Vláda rozhazuje, kde se dá. Na jaře přidá státním zaměstnancům, přitom by měla šetřit
Od dubna vyskočí platy více než půl milionu lidí až o 9 %. V roce se schodkem 310 miliard korun ale vláda mluví o šetření. Kdo si přilepší, kdo to zaplatí a proč je kolem toho tolik zmatku?
Obsah článku
Na papíře jde o jednoduché vládní nařízení. Ve skutečnosti ale dubnový skok v platech ukazuje, jak se kabinet v roce se schodkem 310 miliard korun pere s vlastním příběhem o šetření. A teprve když se podíváme na konkrétní tarify, zjistíme, komu vláda opravdu přidává a kde jen dohání, co léta zanedbala.
Skok místo „jara“: co vláda ve skutečnosti schválila
První duben 2026 nepřinese apríl, ale výrazný skok v tabulkových platech. Nařízení vlády č. 16/2026 Sb. od tohoto data mění platové stupnice státních zaměstnanců podle nařízení 304/2014 Sb. a zaměstnanců ve veřejných službách a správě podle nařízení 341/2017 Sb. a přidá zhruba 580 tisícům lidí 9 %, 5 % nebo 2 % k tarifům.
Vláda navenek mluví o „přidání od jara“, jenže v právním textu žádné pozvolné „jaro“ není. Je tam jednorázový dubnový skok. A právě ten v roce se schodkem 310 miliard korun otevírá otázku, jak moc kabinet opravdu šetří, a jak moc jen spoléhá na to, že se v detailech tabulek málokdo zorientuje.
Rozpočet na rok 2026 počítá se schodkem 310 miliard korun a zároveň podle Národní rozpočtové rady porušuje zákonná rozpočtová pravidla. Ministerstvo financí přitom ještě v létě 2025 mluvilo o cílovém deficitu 286 miliard, respektive 237 miliard bez mimořádných výdajů. Teď vláda k této bilanci přidává další účet za růst platů, který politici popisují částkou 27 až 28 miliard, a resorty mají tyto peníze „najít“ ve vlastních kapitolách. Redakce v tom vidí jasný rozpor mezi řečmi o šetření a realitou zákonů i tabulek.
Důvodová zpráva k nařízení počítá přímý dopad valorizace tarifů na veřejné rozpočty „jen“ 16,9 miliardy korun, z toho 8,23 miliardy u státu a 5,73 miliardy u obcí a krajů. Politická prezentace 27 až 28 miliard ale míří výš a započítává širší růst platů ve veřejné sféře. Vláda tím v roce, kdy NRR mluví o rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, jasně volí cestu přidávat místo toho, aby skutečně šetřila, a ještě kolem toho budí zmatek ohledně toho, kdo co dostane.
Největší chaos vládní komunikace panuje kolem „zpětných doplatků“ za leden až březen. Internetové debaty slibují kompenzace, ale samotné nařízení 16/2026 Sb. jasně uvádí účinnost až od 1. dubna 2026 a důvodová zpráva počítá dopady jen od tohoto data do konce roku. Ani tisková zpráva ministerstva práce a sociálních věcí žádné doplacení prvního čtvrtletí nepopisuje. Papír tedy říká jediné: 1. dubna přijde skok, nic zpětně, zato za desítky miliard – a teprve na výplatní pásce uvidíme, jestli vláda opravdu rozhazuje, nebo jen dohání starý dluh.
Výplatní páska uklízečky a účet za „spravedlnost“
V makro číslech vypadá rozhodnutí vlády na první pohled jako rozhazování hluboko nad inflaci. Česká národní banka čeká pro rok 2026 průměrnou inflaci kolem 1,6 %. Kabinet ale v základních tabulkách přílohy č. 1 nařízení 341/2017 Sb. i v příloze č. 1 nařízení 304/2014 zvedá tarify rovnou o 9 % a u těchto nejnižších stupnic mluví o průměrném navýšení 2 577 korun měsíčně.
Jenže čísla z důvodové zprávy ukazují jiný obrázek. Před valorizací klesalo 66 ze 192 tarifů v základní stupnici pod minimální mzdu 22 400 korun, po zvýšení pod ní stále zůstává 52 tarifů. Vláda tedy částí devítiprocentního růstu jen tahá tabulky z podlahy, kterou sama dřív nechala propadnout, a ne že by plošně rozdávala zlaté padáky.
Za těmito procenty stojí konkrétní výplatní páska uklízečky ve školní jídelně nebo na chodbě okresního úřadu. Ministerstvo práce a sociálních věcí řadí mezi typické profese základní stupnice právě:
- uklízečky a údržbáře,
- nepedagogické pracovníky ve školách,
- pracovníky v kultuře a dalších příspěvkových organizacích.
Modelový nárůst 2 577 korun měsíčně v roce, kdy inflace necelé dvě procenta jen lehce ukusují kupní sílu, představuje pro takovou domácnost citelnou úlevu. Současně ale „sociální“ přilepšení v této výši stojí veřejné rozpočty podle důvodové zprávy 16,9 miliardy korun, v politicky komunikovaném širším pojetí až 27 až 28 miliard, a redakce připomíná, že každý takový krok prohlubuje rozpočtové dilema.
Účet navíc neplatí jen stát. Devítiprocentní tabulky v příloze č. 1 nařízení 341/2017 používají i obce a kraje pro své úředníky, nepedagogy, zaměstnance v kultuře nebo pracovníky sociálních služeb. Vláda sice od 1. ledna 2026 zvyšuje podíly obcí a krajů na sdílených daních RUD na 25,93 %, respektive 10,23 % podle zákona č. 243/2000 Sb. o rozpočtovém určení daní, což odborné odhady převádějí na zhruba 32 miliard navíc pro samosprávy. Starostové tak současně křičí, že na platy nemají, a zároveň inkasují vyšší daňové podíly – a spor o „rozmařilost“ se tím posouvá z Prahy i na radnice.
Na papíře tedy vláda opravdu rozhazuje nad inflaci, ve skutečnosti ale jen stahuje podstřelené tarify směrem k zákonné minimální mzdě pro profese, které většina veřejnosti potkává denně. A právě tyto lidi mnozí Češi stále házejí do jednoho pytle „státních darmožroutů“, což otevírá prostor pro nejcitlivější část celé debaty.
Mýtus „státních darmožroutů“ a kdo opravdu bere víc
Ve veřejné debatě často dominují obrazy anonymního „úředníka z Prahy“, který sedí na židli a bere nezasloužené peníze. Nařízení 16/2026 Sb. ale míří s devítiprocentním růstem hlavně na přílohu č. 1 nařízení 341/2017 – tedy na uklízečky, knihovníky, nepedagogické pracovníky škol, zaměstnance kulturáků a obecních příspěvkových organizací, jejichž tarify dosud v desítkách případů padaly pod minimální mzdu 22 400 korun. Devítiprocentní růst tu proto neznamená jackpot, ale spíš dotahuje platy k tomu, co zákon už dnes vyžaduje. Titulková nálepka „rozhazování pro státní darmožrouty“ tak stojí na velmi pohodlném stereotypu.
Stejně zkresleně působí představa, že vláda rozhazuje hlavně na „bílé pláště“. Lékaři v příloze č. 3 nařízení 341/2017 sice od 1. dubna dostanou přidáno, ale jen o 2 %, průměrně 2 858 korun měsíčně. Nelékaři a sociální pracovníci v příloze č. 2 berou 5 % navíc a průměrně 1 685 korun, zatímco skutečný devítiprocentní skok leží právě u nejnižších tabulek základní stupnice. Hlavní „výherce“ tedy netvoří privilegovaní vysoce placení specialisté, ale roky přehlížené nízkopříjmové profese v regionech.
Celý obraz proto vypadá jinak, než jak ho sugeruje samotný schodek 310 miliard a politické výkřiky o rozhazování. Vláda v roce, kdy NRR označuje rozpočet za rozporný se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, opravdu posouvá výdaje výše a přidává další miliardy k už tak napjatým výdajovým rámcům. Zároveň ale napravuje propad nejnižších tarifů, který sama léta ignorovala, takže teď musí sáhnout k razantnímu skoku místo postupné, předvídatelné politiky platů.
Po všech těch číslech považuje redakce za fér říct, že vláda s rozpočtem hazarduje – hlavně proto, že dlouhé roky nechala desetitisíce českých uklízeček, knihovníků a pracovníků kulturáků na platech, které dnes sotva dohánějí zákonnou minimální mzdu. Jestli u takového obrazu použije čtenář slovo „rozhazování“, nebo spíš „opožděná oprava křivd“, už záleží víc na jeho vlastních hodnotách než na jedné dubnové tabulce, kterou vláda nazývá „přidáním od jara“.