný mír mezi Hradem a vládou neexistuje.
