Praha není souboj dvou celebrit

Volby se blíží. Podle Českého statistického úřadu si Praha nové zastupitelstvo zvolí 9. a 10. října 2026. A skoro celé pole už stojí na čáře.

ODS schválila Tomáše Portlíka, Piráti vybrali Terezu Nislerovou, Praha sobě postavila Adama Scheinherra a STAN podle ČTK znovu Petra Hlaváčka. Primátorský kandidát přitom není automatický šéf města, ale hlavně politická tvář, kterou strana prodává jako možného lídra.

Zkratka o duelu Prokop a Turek proto kulhá. Portlík, Nislerová, Scheinherr i Hlaváček nehrají komparz, každý z nich prošel konkrétním stranickým aktem a sbírá náskok dávno před billboardy. V redakci to čteme jako jasný signál, že Praha není televizní souboj dvou celebrit, ale široké pole, v němž se navíc dál řeší i SPOLU, tedy dosavadní pražský projekt ODS, TOP 09 a KDU ČSL. Otevřené tak zůstávají hlavně dvě adresy: ANO a Motoristé.

ANO je blíž než Motoristé

Právě tam leží skutečné napětí. Ondřej Prokop dnes veřejně funguje jako hlavní tvář ANO pro Prahu, kdežto Filip Turek zůstává silnou možností, ne uzavřenou jistotou. Ten rozdíl působí drobně jen do chvíle, než si položíme prostou otázku: proč je jedna strana skoro hotová a druhá pořád vyčkává?

ANO je dnes dál. Prokop řekl, že je připraven úkol převzít, pokud na tom bude v hnutí shoda. Andrej Babiš ale zároveň Prokopa označil „jen“ za pražskou tvář a připustil, že konečný dopad ještě nezná. Přesně tady leží poctivá odpověď na titulkovou otázku. Prokop je nejpravděpodobnější volba ANO, ne definitivně uzavřený kandidát.

Motoristé stojí v mnohem složitější pozici. V Praze získali ve sněmovních volbách 2025 podle volebního zápisu Českého statistického úřadu 32 791 hlasů, tedy 5,15 procenta, a jen jeden mandát, což potvrzuje i přehled kandidátů a přidělených mandátů ČSÚ spolu s profilem poslance Borise Šťastného.

Silné jméno proto potřebují skoro nutně. Jenže Filip Turek od 12. ledna 2026 zároveň vykonává funkci podle usnesení vlády o vládním zmocněnci pro klimatickou politiku a Green Deal, a Motoristé přes Echo24 dál nechtějí říct, zda povede pražskou kandidátku. Turek tedy stranu táhne i brzdí zároveň.

Známé jméno samo o sobě nestačí

Jen známé jméno ale Prahu neodemkne. Když jsme v redakci odsunuli personální šum, zůstal tvrdý seznam starostí: dostupnost bydlení, automobilová doprava a bezpečnost. Právě tyto body vyšly v průzkumu STEM/MARK pro Strategeo Institute jako nejpalčivější na reprezentativním vzorku 506 Pražanů. Kdo na ně nenaváže, ten může mít silného lídra a stejně zůstane jen u hluku.

A tím se vracíme k realitě Prahy. Primátora tu nerodí přímý duel, ale dohoda v zastupitelstvu, ukazuje to už dnešní koalice SPOLU, Pirátů a STAN, kterou podle oficiální zprávy Praha.eu o zvolení nové rady zastupitelé složili po podpisu koaliční smlouvy v únoru 2023 a kterou magistrát připomínal i při bilanční tiskové konferenci v březnu 2025. Magistrát a Zastupitelstvo hl. m. Prahy totiž nepředstavují jednu osobu, ale celý mocenský systém, kde po volbách rozhoduje schopnost složit většinu. Tady začíná opravdová hra.

Po volbách může rozhodnout úplně jiná matematika

Sázka je obří. Praha v návrhu rozpočtu na rok 2026 počítá s příjmy 116,4 miliardy korun a výdaji 119,1 miliardy, takže se nehraje o symbolickou funkci, ale o řízení největší městské moci v zemi. Ani ODS, ani ANO navíc podle Novinek předem nevylučují povolební spolupráci. V redakci proto bereme jména spíš jako otevírací tah než konečný výsledek.

A vazba ANO s Motoristy už neleží jen v rovině fantazie. Předsedové obou stran v Praze už řešili možné sbližování. Kdo se tedy dnes snaží určit příštího vládce Prahy jen podle favorita na plakátu, míří vedle: Prahu v roce 2026 nevyhraje nejslavnější jméno, ale ten, kdo po volbách nejrychleji spočítá většinu nad 116 miliardami.

Článek Kdo bude další 4 roky vládnout Praze? ANO už svého koně má, Turek z Motoristů váhá se nejdříve objevil na Kontext24.

Terén už běží, jen nikdo mu nevelí

Kalousek trefuje jen polovinu problému. ODS už v lednu rozjela sérii „Kupka jede za vámi“, Vít Rakušan po volbách řekl, že chce znovu procestovat republiku, a Piráti po znovuzvolení Zdeňka Hřiba veřejně napsali, že v čele opozice mají stát právě oni. Terén totiž znamená osobní kontakt s lidmi v regionech, ne jen vystoupení ve Sněmovně nebo ve studiu.

Jenže hlavní bitva teď neleží v jednacím sále. Podle přehledu Kanceláře Poslanecké sněmovny drží ANO, SPD a Motoristé dohromady 108 hlasů, zatímco dnešní opoziční kluby mají 92. To znamená jednoduchou věc: opozice dnes neprohraje na nedostatku procedur, ale na nedostatku důvěry mimo budovu Sněmovny.

A právě tam se otevírá personální prázdno. Když jsme v Redakci srovnali lednový model STEM, který přisoudil ODS 14,1 procenta, STAN 12,6 a Pirátům 8,4, nevyšla z toho síla schopná přirozeně přikrýt zbytek opozice. Vyšla z toho tlačenice tří značek, které se navzájem potřebují, ale zároveň si každá říká o velení. Právě proto dává smysl podívat se, kdo už v terénu skutečně jezdí a proč to zatím nestačí.

Tři značky ještě nejsou jedna opozice

Terén není prázdná fráze. U ODS běží výjezdy pod jasnou stranickou hlavičkou, u STAN je jasný Rakušanův plán vrátit hnutí blíž k regionům, takže pohyb existuje a je vidět. Jenže když jsme v Redakci vedle sebe položili veřejné výstupy ODS a STAN, spíš než jednu opoziční ofenzivu jsme viděli dvě souběžné kampaně, které si sdílenou značku teprve hledají.

Tlačenice se pak rychle mění v problém autority. Martin Kupka stojí v čele ODS, Vít Rakušan vede STAN a Zdeněk Hřib je předsedou Pirátů i poslancem za Prahu, takže jména nechybějí. Chybí ale okamžik, kdy jedno z nich začne fungovat i pro voliče ostatních stran. Lednový STEM ukázal 14,1 procenta pro ODS, 12,6 pro STAN a 8,4 pro Piráty, březnový model Kantaru pro ČT24 pak posunul STAN na 15,5 procenta a ODS na 14. Nezrodil se kapitán, jen se přelévá pořadí v přeplněné šatně.

Piráti do toho navíc posílají vlastní ambici stát v čele opozice. Pro běžného voliče tak nevzniká jeden tah, ale několik paralelních signálů. A právě tady by za normálních okolností pomohla i stínová vláda, tedy opoziční tým, který má ukazovat vlastní řešení, ne jen kritiku. Když však každá značka tlačí hlavně své čelo, celek zůstává rozmazaný.

Bez překladu do života je i silné téma slabé

Samotný výjezd navíc nestačí. Schodek 310 miliard nebo debata o malých školách zabere až ve chvíli, kdy ji někdo přeloží do běžného života. Podle dat České školní inspekce za školní rok 2024/2025 tvoří základní školy do 150 žáků 50,3 procenta všech základních škol v Česku. To už není technická poznámka pro experty, ale otázka, jestli v obci zůstane služba, na kterou jsou lidé zvyklí. A právě tady se láme, jestli má opoziční terén i obsah, který lidé poznají ve vlastní peněžence a službách.

Tvrdit, že dluh je problém, nestačí. Vláda 26. ledna 2026 schválila návrh státního rozpočtu se schodkem 310 miliard korun a Sněmovna jeho základní parametry poslala dál. Národní rozpočtová rada pak upozornila na rizika i možné rozpory se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, tedy s pravidly, která mají držet veřejné finance v dlouhodobě udržitelném stavu.

To je tvrdý obsah. Jenže volič neuslyší na samotnou výši schodku, pokud mu opozice neukáže, co z něj plyne pro služby, investice nebo tlak na peníze domácností. A když politici mluví o strukturálním deficitu, myslí tím schodek, který by zůstal i tehdy, kdyby ekonomika zrovna jela slušně. V Redakci se tady střetává očekávání s realitou úplně nejvíc: poměr 108 ku 92 nevypadá jako technická aritmetika, ale jako tvrdá připomínka, že bez veřejnosti se parlamentní manévr zpátky nevyhraje.

Závěr je tedy nepříjemně prostý. Kalousek má pravdu, že opozice musí ven, jenže ještě víc potřebuje někoho, kdo z rozpočtu, škol a regionálních rozdílů udělá jeden srozumitelný příběh. Dokud tohle nedokáže, neobjíždí republiku opozice, ale jen několik samostatných výprav bez velitele.

Článek Kalousek radí opozici: Běžte do terénu a najděte lídra. Poslechne ho někdo? se nejdříve objevil na Kontext24.

Otočka je vidět v zákoně i v částce

Konsolidační balíček, za nějž ODS nesla spoluodpovědnost, nebyl nahodilý: zvedl minimální vyměřovací základ pro hlavní OSVČ — nejnižší částku, ze které se povinné sociální pojistné počítá — na 40 procent průměrné mzdy od roku 2026 a vláda ho hájila vyššími budoucími důchody i postupným přibližováním podmínek zaměstnanců a živnostníků. Šlo o systémový argument, ne o účetní kapric. V praxi to znamenalo skok z 4 759 korun měsíčně v roce 2025 na 5 720 korun v roce 2026.

Ten skok je právě teď v plném efektu, a je to přesně ten moment, který politicky nejvíce tepe: hlavní OSVČ na minimu platí vyšší zálohy, zatímco v Poslanecké sněmovně souběžně běží debata o tisku 11, který by je vrátil na zhruba 5 005 korun, tedy zpátky na 35 procent základu. Rozdíl 715 korun měsíčně a 8 580 korun ročně není kosmetika — je to přesná cena politické otočky, a ta se odehrává v reálném čase: stát od živnostníků vyšší zálohy vybírá a zároveň jedná o jejich snížení. Ne v rétorice, ale na časové ose a v korunách, tady se odehrává celý příběh.

Návrh nepřišel od ODS

Čím je celá věc výmluvnější, je autorství samotného návrhu: tisk 11 v Poslanecké sněmovně napsali Schillerová, Babiš, Okamura, Macinka, Juchelka, Havlíček, Malá, Fiala a Šťastný — jméno ODS v seznamu chybí. ODS se přesto drží dostatečně blízko, aby efekt slevy sbírala: Jan Skopeček na konci prosince 2025 v rozhovoru pro Novinky avizoval, že bude kolegům doporučovat podporu zastavení růstu odvodů, a tisk 11 k 21. až 25. březnu 2026 stál ve třetím čtení a mířil na pořad 13. schůze.

Jde o precizní politický manévr: ODS může hlasovat pro levnější zálohy, aniž by nesla podpis pod tiskem, a výsledek prezentovat jako vlastní pomoc živnostníkům — nikoli jako ústupek koalici, která návrh do Sněmovny přinesla. Efekt slevy je přitom reálný a viditelný, zodpovědnost za dlouhodobé důsledky se rozplyne v koalici. Kdo sbírá potlesk za slevu, která od něj nepochází, neslouží živnostníkům — slouží vlastnímu volebnímu účtu.

Úleva dnes může znamenat horší účet zítra

Sleva navíc nezasáhne všechny živnostníky stejně. Z necelých 1,2 milionu OSVČ evidovaných ČSSZ k červnu 2025 se spor týká hlavně 688 tisíc hlavních OSVČ — vedlejší OSVČ ani paušální pásma, kde se odvody a daň platí v jedné paušální částce, z debaty nedělají jeden příběh pro každého.

Odpůrci návrhu přitom upozornili na nepříjemné číslo: sněmovní debata k tisku 11 pracovala s odhadem výpadku příjmů systému až 6 miliard korun, přičemž předkladatelé dopad příjmů v důvodové zprávě vůbec nevyčíslili. Přidávají se k tomu hlubší nerovnost vůči zaměstnancům a nižší budoucí důchody právě těch, kteří teď čekají na levnější zálohy. Ještě při schvalování vyšších minim přitom vláda stála na tom, že systém musí zaměstnancům a živnostníkům přiblížit a nízké penze zbrzdit — přesně tyto argumenty nyní mluví proti tisku 11, ale hlasitě je nikdo nevznáší. Politická otočka tu není detail, ale metoda: stejní lidé nejdřív zvednou účet a pak chtějí potlesk za to, že ho trochu srazí.

Článek Další politická otočka ODS. Ve vládě byla přísná, teď bere zpátečku a chce potěšit živnostníky nižšími odvody se nejdříve objevil na Kontext24.

Zákon zatím plošnou úhradu nezná

Nic se neschválilo. Žádná změn, která by zaváděla plošnou úhradu pro všechny ženy, zatím schválená není. Platný zákon o veřejném zdravotním pojištění, tedy systém, z něhož pojišťovny platí zákonem uznanou zdravotní péči, takovou novinku dnes nestanoví.

Dnešní realita je prostší. Pojištění běžně nehradí samotné antikoncepční přípravky a Contraception Policy Atlas Europe 2026 vede Česko v úhradě antikoncepce jako „No coverage“. Když se tedy v politice mluví o pomoci, nejde o plošnou úhradu, tedy placení pro všechny, ale nanejvýš o cílenou úhradu pro vybranou skupinu žen. A právě ten rozdíl teď rozhoduje o všem.

Zkratka s „antikoncepcí zdarma“ proto neříká, co už stát zavedl, ale co se teprve někdo snaží dostat do debaty. Spor se zatím vede hlavně o to, zda má veřejné zdravotní pojištění otevřít dveře aspoň části žen. Konkrétně totiž poslankyně Eva Decroix z ODS nedávno na svém facebooku uvedla, že by byla pro, aby byla antikoncepce hrazena z veřejného zdravotního pojištění, pro začátek alespoň mladým dívkám a studentkám.

Ne všichni jsou ale z nápadu nadšení. Objevují se i názory, že v souvislosti s klesající porodností je návrh takzvaně „mimo mísu“.

V ordinaci se ukáže, kdo účet platí

Rozpor je vidět u gynekologa. Samotná návštěva ordinace hrazená je, ale pilulky nebo tělísko už žena v lékárně platí sama. Zákon o veřejném zdravotním pojištění počítá s preventivní prohlídkou jednou ročně od 15 let a uvádí i dispenzární péči, tedy pravidelné sledování pacientky, u žen s hormonální nebo nitroděložní antikoncepcí, jednoduše řečeno u pilulek nebo tělíska. Atlas 2026 navíc u Česka uvádí skóre 47,3 % a v položce úhrady stále „No coverage“, bez zvláštní úhrady pro mladé či zranitelné skupiny.

Silné číslo pak míří jinam, než naznačuje zkratka. Ročenka ÚZIS 2021 uvádí celkem 15 492 UPT, tedy umělých přerušení těhotenství, a osnova debaty pracuje s tím, že 11 092 z nich připadlo na ženy, které už měly alespoň jedno dítě. Veřejně dohledatelná data Potraty 2021 přitom u žen s předchozím porodem ukazují 11 321. V obou čteních ale zůstává pointa stejná: spor dopadá i na ženy, které už rodinu mají.

To mění tón celé věci. Když žena platí pilulky či tělísko sama, neřeší jen osobní volbu, ale často i rodinný rozpočet. V redakci právě tady vidíme nejsilnější praktický argument zastánců cílené pomoci: nemluví o automatickém daru pro všechny, ale o úlevě tam, kde cena může rozhodovat. Jenže ani silný sociální motiv ještě neznamená automatickou většinu.

Finální střet proto neleží v morálce. Pravidla úhrady v zákoně o veřejném zdravotním pojištění staví úhradu na cíli zachovat nebo zlepšit zdravotní stav či zmírnit utrpení. A čím hlasitěji teď politici mluví o svobodě, tím otevřeněji musí říct i to, komu přesně pošlou účet, protože bez téhle věty je „zdarma“ jen drahá iluze.

Článek Antikoncepce zdarma? Tak jednoduché to není. Poslankyně ODS otevřela Pandořinu skříňku se nejdříve objevil na Kontext24.

Jeden průzkum rozbil zdání jistoty

Mezi lednem a březnem zmizela jistota. Lednový model STEM, sbíraný od 2. do 7. ledna, držel ODS na zhruba 14 procentech a na druhém místě, zatímco STAN dával 12,6 procenta.

Jen o pár týdnů později už únorový model Kantaru pro Českou televizi poslal STAN na 15,5 procenta a ODS na 14,5 procenta. V redakci právě tenhle skok čteme jako tvrdý kontrast, ne jako kosmetickou změnu.

Jenže volební model není rozsudek. Je to odhad současné nálady voličů, ne jistá předpověď výsledku příštích voleb. A právě proto je fér hned dodat, že únorový model NMS ukázal skoro remízu: ODS 14,7 procenta, STAN 14,6. Ještě lednový Kantar pro ČT navíc držel ODS druhou se 16 procenty před STAN se 14.

Sněmovní volby už proběhly 3. a 4. října 2025, takže otázka míří k tomu, zda se nový poměr sil udrží do příštího střetu. Odpověď teď zní asi takto: ano, v jednom silném modelu STAN ODS přeskočil, ne, jako definitivní verdikt to ještě neplatí. A právě tím se celá věc stává pro ODS nepříjemnější.

Druhá příčka najednou znamená mnohem víc

Druhé místo teď nese větší váhu. Po jmenování vlády ANO, SPD a Motoristů 15. prosince 2025 sedí ODS i STAN v opozici, takže souboj o druhou příčku rozhoduje i o tom, kdo mluví za nejsilnější nevládní blok. Nejde tedy jen o graf. Jde o viditelnost, o iniciativu a o to, koho si volič spojí s hlavním odporem proti vládě.

Kantar navíc popsal problém, který ODS bolí víc než samotné pořadí. Podle komentáře Kantaru pro ČT roste STAN hlavně na úkor ODS a částečně Pirátů. To je podstatné, protože nejde o náhodný příliv odkudkoli, ale o přesun uvnitř podobného opozičního prostoru.

A podobný směr naznačil už lednový STEM, podle něhož se voličská základna STAN výrazně překrývá s ODS, TOP 09 a Piráty.

STAN sílí právě tam, kde ODS slábne

Tady začíná pro ODS skutečný tlak. STAN nebere hlasy na periferii, ale sahá po voličích, kteří dřív stáli blízko někdejší koalice SPOLU, tedy společného projektu ODS, KDU-ČSL a TOP 09. V redakci proto nevidíme jen souboj dvou značek, ale spor o stejný typ městského a středového opozičního voliče. Když jedna strana sílí přímo z elektorátu druhé, pak i malý rozdíl v procentech mění strategickou mapu.

A tím to nekončí. ODS netlačí jen STAN, ale i Martin Kuba se svým projektem Naše Česko. Únorový Kantar pro ČT mu přisoudil 3,5 procenta a výslovně uvedl, že bere hlavně bývalé voliče ODS a TOP 09.

Únorová NMS ukázala 4,7 procenta. To je těsně pod pětiprocentní hranicí, tedy minimem nutným pro vstup do Sněmovny, ale právě takové číslo už umí ukusovat dost hlasů na to, aby ODS ztrácela z obou stran.

Ani opatrné čtení ODS neuklidní

Právě proto nestačí říct, že STAN ODS prostě „přeskočil“. Zkratka o převzetí opozice přehání, protože NMS v únoru 2026 naměřila mezi oběma stranami rozdíl jediné desetiny bodu a zveřejnila i široce se překrývající intervaly spolehlivosti. To samo o sobě nedovoluje mluvit o hotovém střídání stráží. Hodí se tu i jiný pojem: volební potenciál, tedy strop, kam strana může sáhnout, když přesvědčí i své váhavé sympatizanty, není totéž co dnešní model.

Pro ODS ale ani opatrnější čtení nevychází dobře. Martin Kupka se stal předsedou ODS 17. ledna 2026, jenže v dalších veřejných modelech se neukázal viditelný odraz. Lednový Kantar sbíral data ještě částečně před kongresem a částečně po něm, takže čistý efekt změny vedení nejde oddělit, ale následná čísla ODS držela jen mezi 14,5 a 16 procenty. V redakci právě tohle čteme jako hlavní zdroj rostoucí nervozity uvnitř strany.

Konečný obraz je proto pro ODS nepříjemný, i když ještě není definitivní. Volič po podzimních volbách 2025 vidí vedle ODS i STAN na 15,5 procenta a zároveň Kubovo hnutí těsně pod sněmovní hranicí, v únorové NMS má STAN 14,6 procenta a Naše Česko 4,7. STAN tedy opozici ještě definitivně nepřevzal, ale ODS už ztratila něco, co dlouho považovala za samozřejmost: monopol na opoziční hlas.

Článek ODS se dál propadá. Opozice má překvapivého lídra, vydrží to tak do voleb? se nejdříve objevil na Kontext24.

Billboard skončil, rozhodují kluby

Jednotu rozbila první povolební aritmetika. SPOLU, tedy předvolební projekt ODS, KDU ČSL a TOP 09, ne jedna sloučená strana, získalo 52 poslanců, ale ve Sněmovně se okamžitě přepsalo do tří oddělených bloků: klub ODS má 27 členů, klub KDU ČSL 16 a klub TOP 09 9, podle webu Poslanecké sněmovny. Poslanecký klub je samostatná parlamentní jednotka, která ukazuje, že koaliční značky po volbách nemusejí držet pohromadě.

Tohle nebyla kosmetika. Když jsme v redakci prošli jednací řád Poslanecké sněmovny i stenozáznamy k ustavení výborů a právům předsedů klubů, vychází z nich jednoduchá věc: skutečná vyjednávací síla neleží v billboardu, ale právě v klubech. Tři kluby nejsou hotový rozvod. Jsou ale jasným důkazem, že povolební soudržnost skončila v okamžiku, kdy se hlasy začaly měnit na moc.

Pak přišla konkrétní rána. V Jihočeském kraji kroužkování, tedy preferenční hlasy, kterými voliči mění pořadí kandidátů, poslalo přes lídra kandidátky SPOLU Jana Bauera dva lidovce, Františka Talíře a Jana Bartoška, jak popsaly povolební informace z Jihočeského kraje a Bauerův předvolební profil na webu ODS. Tohle není univerzální pravidlo pro celou republiku. Pro ODS to ale byl hmatatelný důkaz, že koaliční partner umí proměnit společnou kandidátku ve vlastní zisk.

Tady končí řeči o pouhé nervozitě. Jakmile se z volebního paradoxu stal pro ODS konkrétní účet, přestalo jít o technický detail a začal boj o to, co vlastně každá strana chce dál.

Jihočeský paradox otevřel boj o další kolo

Nejde hlavně o osobní averzi špiček. Když jsme v redakci porovnali povolební vyjádření předsednictva KDU ČSL s prioritami kandidátů na předsedu ODS, vyšel z toho spíš chladný boj o mandáty, značku a přežití. ODS hledá vlastní čitelnou nabídku. Lidovci hájí vlastní síť, vlastní jméno a vlastní vliv.

ODS ten obrat zrychlila v lednu. Její 32. kongres 17. a 18. ledna 2026 poslal do čela Martina Kupku, který už před volbou mluvil o moderní pravicové straně a vlastní alternativě. Pak ODS 9. března 2026 představila stínovou vládu ODS pod heslem „Připraveni převzít odpovědnost“. To není nostalgie po SPOLU. To je návrat k vlastní značce.

Lidovci mezitím nehájí romantiku společného projektu. Jejich sjezd 24. a 25. dubna 2026 v Ostravě je okamžik, kdy si strana volí vedení a tím i další směr, a právě proto je pro KDU ČSL klíčové ukázat, že se nerozpouští v silnějším partnerovi. Naznačuje to usnesení celostátní konference KDU ČSL i text Lidovci míří do opozice. Strana tak nebrání starou značku. Brání sama sebe.

Stejní partneři se podle voleb mění v soupeře

Právě proto se konflikt nebude projevovat všude stejně. V Senátu spolupráce pořád dává smysl, protože společný postup může brzdit vládní většinu, jak ukazuje aktuální debata o senátních kandidaturách. V komunálních volbách se ale logika láme město od města a sama ODS v kongresových prioritách mluví o lokálních tématech a důvěře. Právě rozdílná volební výhodnost vysvětluje, proč se stejní partneři někde rozcházejí a jinde si ještě musejí pomoci.

Tvrdá čísla tu motivaci jen obnažují. Lednový model STEM pro rok 2026 přisoudil samostatné ODS zhruba 14 procent, KDU ČSL kolem 3 procent a TOP 09 kolem 4 procent. Když jsme v redakci tenhle poměr četli vedle sebe, vyšla z něj jasná asymetrie: ODS má důvod tlačit vlastní sílu, menší partneři mají důvod brzdit úplné rozpojení. A právě v tom vzniká riziko, že další drobení pravého středu relativně pomůže ANO, i když to model sám o sobě ještě nezaručuje.

Přesto by mluvilo zkratkou tvrdit, že přišel definitivní konec. Marek Výborný po volbách řekl, že se SPOLU v opozici rozvolní, ale není důvod tvrdit, že končí. Ve Sněmovně a ve značce si ODS a KDU ČSL jedou své. V Senátu se jim ale společný postup pořád může vyplatit.

Nejde o rozvod, ale o velení

Přesnější než slovo rozvod je proto selektivní partnerství. Jedny volby je budou tlačit od sebe, jiné je ještě svedou dohromady, a právě to rozhodne, kdo po Fialovi začne skládat pravý střed. Kdo dnes pořád čeká návrat starého SPOLU, ten už nejspíš přehlédl hlavní bitvu: nevede se o věrnost, ale o velení.

Článek Vztahy mezi ODS a lidovci se vyostřují. Schyluje se ke konfliktu, který může změnit celé rozložení sil se nejdříve objevil na Kontext24.

Za čísly z únorového modelu agentury NMS se totiž skrývá jednoduchá, ale nepříjemná otázka. Ne „koho máte rádi“, nýbrž jestli váš hlas vůbec přežije sčítání.

Číslo 4,7: pravicový hlas jednou nohou ve Sněmovně, druhou nad šachtou

Jedno číslo se v únorovém volebním modelu NMS opakuje tak často, až budí nervozitu. 4,7 %. Tolik má podle průzkumu Motoristé sobě a stejně tolik nové hnutí Naše Česko, zatímco ODS drží 14,7 %.

Na papíře to vypadá jako bohatá pravicová nabídka. Jenže volební systém před každou samostatnou stranu staví tvrdou hranici, pětiprocentní uzavírací klauzuli podle volebního zákona. Kdo zůstane pod ní, nedostane ve Sněmovně ani jeden mandát, ať už se na plakátech tváří jakkoli sebevědomě.

Analýza NMS proto varuje, že při současném roztříštění stran může propadnout až čtvrtina hlasů voličů, protože je rozmělní subjekty, které se na pěti procent nedostanou. U hnutí Naše Česko zároveň NMS upozorňuje, že těží z doby sběru a zvolené metodologie, protože data byla sbírána krátce po oznámení vzniku hnutí, a teprve se ukáže, zda se podpora udrží.

Jinými slovy, část pravicových hlasů dnes podle této logiky stojí jednou nohou ve Sněmovně a druhou nad šachtou, kam je systém bez milosti shodí.

Uzavírací klauzule 5 % patří mezi nejméně sexy pojmy české politiky, ale pravicovému voliči sahá přímo do peněženky moci. Můžete mít pocit, že volíte „srdcem“, jenže pokud vaše strana skončí na 4,9 %, volební zákon váš hlas při přepočtu na mandáty úplně ignoruje. A podle NMS se Motoristé i Naše Česko pohybují v intervalu spolehlivosti zhruba mezi 3 a 6,3 %, tedy přesně na hraně zvolitelnosti.

Váš „vzkaz politikům“ se tak velmi snadno může změnit v tichý šum, který volební komise uslyší jen při sčítání, ale nikoli při rozdělování moci, a v tu chvíli začíná být důležité, kdo oněch 4,7 % vlastně ztělesňuje.

Kupka, Macinka, Kuba: tři tváře jedné pravicové sázky

Nový šéf ODS Martin Kupka přepisuje pravicový jídelníček a současně otevírá nové riziko. Od 17. ledna 2026 vede ODS a po letech posílá projekt Spolu „k ledu“, když sází na čistou značku a vlastní stínovou vládu. Podle únorového modelu NMS má jeho samostatná ODS 14,7 %, takže volič ODS nehazarduje s pětiprocentní hranicí.

Riskuje ale něco jiného. Pokud se část zklamaných pravičáků přesune k Motoristům sobě nebo Našemu Česku, může pravice jako celek oslabit, i když se Kupkova značka udrží sama o sobě vysoko. Silný lídr tak ještě neznamená silný tábor.

Úplně jiný mix nabízí Petr Macinka. Šéf Motoristů sobě spojuje protestní tón s plnou účastí v establishmentu. Dnes totiž zároveň sedí ve Strakově akademii jako ministr zahraničí v kabinetu Andreje Babiše, jak uvádí jeho oficiální profil.

V rozhovoru označil vystoupení z NATO za „šílenost“ a jasně stojí za členstvím v Alianci, zatímco Motoristé v programu 2025 slibují tvrdý odpor k Green Dealu a „ideologiím z Bruselu“. Volič tak získá pro‑NATO pravici, která se zároveň chystá bojovat proti evropským klimatickým politikám, jenže podle únorového modelu NMS s 4,7 % riskuje, že tenhle mix v Poslanecké sněmovně nakonec neuslyší nikdo.

Představte si pražského řidiče, kterého do běla vytáčí modré zóny a rostoucí poplatky. Vezme lístek Motoristů „aspoň jako vzkaz“ magistrátu, protože strana už v komunálních volbách vystupovala jako obhájce řidičů a požadovala méně bariér a jednodušší parkovné. Jenže stejný volební zákon nastavuje samostatným stranám práh 5 % a Motoristé dnes v modelech balancují těsně pod ním, takže protestní hlas může skončit jako nečtený vzkaz, který přepočet mandátů potichu smete ze stolu.

Na opačném konci pravicového spektra stojí Martin Kuba, který láká umírněného voliče, ale posílá ho do mlhy. Jihočeský hejtman začátkem února oznámil vznik hnutí Naše Česko, které sám popisuje jako středopravicové a prozápadní, zároveň však přiznává, že program teprve sepisuje na budoucích konferencích.

Agentura NMS mu v prvním únorovém modelu naměřila stejných 4,7 % jako Motoristům a zároveň upozorňuje, že tento výsledek je ovlivněn načasováním sběru dat krátce po oznámení hnutí a teprve se ukáže, zda hnutí zůstane relevantní. Kdo dnes volí Kubu, kupuje značku bez detailního obsahu a zároveň přijímá stejné riziko propadnutého hlasu jako vzteklý motorista u Macinky, což z trojice Kupka, Macinka, Kuba dělá spíš mapu rizika než jen přehled pravicových tváří.

Čím víc log na lístku, tím méně pravicových mandátů?

Konec projektu Spolu měl podle mnoha pravičáků ODS osvobodit a vystřelit ji vzhůru. Analýza NMS ale pravici nastavuje střízlivé zrcadlo. Koalice Spolu (ODS, KDU‑ČSL, TOP 09) získala ve volbách 2025 celkem 23,3 %, zatímco dnes samostatná ODS drží 14,7 % a lidovci i TOP 09 v únorovém modelu propadají hluboko pod pětiprocentní hranici.

Čistší profil ODS tak sice může potěšit skalní voliče, ale aritmetika pravice jako celku slábne. Právě v tomto kontrastu je vidět klíč k celé dnešní pravici: co potěší jedno logo, může uškodit celému bloku.

Rozšířený mýtus říká, že „čím víc pravicových stran, tím lepší demokracie“. Realita českého volebního zákona ale nastavuje pravicovému táboru jiný test. Neřeší se počet log na lístku, nýbrž počet poslanců v lavicích. Když se hlasy rozdělí mezi samostatnou ODS, menší konzervativce a nové projekty typu Motoristé sobě nebo Naše Česko, prudce roste podíl hlasů, které skončí pod pěti procenty a systém je prostě zahodí.

Každá další „rozumně znějící“ značka bez jasné šance na průchod hranicí pak funguje spíš jako odčerpávač síly, ne jako její násobič. A přesně tady se z osobního sympatie‑testu Kupka versus Macinka versus Kuba stává hodně praktická volba mezi pravdou a vlivem.

Hlas pro Motoristy říká Bruselu ostré „ne“ a zároveň potvrzuje NATO, ale při 4,7 % může zůstat mimo sněmovní realitu. Lístek pro Naše Česko vyjadřuje touhu po „novém začátku“ pravice, ovšem bez jasného programu a s hrozbou, že startovní efekt rychle vyšumí. Kupka naopak představuje méně vzrušující, ale volebně bezpečnější volbu, která pravici nepřipravuje o mandáty hned u sčítání.

Supervolební podzim 2026 proto pravicový volič nakonec neprožije jako anketu popularity tří mužů, ale jako test vlastní taktiky: kdo upřednostní ideově nejčistší logo bez ohledu na čísla, může svůj hlas objektivně poslat pod čáru, zatímco ten, kdo začne přemýšlet v mandátech, pravděpodobně nakloní misku spíš k silnější ODS nebo k subjektu, který se jasně drží nad pěti procenty.

Tento komentář nechce říkat, komu máte dát přednost, ale čísla z únorového modelu NMS diktují jednu prostou úvahu, kterou má smysl udělat dřív, než ve volební místnosti převládnou emoce: bude váš pravicový hlas po sečtení opravdu slyšet, nebo zmizí v koši pod pěti procenty?

Článek Kupka, Macinka i Kuba: Tři kohouti na pravici. Jediný, kdo z toho těží, je Babiš se nejdříve objevil na Kontext24.

Jeden tweet, dvě odmítnuté funkce a „jisté“ Brno

Stačil jediný post na síti X 11. února 2026 a roky spekulací byly pryč. Petr Fiala v něm napsal, že nepůjde ani do Senátu, ani na Hrad a že zůstane „jen“ poslancem.

Současně vysvětlil, že nechce tříštit hlasy prozápadních a prodemokratických voličů a že prezident Petr Pavel podle něj „dělá svou práci dobře“. Tím dobrovolně odsunul ze stolu dva nejklasičtější české scénáře politického „druhého života“ expremiérů.

Kontrast s realitou je přitom zřejmý. Řádné volby do třetiny Senátu proběhnou 9. a 10. října 2026 a mezi 27 obvody je i číslo 60 Brno-město, Fialův domovský politický terén. Právě tam voliči v lednu 2025 zvolili Zdeňka Papouška, který dojíždí mandát do podzimu 2026 a podle dostupných informací zvažuje, že bude o křeslo znovu bojovat.

Politické kuloáry proto roky počítaly s tím, že pokud někde vznikne pro Petra Fialu „jistý“ senátorský obvod, bude to právě Brno-město. Jenže expremiér v situaci, kdy by šel do voleb na domácí půdě jako favorit, říká jasné ne.

Z parlamentu ale neodchází. Oficiální profil Poslanecké sněmovny ho vede jako poslance zvoleného v říjnu 2025 za Jihomoravský kraj a od 16. ledna 2026 sedí ve Výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport. Právě tudy procházejí zákony a koncepce, které určují budoucnost českých škol, univerzit, výzkumu i mládežnického sportu.

Redakce v tom čte signál: expremiér si ponechává mandát i kompetenci, ale opouští vrcholnou mocenskou lajnu, kde se běžně ucházejí o místo právě bývalí premiéři.

Na časové ose se jeho krok zařazuje mezi tři velké zlomy pravice:

• 15. prosince 2025 je jmenována vláda Andreje Babiše,
• 17. ledna 2026 svěřuje kongres ODS vedení strany Martinu Kupkovi,
• necelý měsíc poté Fiala rázně odmítá jak senátorskou, tak prezidentskou kandidaturu.

Jestli tedy nevyráží po dalších funkcích, ale zůstává v politice i u vzdělávání, musí si budovat jiný typ vlivu, a ten se začíná rýsovat mezi Karmelitskou ulicí a Masarykovou univerzitou, kde příběh nabírá další rozměr.

Think-tank v Karmelitské, katedra v Brně a tichá práce ve Sněmovně

O týden dříve než tweetem oznámil nekandidaturu podepisuje Petr Fiala jiný, pro jeho budoucnost možná ještě zásadnější dokument. 4. února 2026 zakládá zapsaný ústav Politické fórum z. ú., se sídlem v Karmelitské 380/16 na Malé Straně a s IČO 24433292.

Zakladatel v něm obsazuje funkci předsedy správní rady a vytváří si vlastní think-tank, instituci, která nevysílá kandidáty, ale vyrábí analýzy, programy a ideové směřování. Karmelitská ulice, kde sídlí i část vlády, tak dostává další politický „mozkový trust“ s podpisem expremiéra.

Forma zapsaného ústavu znamená víc než jen jinou koncovku v názvu. Občanský zákoník v oddílu o ústavu ukládá těmto subjektům povinnost sepsat a zveřejnit výroční zprávu, která popíše činnost, hospodaření i plnění vyplacená členům orgánů. Podle paragrafu 416 občanského zákoníku musí ústav zprávu uložit do sbírky listin do šesti měsíců po konci účetního období.

Výpisy zároveň uvádějí Petra Fialu jako předsedu správní rady Politického fóra, takže tato pravidla dopadnou i na jeho think-tank. Redakce v tom vidí pozoruhodný obrat: expremiér si nevytváří neprůhledný spolek, ale strukturu, která musí ve veřejném rejstříku ukázat, kolik peněz přijímá a komu je vyplácí.

Druhou nohu své nové kariéry staví v Brně. Masarykova univerzita mu v prosinci 2025 zvýšila akademický úvazek z 0,2 na 0,7, protože se po odchodu z vlády výrazněji zapojuje do chodu školy. Oficiální profil Fakulty sociálních studií uvádí, že jako profesor vyučuje mimo jiné kurz „Metodologické problémy sociálních věd a masmediálních studií“ v jarním semestru 2026.

Bývalý premiér tak přechází z práce s médii jako politický aktér k výuce o tom, jak média a sociální vědy zkoumat, a to právě ve chvíli, kdy česká debata bojuje s dezinformacemi a polarizací. Z politického ringového světla se částečně stahuje, ale kabinet rozhodně neopouští.

Ze Sněmovny se nestahuje ani fyzicky. Sedmá schůze začíná 10. února 2026 a stenografické záznamy z 11. února jmenují „poslance Petra Fialu“ mezi řečníky v debatě o státním rozpočtu na rok 2026. Fiala tedy hlasuje, vystupuje a zároveň v odborném výboru řeší školství, vědu a sport.

Podle zjištění redakce tak skládá trojúhelník vlivu, který spojuje poslanecký mandát, transparentní think-tank a univerzitní katedru a tím nenápadně přenastavuje roli, kterou na pravici hraje, což se naplno projeví u nadcházejících voleb.

Proč ne kandidát, ale kouč a co to udělá s pravicí

Svoji motivaci Fiala neschovává mezi řádky, formuluje ji přímo. V únorovém postu na síti X píše, že jeho kandidatura by „pouze tříštila hlasy prozápadních a prodemokratických voličů a napomáhala silám, které se snaží oslabit demokracii, svobodu a nezávislost naší země“, a dodává, že prezident Petr Pavel podle něj úřad vede dobře.

Už na kongresu ODS 17. ledna 2026 oznámil, že za dva roky na prezidenta kandidovat nehodlá a že by byla škoda, kdyby Pavel v roce 2028 nepokračoval. Expremiér tím jasně staví do popředí princip: jeden silný prozápadní prezident, žádný souboj eg uvnitř vlastního tábora.

Když k tomu přidáme základní fakta o české politické mapě, obraz se zaostří. Od prosince 2025 vládne zemi Andrej Babiš, od ledna 2026 vede ODS Martin Kupka a v Kramářově vile už nesedí Fiala, ale jeden z jeho hlavních soupeřů z posledních let. On sám mezitím zakládá politické fórum, posiluje akademickou pozici a zabydluje se ve školském výboru Sněmovny.

Redakce tuto kombinaci čte tak, že se expremiér nesnaží vrátit na vrchol v roli lídra, ale míří na pozici ideového kouče, který dodává pravici argumenty, kádry a strategie, aniž by sám vstupoval do přímého souboje.

Dopady na budoucí volby mohou sahat dál, než naznačuje jediný tweet. Senátní volby 2026 otevřou řadu obvodů, kde pravicové strany budou hledat výrazné, ale nekontroverzní osobnosti, a prezidentská volba 2028 postaví proti Andreji Babišovi či jiným populistickým kandidátům tvář, která ponese „prozápadní lístek“.

• Fialovo Politické fórum může dodávat témata a programy,
• jeho akademická role může formovat budoucí experty a politiky,
• poslanecký mandát mu dává přímý vliv na zákony ve školství a vědě.

Právě tato kombinace může fungovat jako líheň lidí i myšlenek pro další klání, přestože na plakátech neuvidíme jeho jméno. Zda pravice takové zázemí využije, nebo promrhá, zásadně ovlivní, jestli se motiv „netříštit hlasy“ naplní i v praxi.

Jedno se ale už dnes jeví jistě. Expremiér odmítá pohodlnou trafiku i další osobní souboj o Hrad a místo toho si staví dlouhodobé zázemí mezi Karmelitskou, Sněmovnou a Masarykovou univerzitou. Kdo v roce 2028 vstoupí do prezidentské arény proti Andreji Babišovi nebo jiným vyzyvatelům zatím nevíme, ale podle našeho čtení se Petr Fiala připravuje spíš na roli člověka, který bude stát za jejich zády jako ideový kouč, než na comeback tváře na billboardech, což může českou pravici ještě nepříjemně překvapit, nebo naopak zachránit.

Článek Fiala řekl ne Senátu i Hradu. Tichý odchod z politiky se ale nekoná, je to strategický tah se nejdříve objevil na Kontext24.

Den, kdy se SPOLU rozpojilo v přímém přenosu

Jeden lednový den rozstřihl značku SPOLU napůl. Na kongresu ODS 17. ledna 2026 Petr Fiala ze scény ujišťoval delegáty, že rozpad koalice SPOLU „není realistický“ a že budoucnost politiky vede přes „propojování, vytváření aliancí“.

O pár hodin později ti samí delegáti zvedli kartičky pro Martina Kupku. A nový předseda začal v médiích mluvit o budování silné samostatné ODS a větě „SPOLU rozvíjet nebudeme“. Pod jedním logem tak během jediného dne zazněly dvě zcela odlišné strategie.

Tahle slovní přestřelka se přitom opírá o starší Fialův výrok o „zradě voličů“. V říjnu 2025 předseda ODS prohlásil, že žádná z tehdejších vládních stran nebude jednat o koalici s ANO a že takový krok by byl „zradou voličů“. Tehdy mířil tenhle rámec hlavně na povolební dohody.

Dnes se ale význam slova „zrada“ posouvá nebezpečně blízko samotnému aktu volby. Tedy k tomu, co se stane s hlasem, který voliči svěří některé ze stran bývalého SPOLU. Nejde už jen o to, s kým si kdo po volbách podá ruku, ale zda se ten hlas vůbec dostane do přepočtu mandátů.

Průzkumy totiž kreslí úplně jiný typ rizika než tajné povolební dohody s ANO. TOP 09 zhruba 4,3 % a KDU‑ČSL „přes 3 %“ hlasů, tedy pod pětiprocentní hranicí pro samostatné strany, zatímco koaliční scénář SPOLU dosahuje 23 %.

Redakce proto vzala tato čísla a postavila proti sobě dva světy: společnou značku s 23 % a samostatnou ODS se 16 %, která sice působí sebevědoměji, ale může přesto oslabit blok proti ANO. A právě tady začíná volební matematika, která rozhodne o hodnotě každého pravicového hlasu, a k ní se teď dostáváme.

Když 4,3 a 3 procenta promění pravicový hlas v dárek pro ANO

Volební zákon nezná politickou romantiku, zná jen hranice 5/8/11 %. Podle § 48 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu statistici nejprve oddělí subjekty, které nepřekročí 5 % jako samostatné strany, 8 % jako dvoučlenné koalice a 11 % pro tři a více stran.

Hlasy pro tyto subjekty se potom úplně vymažou z dalšího přepočtu mandátů. Když tedy STEM naměří TOP 09 4,3 % a lidovcům „přes 3 %“, znamená to při samostatné kandidatuře jediné: hlasy jejich voličů ve Sněmovně neexistují.

Redakce v diskusích pravidelně naráží na argument „oni se po volbách nějak domluví“. Tenhle pocit ale přímo odporuje liteře zákona. Jakmile strana nebo malá koalice nedosáhne na 5/8/11 %, stejný volební zákon výslovně říká, že se k těmto hlasům „již nepřihlíží“.

Žádná pozdější dohoda už je z politického hřbitova nevykope. V praxi tak pravicový volič, který v situaci rozpadu projektu SPOLU vsadí na TOP 09 nebo KDU‑ČSL pod čarou, posílí ANO, SPD a Motoristy úplně zdarma. A právě to zásadně mění charakter celé současné hry, i pro ty, kteří jinak sledují politiku jen zpovzdálí.

Dnešní vláda z této mechaniky těží a zároveň tak získává čas. Volby 2025 přidělily ANO 34,51 % a 80 mandátů, SPD 15 a Motoristům 13, takže Babišova koalice drží ve dvousetčlenné Sněmovně většinu 108 hlasů. Každé další tříštění středu‑pravice může v praxi tuto vládu v podstatě „zabetonovat“ až do roku 2029, tedy do konce standardního volebního období.

To vše bez toho, aby ANO muselo získat jediný nový hlas. V takovém prostředí začíná být pochopitelné, proč se menší partneři SPOLU dívají na své tříprocentní preference a koketují s představou, že by se jim i v samostatné kampani podařilo zopakovat efekt „nejlevnějšího mandátu“, který pro KDU‑ČSL vyplynul z účasti v koalici SPOLU v roce 2025.

Analýzy po volbách 2025 spočetly, že jeden mandát vyšel KDU‑ČSL na zhruba milion korun, zatímco ODS zaplatila za poslanecké křeslo zhruba o polovinu víc a TOP 09 ještě víc. Lidovci tak mohli mluvit o „nejlevnějším mandátu“ a v koalici SPOLU působili jako vítězové v poměru cena/výkon, i když se v průzkumech drželi okolo tří procent.

Pokušení zopakovat finančně úspornou kampaň a přitom riskovat propad hlasů tak roste. A s ním roste i tlak na nové lídry pravice, aby převzali odpovědnost za to, kam jejich voliči svůj hlas vlastně vkládají, což otevírá další, tentokrát už osobní rovinu celé debaty.

Noví lídři, staré logo a otázka, kdo komu co dluží

Petr Fiala dnes sám připouští, že voliči „čekali užší spolupráci“, nikoli rozpad značky, kterou si spojili s protiváhou proti Babišovi. Mezitím ale tři strany bývalého SPOLU vyměnily tváře.

Delegáti ODS zvolili v lednu 2026 do čela Martina Kupku. Už v listopadu 2025 si TOP 09 vybrala za nového předsedu Matěje Ondřeje Havla a KDU‑ČSL vede od roku 2024 znovu Marek Výborný. Všechny tři subjekty tedy vstupují do povolebního období s novým nebo obnoveným vedením, ale bez jasné odpovědi, co v jejich slovníku dnes vlastně znamená slovo SPOLU.

Redakce v tom vidí posun odpovědnosti z abstraktní „budoucnosti pravice“ na velmi konkrétní stůl tří lidí. Dokud si tito lídři nesednou nad čísly 5/8/11 % a neukážou společný plán, jak tyto hranice bezpečně překročit, hraje každá značka primárně hru o vlastní logo.

Kantar navíc u lednového modelu s koalicí SPOLU, který trojici přisuzuje 23 %, sám upozorňuje, že takový scénář považuje „s ohledem na vyjádření představitelů jednotlivých stran za málo pravděpodobný“. Volič tak sleduje paradoxní situaci: čísla ho nabádají k jednotě, zatímco výroková realita lídrů směřuje k odchodu do solitérních kampaní.

V této chvíli už proto nehraje hlavní roli otázka, zda koalice SPOLU formálně existuje. Podstatnější je, kdo na pravici skutečně minimalizuje riziko propadlých hlasů v systému nastaveném volebním zákonem.

Redakce považuje za fair, aby lídři, kteří se odvolávají na „zklamaná očekávání“ voličů, nejprve doložili konkrétní strategii, jak zabrání propadu hlasů pod 5/8/11 %. Voličům tak nakonec nezbývá než položit si prostou otázku: kdo z dnešních šéfů pravice dělá maximum proto, aby se jejich hlas ve volební noci skutečně počítal, a kdo jen lepí nové logo na starý problém, který se volební nocí teprve naplno odhalí.

Článek Konec koalice SPOLU je na spadnutí. Fiala před rozpadem varuje, může to být zrada voličů se nejdříve objevil na Kontext24.